Rozhodnutí NS

7 Tdo 1345/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/28/2018
Spisová značka:7 Tdo 1345/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1345.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1345/2018-18


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání obviněného Š. D., nar. XY v XY, trvale bytem v XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 7 To 466/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 24 T 147/2015, takto:


      Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. D. odmítá.

Odůvodnění
    Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 10. 2016, č. j. 24 T 147/2015-148, byl obviněný Š. D. uznán vinným úmyslným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu osmnácti měsíců.

    Tohoto přečinu se obviněný podle zjištění Okresního soudu v Děčíně dopustil v podstatě tím, že v době od 5. 12. 2011 do 3. 6. 2015 v XY, okres XY, v XY ani jinde nepřispíval na výživu nezletilé dcery AAAAA (pseudonym), nar. XY, na kterou neplatil výživné nejméně v částce 800 Kč měsíčně k rukám její matky V. M. ačkoli mu tato povinnost vyplývala ze zákona o rodině a občanského zákoníku a byla mu stanovena i rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 10. 2011, č. j. 10 P 1/2006-12, přičemž za uvedené období na výživném vznikl dluh ve výši 24 000 Kč. Rozsudek dále obsahuje zprošťující výrok ohledně dalšího skutku, který ale není předmětem řízení o dovolání.

    Proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně podal obviněný odvolání, které bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2017, č. j. 7 To 466/2016-158. Řízení bylo vedeno již od počátku přípravného řízení jako proti uprchlému obviněnému, který byl neznámého pobytu.

    Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný Š. D. dovoláním, které podal prostřednictvím obhájce a opřel je o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že k věci se jako uprchlý nemohl vyjádřit, a není tedy vyloučeno, že existuje nějaký závažný objektivní důvod, který mu v plnění jeho vyživovací povinnosti bránil, což by mohlo vyloučit jeho trestní odpovědnost. Pátrání po jeho pobytu nebylo dostatečně důsledné a označení obviněného jako uprchlého bylo unáhlené. Poukázal na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které mu zaručuje soudní projednání věci v jeho přítomnosti a které nebylo dodrženo. Odkázal rovněž na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu namítat i porušení procesních předpisů, pokud takové procesní námitky mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení. Rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání považoval za chybné a navrhl, aby je Nejvyšší soud zrušil a přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí věci.

    Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.

    Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

    Dovolatel neuvedl, v jakém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadá. Z obsahu dovolání tak, jak je koncipováno, plyne, že je zaměřeno nejen proti výroku o trestu, ale i proti výroku o vině (dovolatel se domáhá vyloučení své trestní odpovědnosti), a proti řízení předcházejícímu těmto výrokům.

    Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k rozsahu dokazování, ale s výjimkami uvedenými v § 265b ani k procesním otázkám. To souvisí s tím, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby bylo znovu přezkoumáno hodnocení důkazů a skutková zjištění, avšak ani k tomu, aby byl přezkoumáván procesní postup předcházející napadenému rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Protože tedy důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech nesprávného hmotně právního posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší (s výjimkami taxativně uvedenými v § 265b tr. ř.) posuzovat zákonnost řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí.

    Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky proti právní kvalifikaci soudy zjištěného skutku, což by byly námitky odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. Námitka, že by mohla být snad zjištěna nějaká skutečnost, která obviněnému bránila v plnění vyživovací povinnosti, není námitkou hmotně právní povahy.

    Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky ani proti výroku o trestu, nýbrž založil dovolání především na námitce proti procesnímu postupu soudů, které vedly řízení proti uprchlému předcházející výrokům o vině i trestu. Jde o námitku, která stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a která neodpovídá ani žádnému z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

    Postup soudů netrpí ani dovolatelem naznačovaným ústavním deficitem. Nejvyšší soud nehodlá polemizovat o již vyřešené otázce souladnosti úpravy řízení proti uprchlému s čl. 38 odst. 2 Listiny. Pokud jde o konkrétní postup soudů v dané věci, ten nepředstavoval porušení základního práva obviněného na spravedlivé řízení. Orgány činné v trestním řízení činily odpovídající kroky ke zjištění pobytu obviněného a zajištění jeho účasti při jednotlivých úkonech, ovšem bezvýsledně. Podmínky pro řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř. byly splněny a bylo o tom řádně rozhodnuto. Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu z důvodu, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4 a 90 Ústavy). Toto právo nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedeného řízení byla učiněna zmíněná skutková zjištění a obviněný byl uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku v jeho úmyslné formě a byl mu uložen výše uvedený trest.

    Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Š. D. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

    Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení (dne 10. 10. 2017) pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 23. 10. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.

    Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
    V Brně dne 28. 11. 2018



    JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
    předseda senátu
    Vypracoval:
    JUDr. Josef Mazák