Rozhodnutí NS

27 Cdo 5849/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/20/2019
Spisová značka:27 Cdo 5849/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.5849.2017.3
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 231 odst. 4 obch. zák.
§ 231 odst. 5 obch. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
09/20/2019
II.ÚS 3058/19
II.ÚS 3058/19
JUDr. Kateřina Šimáčková
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 5849/2017-291


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky A. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Adamem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 656/2, PSČ 602 00, za účasti Bytového družstva XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Planetou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Americká 152/15, PSČ 120 00, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatné, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 367/2008, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2017, č. j. 14 Cmo 90/2016-224, takto:

        I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu XY na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
    Odůvodnění:


    [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2015, č. j. 79 Cm 367/2008-164, zamítl návrh na prohlášení rozhodnutí členské schůze Bytového družstva XY (dále jen „družstvo“) ze dne 20. 5. 2008, kterým byla navrhovatelka z družstva vyloučena, a rozhodnutí náhradní členské schůze družstva ze dne 20. 10. 2008, kterým bylo rozhodnutí členské schůze ze dne 20. 5. 2008 o vyloučení navrhovatelky z družstva potvrzeno, za neplatná (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).

    [2] K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

    [3] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

    [4] V projednávané věci byla dovolatelka vyloučena z družstva pro porušování zásad občanského soužití v domě opakovaně a hrubým způsobem dle čl. 16 odst. 1 písm. c) stanov družstva, jež bylo blíže popsáno ve výstraze před vyloučením, jakož i v samotném rozhodnutí o vyloučení dovolatelky družstva.

    [5] Otázka určitosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena družstva byla - v poměrech právního úpravy účinné do 31. 12. 2013, jež je pro projednávanou věc rozhodná - v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vyřešena. V usnesení ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1155/2013, Nejvyšší soud uzavřel, že písemné oznámení o rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva (resp. členské schůze, je-li jí toto rozhodování svěřeno stanovami družstva) musí obsahovat alespoň identifikaci vylučovaného člena, výrok o vyloučení z družstva (formulovaný určitým a srozumitelným způsobem), stručnou specifikaci skutku, pro který byl člen vyloučen (v takovém rozsahu, aby nebyl zaměnitelný s jiným), a poučení o právu podat odvolání k členské schůzi.

    [6] Lze připustit, že v projednávané věci mohl být skutek, pro který byla dovolatelka z družstva vyloučena, v rozhodnutí o vyloučení popsán podrobněji. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů se však podává, že dovolatelce bylo dobře známo, pro jaká jednání rozhoduje členská schůze o jejím vyloučení, a byla o nich vedena rozprava, jíž se zúčastnila i dovolatelka. Skutečnost, že členská schůze o vyloučení dovolatelky rozhodla ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy družstvo důvod pro vyloučení zjistilo (jež je podmínkou platnosti vyloučení z družstva dle čl. 16 odst. 4 jeho stanov, jejíž naplnění dovolatelka zpochybňuje), plyne zjevně již jen z toho, že výstraha před vyloučením byla dovolatelce doručena 25. 10. 2007, přičemž dovolatelka byla vyloučena pro několikanásobné opakování svého nežádoucího jednání i přes tuto výstrahu v mezidobí od udělení výstrahy do rozhodnutí členské schůze o jejím vyloučení dne 20. 5. 2008, jež činí méně než jeden rok. Za dané skutkové situace by bylo lpění na podrobnějším formulování skutku, pro který byla dovolatelka z družstva vyloučena, v písemném rozhodnutí o vyloučení, přepjatým formalismem.

    [7] Závěr odvolacího soudu, podle něhož byla napadená rozhodnutí členské schůze družstva dostatečně určitá, proto ve světle výše citované judikatury obstojí; otázka určitosti rozhodnutí o vyloučení přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládá.

    [8] Namítá-li dovolatelka, že byla z družstva vyloučena za skutek, pro nějž byla (teprve) obžalována pro trestný čin porušování domovní svobody, avšak za nějž dosud nebyla pravomocně odsouzena, přehlíží, že nebyla z družstva vyloučena pro pravomocné odsouzení za úmyslný trestný čin spáchaný proti družstvu nebo jeho členu, nýbrž pro porušování zásad občanského soužití v domě opakovaně a hrubým způsobem. U tohoto důvodu pro vyloučení je zcela nerozhodné, zda skutek, jenž jej naplňuje (a který byl před nalézacím soudem prokázán), byl předmětem trestního řízení, a jaký byl jeho výsledek.

    [9] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dle stanov družstva (čl. 16 odst. 3 ve spojení s čl. 38 odst. 8 až 14 stanov družstva) nebylo podmínkou platnosti rozhodnutí náhradní členské schůze družstva ze dne 20. 10. 2008 o odvolání dovolatelky proti jejímu vyloučení z družstva přijetí tohoto rozhodnutí kvalifikovanou většinou (viz čl. 38 odst. 8 in fine), je v souladu s výkladovými pravidly určenými § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Stanovy družstva jsou totiž smlouvou sui generis (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 146/2003) a při jejich výkladu se přiměřeně uplatní výkladová pravidla zakotvená v § 266 obch. zák. [srov. § 261 odst. 3 písm. a) obch. zák.], jakož i obecná úprava náležitostí právních úkonů obsažená v občanském zákoníku.

    [10] A konečně, dovolací námitky, jejichž prostřednictvím dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu vlastní verzi skutkového stavu, přípustnost dovolání založit nemohou. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, totiž v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).

    [11] Při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem - v mezích právní otázky vytyčené dovolatelkou - správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sama dovolatelka (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).

    [12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

    [13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (účinné do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

        Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.

    V Brně dne 20. 6. 2019


    JUDr. Filip Cileček
    předseda senátu