Rozhodnutí NS
11 Tdo 881/2018
 | 
citace
citace s ECLI | ||||||||||||
| Soud: | Nejvyšší soud | ||||||||||||
| Důvod dovolání: | § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. | ||||||||||||
| Datum rozhodnutí: | 12/18/2018 | ||||||||||||
| Spisová značka: | 11 Tdo 881/2018 | ||||||||||||
| ECLI: | ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.881.2018.1 | ||||||||||||
| Typ rozhodnutí: | USNESENÍ | ||||||||||||
| Heslo: | Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy | ||||||||||||
| Dotčené předpisy: | § 283 odst. 1, 2 písm. b, c) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. | ||||||||||||
| Kategorie rozhodnutí: | CD | ||||||||||||
Podána ústavní stížnost
| |||||||||||||
11 Tdo 881/2018-50 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2018 o dovolání obv. J. Š., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 61 To 54/2018, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 82/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 2 T 82/2017, byl J. Š. uznán vinným · pod bodem č. II. 1. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, · pod bodem č. II. 2. přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, · pod bodem č. II. 3. přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200.000 Kč, který byl vyměřen jako 500 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 400 Kč. Současně v souladu s § 69 odst. 1 tr. zákoníku Obvodní soud pro Prahu 10 uložil obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku pro případ, že by tento trest ve stanovené lhůtě nezaplatil. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obvodní soud obv. Š. uložil také trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí ve svém rozsudku taxativně vyjmenoval. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl také zabrán Amphetamin ve čtyřech baleních o celkové čisté váze OPL 7,37; 15,76 a 7,43 g (z domovní prohlídky na ul. B.) a pervitin v množství 4,35 g (vydán svědkem L. H.). 2. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože proti němu obv. J. Š. podal odvolání. O něm rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 61 To 54/2018 tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se obv. J. Š. dopustil tohoto jednání: II.1. od přesně nezjištěné doby do dne 17. ledna 2017 v P., v areálu nákladového nádraží Ž. v ulici M., konkrétně v místě označeném jako U Č. d., ve dvou stavbách, které fakticky užíval, přechovával za účelem následné distribuce v jednom větším a jednom menším transparentním pytlíku s přítlačným uzávěrem drogu pervitin v celkovém množství 435,375 gramů netto o koncentraci 80,2 %, což odpovídá 349,170 gramům metamfetaminu báze a dále ve třech transparentních pytlících s přítlačným uzávěrem drogu kokain v celkovém množství 21,121 gramů netto o koncentraci 54,7 %, což odpovídá 11,006 gramům kokainu báze a značné množství transparentních sáčků s přítlačným uzávěrem a digitální váhy, II.2. od přesně nezjištěné doby do dne 17. ledna 2017 v P. v areálu nákladového nádraží Ž. v ulici M., konkrétně v místě označeném jako U Č. d., minimálně v jednom případě přenechal prostory, které fakticky užíval, dalším, dosud nezjištěným osobám k výrobě pervitinu, II.3. od přesně nezjištěné doby do 17. ledna 2017 v P., v areálu nákladového nádraží Ž. v ulici M., v místě označeném jako U Č. d., které fakticky užíval, bez příslušného oprávnění opravňujícího k přechovávání předmětného střeliva přechovával 796 kusů vojenského střeliva o ráži 7,62 x 39 určeného do zbraní kategorie B podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb. o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, podléhajících registraci, přičemž jednání pod body 1. a 2. se dopustil při vědomí toho, že byl rozsudkem Obvodního soudu v Nordhornu ve Spolkové republice Německo sp. zn. 6 Ls 5/2015 ze dne 12. února 2015, který ve spojení s rozsudkem odvolacího Zemského soudu v Osnabrücku sp. zn. 7 Ns 88/2015 ze dne 22. července 2015 nabyl právní moci dne 22. července 2015, odsouzen za nedovolený dovoz omamných a psychotropních látek v množství nikoli malém podle § 30 odst. 1 BtMg (německého zákona o omamných a psychotropních látkách) k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obv. J. Š. napadl rozsudek Městského soudu v Praze svým dovoláním ze dne 11. 