Rozhodnutí NS

28 Cdo 2871/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/06/2019
Spisová značka:28 Cdo 2871/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.2871.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Podmínky řízení
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Cdo 2871/2018-87


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce Kozákov – družstvo, IČ 001 29 178, se sídlem v Záhoří 59, zastoupeného Mgr. Petrem Rousem, advokátem se sídlem v Turnově, Zborovská 694, proti žalované G. V., nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o 584.739 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 24 C 60/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. února 2018, č. j. 35 Co 268/2017-71, t a k t o:

      I. Dovolání se odmítá.

      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
    Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 5. 6. 2017, č. j. 24 C 60/2016-38, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 584.739 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná uzavřela dne 18. 8. 2008 s Pozemkovým fondem České republiky kupní smlouvu, jíž nabyla pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY. Část kupní ceny za pozemek, konkrétně zálohu a dále šest ročních splátek v celkové výši 584.739 Kč, zaplatil žalobce, žalovaná následně tutéž částku inkasovala od pozemkového fondu, když mu na základě předkupního práva nabídla pozemek zpět ke koupi. Okresní soud uzavřel, že ze strany žalobce šlo o plnění za jiného ve smyslu § 454 obč. zák., přičemž nebylo prokázáno uzavření smlouvy o půjčce mezi účastníky. S ohledem na uplatněnou námitku promlčení nebylo možné nárok žalobci přiznat.

    K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Ústí na Labem – pobočka v Liberci, jenž je rozsudkem ze dne 22. 2. 2018 č. j. 35 Co 268/2017-71, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud po zopakování dokazování svědeckými a účastnickými výpovědmi zdůraznil, že žalobce plnil pozemkovému fondu za žalovanou bez jakéhokoliv právního důvodu, nikoliv z titulu smlouvy uzavřené mezi účastníky nebo právního důvodu, který odpadl, čímž žalovaná získala na jeho úkor majetkový prospěch, jejž by byla povinna vydat v situaci, nenamítla-li by promlčení uplatněného práva.

    Proti rozsudku odvolacího soudu brojí žalobce dovoláním a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci krajským soudem. Dovolatel tvrdí, že soudy nesprávně zhodnotily provedené důkazy, když věc posoudily jako bezdůvodné obohacení, neboť mezi účastníky došlo k uzavření dohody o půjčce. Navrhl proto dovolacímu soudu napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

    V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

    Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho projednatelností.

    Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu je napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá.

    Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je ve smyslu shora citovaného ustanovení vymezení důvodu dovolání s vylíčením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a zároveň musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za naplněné. Dovolatel tedy musí uvést, ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a současně vyložit, v čem má tato nesprávnost spočívat (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní náležitosti – viz § 241a odst. 2 o. s. ř. (k vymezení přípustnosti srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2518/2015, jakož i rozhodnutí v něm odkazovaná).

    Nastíněným požadavkům žalobce ve svém podání (posouzeném rovněž z obsahového hlediska) nedostál. Za dovolací důvod totiž označuje nedostatečné objasnění skutkového stavu, rozporuje skutková zjištění, avšak zcela rezignuje na vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti mimořádného opravného prostředku ve smyslu § 237 o. s. ř. Nikterak tedy nepoukazuje na konkrétní judikaturu či v ní přijaté závěry, od nichž se měl odvolací soud při posouzení věci odchýlit nebo jež naznačují rozdílnost rozhodování Nejvyššího soudu, popřípadě provázanost s konkrétní otázkou, která by měla být vyřešena jinak či nebyla řešena vůbec. Žalobce své přesvědčení o tom, že mu náleží požadovaná částka, odvíjí především od odlišného pojetí skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud. Veškerou argumentaci soustředí proti skutkovým závěrům, k nimž soudy dospěly na podkladě v řízení provedených důkazů. Skutkovými zjištěními nalézacích soudů je přitom dovolací soud vázán, neboť jako toliko přezkumná instance není dle zákona (srov. zejména § 241a a § 242 o. s. ř.) nadán způsobilostí je jakkoli revidovat (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013, či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1815/2015). Ani způsob provádění a hodnocení důkazů pak nelze bez dalšího předmětem dovolacího přezkumu učinit (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 905/2015, či ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3206/2015).

    Vzhledem k tomu, že podání trpí vadami, jež nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nemohl je Nejvyšší soud projednat věcně, pročež v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. přistoupil k jeho odmítnutí (k tomu srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3981/2015, či ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4448/2014).

    O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že na straně žalované, jež by na jejich náhradu měla v zásadě právo, žádné náklady nevznikly.

    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 6. 2. 2019


    JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
    předseda senátu