4. 2018, a zaměřil jej do výroku o vině i o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., protože je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně namítl, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. 5. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný subsumoval své námitky, vztahující se ke skutkům popsaným pod body II. 1, 2, 3. 6. Ke skutku popsanému pod bodem II. 1, který byl kvalifikován jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, obv. Š. uvedl, že soudy obou stupňů dovodily jeho vinu z nalezených drog a věcí sloužících k jejich výrobě, které byly objeveny v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků dne 18. 1. 2017. Příkaz k prohlídce a způsob jejího provedení je však dle jeho náhledu nezákonný, a proto také veškerá skutková zjištění považuje za nesprávná a ani soudy by z takto provedených důkazů neměly vycházet. Konkrétně pak namítl, že Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 1 Nt 303/2017, byl vydán na základě policií zcela vyfabulovaných důvodů, dále že tento příkaz trpí závažnými neodstranitelnými formálními vadami, a že nebyl v rozporu s § 83a odst. 1 doručen osobě, u které se prohlídka konala. Mimo to samotný Protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků PČR SKPV 2. oddělení odboru obecné kriminality č. j. KRPA-412450-150/TČ-2016 ze dne 18. 1. 2017 dle jeho názoru neobsahuje pravdivé skutečnosti o provedené prohlídce a je v rozporu s pořízenou videodokumentací a fotodokumentací. Navíc samotnému provedení prohlídky dle názoru dovolatele nebyla dle § 85 odst. 2 tr. ř. přítomna osoba, která není na věci zúčastněná. Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný uplatnil námitku tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. 7. Skutek pod bodem II. 2 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 právně kvalifikován jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. K tomuto skutku dovolatel namítl, že je formulován v rozporu s § 160 odst. 1 tr. ř., tedy natolik obecně, že nemůže naplnit skutkovou podstatu předmětného trestného činu. Z jeho popisu totiž nevyplývá – jaké prostory měl přenechat, komu a kdy, a navíc právě k výrobě pervitinu. Navíc v rámci dokazování ani nebylo postaveno najisto, že by nějaký prostor pronajal k výrobě pervitinu, a že někdo jiný skutečně takovou výrobu realizoval. A i kdyby to prokázáno bylo, nelze toto přenechání právně kvalifikovat podle výše uvedeného ustanovení tr. zákoníku, minimálně s ohledem na subjektivní stránku přisouzeného trestného činu. 8. Ke skutku popsanému pod bodem II. 3, který byl kvalifikován jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, dovolatel namítl, že zjištěné okolnosti nenaplňují skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Podle jeho náhledu je skutek možné posoudit maximálně jako předstupek, a to dle zákona 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů. Přestupku se podle § 76 odst. 1 písm. a) tohoto zákona dopustí ten, kdo drží zbraň nebo střelivo v rozporu s § 8 citovaného zákona. Dovolatel je však přesvědčen, že v projednávaném případě není z důkazů jasné, zda po formální stránce byl spáchán přestupek nebo přečin. A i když si je vědom toho, že Nejvyššímu soudu nepřísluší přezkoumávat skutková zjištění, je přesvědčen o reálné existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Následně ještě upozornil na nedostatky v provedených důkazech, zejména na to, že prohlídka prostor a pozemků se konala i v prostorách, které vůbec neužíval. 9. V závěru svého dovolání obviněný ještě s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dodal, že mu byl uložen (mimo jiné) peněžitý trest ve smyslu § 67 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve výši 200.000 Kč. Domnívá se však, že soud nemohl dle tohoto ustanovení tento trest uložit, neboť z odsuzujících výroků nevyplývá, že by měl získat (nebo se měl pokusit získat) pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch. Skutečnost, že u něj byly nalezeny drogy, dle jeho názoru ještě neznamená, že by získal nějaký výrazný majetkový prospěch. Dovolatel zdůraznil, že je zcela nemajetný, pobíral také příspěvek hmotné nouze a uložený peněžitý trest je pro něj likvidační, což v budoucnu znamená jeho přeměnu do náhradního trestu odnětí svobody. 10. Z výše uvedených důvodů obv. Š. navrhnul, aby Nejvyšší soud: · zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 61 To 54/2018, · příp. zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 2 T 82/2017, a to v části týkající se obviněného ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. a · ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, příp. Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 11. K výše uvedenému dovolání se vyjádřil nejvyšší státní zástupce, prostřednictvím státní zástupkyně, činné u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 434/2018-15 ze dne 19. 6. 2018. Státní zástupkyně nejprve předeslala, že použitá dovolací argumentace je ve svém převažujícím rozsahu zaměřena na zpochybnění legitimity důkazního podkladu výroku o dovolatelově vině ad II. 1-3, pokud je založen na zjištěních, plynoucích z výsledků prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 18. 1. 2017. Skutkové námitky však nejsou hmotněprávně relevantní. 12. Ke skutku pod bodem II. 1. státní zástupkyně uvedla, že dovolatel vznesl námitku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy s ohledem na to, že prohlídka předmětných prostor a pozemků ze dne 18. 1. 2017 byla procesně získána nepřípustným způsobem. Tato námitka (a další na ni navazující) však byly opakovaně uplatněny již v předchozích stádiích trestního řízení a soudy obou stupňů se s nimi již vypořádaly. Státní zástupce proto odkázal na odůvodnění obou soudů nižších stupňů s tím, že se s jejich argumenty zcela ztotožnil. 13. Námitky obviněného proti právní kvalifikaci skutku ad II. 2., kdy popisu skutku vytýká, že je formulován příliš obecně, státní zástupce rovněž odmítl. Dovolatel sice postrádá v popisu skutku vymezení prostor, které měl přenechat dalším osobám k výrobě pervitinu a údaj, o které osoby se mělo jednat, ale podstatné je jeho faktické užívání označených prostor, které sloužily k výrobě drogy jinými osobami s jeho vědomím, a to v době, kdy to nečinil on sám. Proto není pochyb o tom, že na jednání pachatelů participoval v postavení účastníka, resp. za splněných podmínek § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve formě pomoci, a tedy jednal při naplnění této formy trestné součinnosti i po stránce subjektivní. 14. Také námitky obviněného ke skutku II. 3. výroku o vině, ve kterých uvedl, že jeho jednání lze maximálně posoudit jako přestupek podle zákona č. 119/2002 Sb., státní zástupkyně odmítla. Hranice mezi trestným činem a přestupkem je totiž zcela zřetelně dána rozdílným vymezením skutkových podstat: v případě trestného činu ve smyslu § 279 odst. 1 tr. zákoníku skutek spočívá v přechovávání střeliva ve větším množství na rozdíl od zákonných podmínek přestupcova odpovědnostního vztahu. 15. Poslední dovolatelovu námitku, ve které s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že mu byl uložen peněžitý trest ve výši 200.000 Kč, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky, státní zástupkyně vyhodnotila jako oprávněnou. Podle něj zůstává z hlediska přípustnosti tohoto druhu trestu ve smyslu § 68 odst. 6 tr. zákoníku podstatnou dovolatelem namítnutá nedobytnost peněžitého trestu s ohledem na jeho aktuální majetkové poměry. Nalézací soud vycházel pouze z prohlášení obviněného o jeho majetkových poměrech z 11. 4. 2017, ze kterého vyplynulo, že je nemajetný. Přesto tento druh trestu ve zmiňované výši uložil. Proto státní zástupkyně dovolateli přisvědčila, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští a že výrok, kterým mu byl peněžitý trest trpí vadou, uvedenou v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 16. Vzhledem k tomu Nejvyššímu soudu navrhnula, aby: · podle § 265k odst. 1, 2 věta prvá před středníkem tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 61 To 54/2018, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 2 T 82/2017, a to ve vztahu k výroku o uložení peněžitého trestu obv. J. Š., a dále aby · zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále · postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Součastně státní zástupkyně vyjádřila souhlas, pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem předepsaným ustanovením. Nic tedy nebránilo jeho projednání. 18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci) 19. Obv. J. Š. ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a také na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že mu soud I. stupně neoprávněně uložil peněžitý trest ve smyslu § 67 odst. 1 tr. zákoníku. IV.1. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 20. Obv. J. Š. ve svém dovolání odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v rámci své argumentace téměř doslovně zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že se s jejími argumenty podrobně vypořádal již Obvodní soud pro Prahu 10 (viz rozsudek, sp. zn. 2 T 82/2017, s. 21 a násl., č. l. 1136 a násl.), a poté jeho skutkové i hmotněprávní závěry stejně jako uložené tresty potvrdil i Městský soud v Praze (viz rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 61 To 54/2018, s. 6 a násl., č. l. 1195 an.). 21. Obecně platí, že důvod dovolání je podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 22. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zákonem vyžadováno, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že · skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo · není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. 23. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces však lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je však dán jen tehdy, pokud · skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo · pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo · jestliže jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní. 24. V prvé řadě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolatel odkázal na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale podřadil pod něj řadu námitek, které usilují o zpochybnění provedených skutkových zjištění. Tímto postupem však zcela minul předepsaný zákonný požadavek vyplývající z § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť Nejvyšší soud ke skutkovým výhradám dovolatele již nemůže přihlížet. Vzhledem k tomu, že obviněný však poukázal na (dle jeho náhledu) velmi závažné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které měly za následek chybné hmotněprávní závěry, Nejvyšší soud jeho námitky přezkoumal. 25. V rámci námitek proti skutku popsanému pod bodem II. 1. dovolatel zpochybnil klíčový důkaz, kterým byl nález pervitinu a kokainu v prostorách dvou budov v objektu nákladového nádraží Ž. a dalších předmětů určených k výrobě pervitinu nalezených v budově, nebo vyhozených v kontejneru na přilehlém pozemku v témže areálu. Tento nález byl realizován na základě Příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků (sp. zn. 1 Nt 303/2017 na č. l. 366), a je zadokumentován v Protokolu o provedení prohlídky těchto prostor a pozemků (na č. l. 374 a násl.). Dovolatel však zákonnost a způsob této prohlídky v předchozích stadiích trestního řízení i ve svém dovolání zpochybnil. 26. Nejvyšší soud ověřil, že příkaz k prohlídce předmětných prostor neobsahuje žádné „vyfabulované údaje“. Obsahuje pouze nepřesnosti, např. že obv. Š. byl jednatelem společnosti Landemonte Trade, s. r. o., nebo že tato společnost měla tři objekty v nájmu od společnosti Lancz Reality s. r. o. Tato zkreslení však byla v následujícím čase vyjasněna, takže v rozsudku soudu I. stupně jsou již uvedena zcela správně – tedy, že jediným společníkem a jednatelkou společnosti byla přítelkyně obviněného, paní D. V., zatímco on sám pro společnost Landemonte Trade s. r. o. pracoval a fakticky předmětné prostory užíval, neboť v nich provozoval odtahovou službu. Bylo také důkazně ověřeno, že firma Lancz Reality s. r. o. pronajala firmě Landemonte Trade s. r. o. pouze jediný objekt, kterou je garáž, nacházející se v budově G na adrese M., P. Tyto nepřesnosti však nejsou nijak zásadního charakteru. 27. Dále Nejvyšší soud prověřil, že soudní příkaz k předmětné prohlídce má všechny obsahové zákonné náležitosti, vč. vymezení místa prohlídky, a to i přesto, že označení staveb není tak přesné, jako v evidenci katastru nemovitostí. Žádné zásadní pochybnosti ale nevyvolává, protože z použité formulace jednoznačně plyne, které prostory byly předmětem nařízené prohlídky. Je také pravdou, že z vymezení doby, resp. z formulace „prohlídka bude provedena ode dne 16. 1. 2017 do 16. 2. 2017“ vypadlo slovo „do“. Ani tento neúplný výrok však nevyvolává žádné pochybnosti či hrozbu zkreslené interpretace. Rovněž přítomnost osoby, která není na věci zúčastněná, konkrétně paní L. T., je nezpochybnitelná. Jmenovaná je civilní zaměstnankyní Policie ČR a ze spisového materiálu nevyplynuly žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly její nestrannost, protože ve věci neprováděla žádné procesní úkony a ani k obviněnému neměla žádný osobní vztah. 28. Samotný příkaz k provedení prohlídky byl doručen na místě faktickému uživateli prostor, tj. obv. J. Š., který se prohlídky osobně zúčastnil, a dále Českým dráhám a. s. coby majiteli daných pozemků (č. l. 373c) a společnosti Lancz Reality s. r. o., coby nájemci staveb na nich umístěných (č. l. 373b). Průběh předmětné prohlídky byl standardně zdokumentován na videozáznamu a fotograficky (č. l. 374 a násl.). Tyto materiály zaznamenaly průběh celé prohlídky a mají dostatečnou vypovídací hodnotu. I když protokol z této prohlídky je pouze čtyřstránkový, obsahuje všechny podstatné náležitosti, údaje a především seznam zabavených věcí (č. l. 370-373). Žádné rozpory mezi obrazovou dokumentací a protokolem zjištěny nebyly. 29. Obviněný ve svém dovolání (i v předchozích stadiích trestního řízení) napadl zákonnost a způsob provedení této prohlídky. Tato námitka však není z povahy věci podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani z pohledu tzv. extrémního nesouladu, neboť ani v tomto ohledu nebylo zjištěno žádné zásadní pochybení. 30. Ke skutku popsanému pod bodem II. 2 dovolatel namítl, že je popsán tak obecně, že nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. ř. Navíc v rámci dokazování podle jeho názoru ani nebylo postaveno najisto, že by obviněný nějaký prostor k výrobě pervitinu pronajal, a že někdo jiný skutečně takovou výrobu realizoval. Tím tedy zpochybnil i naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu. 31. Obecně platí, že popis skutku (spočívající ve způsobu jeho spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutková věta představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Zároveň je nutné, aby popisovaný skutek nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Co se týče znaků subjektivní stránky, je nutné ve skutkové větě popsat ty, které jsou důležité z hlediska příslušné skutkové podstaty žalovaného trestného činu. 32. Nejvyšší soud ověřil, že popis skutku II. 2. je z hlediska zákonných požadavků dostatečný. Argumenty obv. Š., že popis je nekonkrétní či neúplný, zejména co se týče údajů o tom, jaké prostory měl přenechat, komu, kdy a k jakému účelu, Nejvyšší soud odmítá. Je sice pravdou, že v popisu skutku nebylo upřesněno datum výroby pervitinu, a také nebyla zjištěna totožnost osob, které zde drogu vyráběly. Tyto údaje ale nebyly zjištěny, neboť obv. Š. celou dobu řízení projednávanou trestnou činnost negoval (č. l. 999-1000) a z dalších důkazů nevyplynuly. Přesto však popis skutku II. 2. nelze hodnotit jako vadný, protože jednoznačně obsahuje všechny klíčové zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy – tj. objektivní i subjektivní stránku, vč. příčinné souvislosti mezi jednáním a následky trestné činnosti). 33. Obviněný byl ze spáchání tohoto skutku usvědčen řadou vzájemně provázaných důkazů. Zejména bylo prokázáno, že v předmětnou dobu prostory areálu nákladového nádraží Ž., nazývané U Č. d. v ulici M., výhradně užíval (měl zde hlavní kancelář i hlavní parkovací místo) a i když do daných objektů měly přístup i další osoby, prostory mohly užívat jenom s jeho vědomím. Nadto byl obviněný usvědčen stěry ze zdí, ve kterých byl odborným vyjádřením zjištěn metamfetamin spolu s vedlejšími produkty jeho syntézy. Souběžně zde byly nalezeny věci sloužící k výrobě, ale i k vážení a sáčkování hotové drogy. Soudy obou stupňů tyto důkazy vyhodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a protože jsou vzájemně v souladu a doplňují se, dokládají jasný a neoddiskutovatelný závěr o tom, že v těchto prostorách, minimálně v jednom případě a s vědomím obviněného, došlo k výrobě pervitinu. Proto tento skutek naplnil zákonné znaky trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to i přesto, že nemohl být popsán zcela konkrétně pro nedostatek zjištěných podrobností. 34. Ke skutku popsanému pod bodem II. 3., který byl kvalifikován jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, dovolatel namítl, že zjištěné okolnosti nenaplňují skutkovou podstatu přisouzeného trestného činu. Maximálně je možné jeho jednání posoudit jako přestupek dle zákona 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, a to podle § 76 odst. 1 písm. a) cit. zákona. I v tomto případě obviněný namítl tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. 35. Ani tato námitka však není oprávněná. Pokud dovolatel postrádá ostrou hranici mezi trestným činem a přestupkem (a v důsledku toho se domnívá, že svým jednáním spáchal pouze přestupek), je nutné zdůraznit, že ona hranice je jasně určena rozdílným vymezením skutkových podstat. Přestupkem na úseku zbraní a střeliva se podle § 73 odst. 1 písm. a) dopustí ten, kdo drží zbraň nebo střelivo v rozporu s § 8 tohoto zákona. Toto ustanovení uvádí, že nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit zbraň nebo střelivo může pouze ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, pokud tento zákon nestanoví jinak. Naproti tomu přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo bez povolení přechovává střelnou zbraň nebo její hlavní části nebo díly nebo ve větším množství střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně. 36. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že obv. Š. v předmětném areálu, který fakticky užíval, přechovával bez příslušného oprávnění 796 kusů vojenského střeliva, konkrétně ocelové vojenské náboje z r. 1971 a 1972, přesně identifikované v popisu skutku. I když namítl, že náboje byly rezavé a v důsledku toho nepoužitelné, bylo prokázáno, že pouze 24 nábojů bylo deformovaných a s korozí, ostatní byly i přes své stáří zcela funkční, což bylo ověřeno při jejich likvidaci. Přechováváním tohoto většího množství střeliva bez povolení obv. Š. jednoznačně naplnil skutkovou podstatu podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, a to na rozdíl od výše uvedených podmínek přestupce. 37. K námitkám zaměřeným ke skutkům popsaným pod body II. 1.-3. lze tedy shrnout, že dovolatel v rámci své obhajoby znovu zopakoval své výhrady, které již uplatňoval v předešlých fázích trestního řízení, a to přesto, že se s nimi oba soudy nižších instancí důkladně vypořádaly. Takový přístup však nemůže být relevantním podkladem pro revizi celého případu. Námitky obv. Š. totiž mají charakter polemiky, v rámci které zdůrazňuje pouze skutečnosti, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, ale již zcela ignoruje závažná skutková zjištění, která ho z trestné činnosti usvědčují. K jednotlivým skutkovým zjištěním ale nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování vzájemných vztahových souvislostí. Takový postoj se nemůže setkat s procesním úspěchem – zvláště ne, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. 38. V této souvislosti lze odkázat i na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, které jasně uvádí, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Mimo to námitka údajné nesprávnosti hodnocení důkazů nenaplňuje žádný dovolací důvod. IV.2. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 39. Obv. Š. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že mu byl uložen peněžitý trest ve smyslu § 67 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve výši 200.000 Kč. Dovolatel je však přesvědčen o tom, že i když byly u něj nalezeny drogy, soud nebyl oprávněn uložit tento trest, neboť z odsuzujících výroků nevyplývá, že by trestnou činností získal pro sebe (nebo pro někoho jiného) majetkový prospěch. 40. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být naplněn ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu, stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Obv. Š. vznesl námitku, kterou subsumoval pod první variantu tohoto dovolacího důvodu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští se rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů (vyjmenovaných v § 52 tr. zákoníku), ale bez splnění podmínek, které zákon předpokládá. Z toho plyne, že se jedná o případy, kdy konkrétnímu pachateli za konkrétní trestný čin nebylo možné uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. 41. Dovolatel napadl správnost uloženého peněžitého trestu, který mu uložil soud I. stupně v souladu s § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 10 v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že vycházel z prohlášení o majetkových poměrech obviněného ze dne 11. 4. 2017, které obv. Š. vystavil policejnímu orgánu na základě jeho výzvy ze dne 28. 3. 2017, a to za období od 1. 1. 2014 do 18. 1. 2017. Na jeho základě i na základě provedených důkazů rozhodl, že část nepodmíněného trestu v zamýšlené výši 6 (šesti) let nepodmíněně, nahradí uložením peněžitého trestu, neboť jak výslovně uvedl: „v případě obv. Š. je zřejmý majetkový motiv trestného jednání, resp. snaha po majetkovém profitu“. Proto uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v celkové výměře 5 (pěti) let a současně obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 200.000 Kč, při stanovení denní sazby ve výši 400 Kč. V této souvislosti pak konstatoval, že „ze spisového materiálu nevyplývají žádné skutečnosti objektivního charakteru, které by v možnosti jeho zaplacení obviněnému bránily“ (sp. zn. 2 T 82/2017, s. 28). S touto skladbou trestů vyjádřil souhlas i Městský soud v Praze. 42. Také Nejvyšší soud námitku obv. Š. vyhodnotil jako neoprávněnou. Lze sice připustit, že šetření jeho osobních a majetkových poměrů mohlo být ze strany soudu I. stupně důkladnější, ale i tak bylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že: · pervitin v celkovém množství 435,4 gramů netto o koncentraci 80,2 % (což odpovídá množství 349,2 gramů metamfetaminu báze) a dále · kokain v celkovém množství 21,1 gramů netto o koncentraci 54,7 % (což odpovídá 11 gramům kokainu báze), a · nález digitálních vah i značného množství transparentních sáčků s přítlačnou lištou, jednoznačně nebyl určen výhradně pro osobní potřebu dovolatele, resp. byl určen k následné distribuci za účelem získání odpovídajícího množství finančních prostředků. V této souvislosti také Nejvyšší soud přihlédnul k tomu, že obviněný je speciální recidivista, který byl za tutéž trestnou činnost odsouzen i v minulosti. V. Závěr 43. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Soudy I. a II. stupně svým postupem neporušily základní práva dovolatele. Vina obv. Š. byla prokázána zákonným způsobem. Mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé Nejvyšší soud nezjistil žádný rozpor, tím méně extrémní. Vznesené dovolací výhrady obviněného jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu pouze projevem jeho nesouhlasu se skutkovými závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se neztotožnil. Také námitku obviněného, kterou subsumoval pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud vyhodnotil jako neoprávněnou, neboť zjištěné množství omamných látek, spolu s nálezem digitálních vah a velkého množství sáčků s přítlačnou lištou prokázalo, že drogy nebyly určeny pro osobní spotřebu obviněného. 44. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.). V Brně dne 18. 12. 2018 JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu