Rozhodnutí NS

8 Tz 84/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/04/2019
Spisová značka:8 Tz 84/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TZ.84.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Doručování
Lhůty
Stížnost
Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1 tr. ř.
§ 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tz 84/2019-225



ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY





Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2019 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří (ve věci Okresního soudu v Chebu sp. zn. 7 T 152/2018), proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 ZT 87/2019, a rozhodl takto:


I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 ZT 87/2019, byl porušen zákon v ustanoveních § 143 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného M. T.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.


Odůvodnění:

I. Z obsahu stížnosti pro porušení zákona

1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-626/2019-ODKA-SPZ/2 podaná ministryní spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. T. (dále „obviněný“) směřuje proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 ZT 87/2019, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná stížnost obviněného proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, územního odboru Cheb ze dne 12. 6. 2019, č. j. KRPK-47092-73/TČ-2019-190272, kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Toto usnesení bylo obviněnému doručeno dne 12. 6. 2019, jeho obhájci dne 17. 6. 2019.
    2. Ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona poukázala na odůvodnění přezkoumávaného usnesení, jímž státní zástupkyně zamítla obviněným podanou stížnost jako opožděnou proto, že byla odeslána dne 21. 6. 2019, ač posledním dnem, kdy mohla být včasně podána, bylo 20. 6. 2019, a navíc v odůvodnění uvedla, že zjistila, že i kdyby byla stížnost podána včas, musela by být zamítnuta, neboť dosud shromážděné důkazů svědčí o tom, že skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, byly spáchány, vykazují znaky skutkové podstaty stíhaného přečinu a jsou zřejmé důvody k podezření, že se jich dopustil právě obviněný.

    3. Pro posouzení důvodnosti námitek vznesených ve stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti považovala za stěžejní ustanovení § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř., § 143 odst. 1 tr. ř., § 147 odst. 1 písm. b) tr. ř., § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., na jejichž zákonné vymezení poukázala, a konstatovala, že v předmětné věci třídenní lhůta k podání stížnosti začala běžet od oznámení usnesení obhájci obviněného dne 17. 6. 2019, a tudíž poslední den lhůty připadl na 20. 6. 2019. Protože z obsahu spisu vyplynulo, že stížnost obviněného byla dodána do datové schránky policejního orgánu v tento den, tj. 20. 6. 2019, je třeba mít za to, že obviněný ji podal včas. Tento názor ministryně spravedlnosti opřela o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 9 Afs 28/2010, podle něhož pro posouzení včasnosti podání datové zprávy účastníka řízení učiněného vůči orgánu veřejné moci je rozhodný okamžik dodání, od kterého je datová zpráva dostupná v datové schránce příjemce zprávy, a nikoliv odeslání datové zprávy nebo okamžik, kdy se do datové schránky orgánu veřejné moci přihlásí oprávněná či pověřená osoba. Pokud za této situace okresní státní zástupkyně zamítla stížnost obviněného jako opožděně podanou, rozhodla v rozporu se zákonem v jeho neprospěch.
      4. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 4 Tz 60/2003, ministryně spravedlnosti upozornila, že jí podaná stížnost pro porušení zákona je v předmětné věci přípustná, neboť její podstatou není polemika s důvodností zahájení trestního stíhání, ale materiální odepření spravedlnosti, které nastalo v důsledku vadné aplikace ustanovení trestního řádu dozorující státní zástupkyní. Zdůraznila též, že na tento závěr nemá vliv, že státní zástupkyně v závěru napadeného usnesení konstatovala věcnou správnost rozhodnutí policejního orgánu, jelikož tato pasáž je toliko obecná, chybí v ní jakékoliv vypořádání konkrétních námitek obviněného obsažených v jeho stížnosti a odůvodnění je tak zcela nedostatečné (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. III. ÚS 511/02).
        5. Z uvedených důvodů ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 ZT 87/2019, byl v neprospěch obviněného M. T. porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu státnímu zastupitelství v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednalo a rozhodlo.
            II. Ke stížnosti pro porušení zákona

        6. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a důvodnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a shledal, že i když stížnost pro porušení zákona směřuje proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení policejního orgánu, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněného M. T., je ve smyslu § 266 odst. 1 tr. ř. přípustná, a to i přes obecnou zásadu, že z obžalovací zásady (§ 2 odst. 8 tr. ř.) s ohledem na postavení státního zástupce plyne jeho oprávnění v přípravném řízení rozhodovat o tom, kdo a za jaký čin má být trestně stíhán a následně kdo bude na základě obžaloby, kterou podává, postaven před soud. Z uvedených důvodů také není zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě podmíněno přezkumem soudu, a tím spíše není takový zásah připuštěn ani v rámci mimořádných opravných prostředků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 4 Tz 60/2003), neboť zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení není žádoucí. Takový přezkum je možné připustit pouze v mimořádných situacích, kdy by bylo zahájení trestního stíhání spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by bylo nemožné odčinit jinak např., pokud je současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. I. ÚS 486/01 ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 262/03, a další).
          7. Z těchto zásad Nejvyšší soud v přezkoumávané věci vyšel a shledal, že stížnost pro porušení zákona nezasahuje do zásady obžalovací, ale směřuje proti pochybení státní zástupkyně, která nedůvodně odmítla věcný přezkum stížnosti, což je vada, jíž nelze napravit cestou jiných zákonných prostředků, a přitom svým obsahem směřuje k ochraně procesních práv obviněného ve snaze zajistit spravedlivý proces zakotvený v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 8 Tz 46/2018, případně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 3012/16). I v takové situaci je ovšem nezbytné respektovat, že Nejvyššímu soudu v této fázi řízení ve smyslu zásady obžalovací podle § 2 odst. 8 tr. ř. nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce opodstatněnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby (§ 160 odst. 1 tr. ř.), ale může se vyjádřit toliko k tomu, zda stížností pro porušení zákona napadené usnesení bylo vydáno v souladu s § 147 odst. 1 tr. ř. a zda tento postup je v potřebné míře patrný z obsahu odůvodnění tohoto usnesení, tedy zda koresponduje s dalšími pravidly spravedlivého procesu.
            8. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal podanou stížnost pro porušení zákona přípustnou.
            III. Z vyjádření stran
              9. V průběhu veřejného zasedání obhájce obviněného k této stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s jejím obsahem i konečným návrhem ztotožňuje, protože stížnost odeslal ze svého počítače e-mailem včas, a proto měla být meritorně přezkoumána.
                10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství při veřejném zasedání přítomný stížnost pro porušení zákona rovněž považoval za důvodně podanou, připomínky však vznesl proti některým argumentům, jimiž ji ministryně spravedlnosti podložila. Konkrétně upřesnil, že k podání stížnosti obhájce nedošlo prostřednictvím datových schránek, nýbrž se jednalo o datovou zprávou podanou e-mailem s připojeným zaručeným elektronickým podpisem, což je nepřesnost, na níž je třeba poukázat, avšak pro věcnou správnost postupu nemá vliv na celkový obsah a důvodnost stížnosti pro porušení zákona. Za neodpovídající projednávané problematice považoval odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. III. ÚS 511/2002, neboť ten reaguje na nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí státního zástupce za zcela jiné situace, pokud meritorně stížnost přezkoumával. V projednávané věci je však situace zcela jiná, protože státní zástupkyně dospěla k názoru, že stížnost obviněného je opožděná, a v takovém případě již nebylo její povinností se vůbec zabývat námitkami v podané stížnosti a správností obsahu usnesení. I přes tyto výhrady se zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ztotožnil se závěrečným návrhem, k němuž zdůraznil, že věc by měla být přikázána státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Chebu, nikoliv okresnímu státnímu zastupitelství.
                  IV. Řízení předcházející stížností pro porušení zákona napadenému rozhodnutí
                    11. Podkladem pro přezkoumání podané stížnosti pro porušení zákona je spis Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Cheb sp. zn. KRPK-47092-116/TČ-2019, jehož součástí je i napadené usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 ZT 87/2019. Z jeho obsahu se podává, že proti obviněnému M. T. bylo usnesením Policie České republiky ze dne 12. 6. 2019, č. j. KRPK-47092-73/TČ-2019-190272, podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání pro přečiny uvedené ve stížnosti pro porušení zákona (č. l. 16 až 23). Podle doručenek založených u č. l. 23 toto usnesení obviněný převzal osobně dne 12. 6. 2019, obhájce Mgr. Zdeněk Ptáček se přihlásil do datové schránky, do níž mu bylo usnesení zasláno, dne 17. 6. 2019 [srov. § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále “zákon č. 300/2008 Sb.“)].
                    12. Stížnost proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Ptáčka. Z jejího obsahu plyne, že byla sepsána dne 20. 6. 2019 (č. l. 25) a byla adresována Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje, Územnímu odboru Cheb, 2. Oddělení obecné kriminality, Valdštejnova 4, Cheb. Podle dokladu podatelny Policie České republiky, Strojnická č. p. 27, Praha (vyplněný tiskopis) je identifikátor podatelny: EPOD-15756/2019, podle něhož podání bylo zaevidováno do podatelny 21. 6. 2019 v 04:46:05., došlo: 20. 6. 2019 v 16:21:55; Původce akptacek@email.cz. (č. l. 28). Podle ověřovacích doložek Policie České republiky Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje lze zjistit, že doručení digitálního dokumentu: 21. 6. 2019, 07:41, způsob doručení: E-podatelna (EPOD-15756/2019). Název souboru: stížnost PČR – zahájení – T. 2019.pdf (čas ověření 24. 6. 2019). Podpis: Mgr. Zdeněk Ptáček, výsledek ověření: Elektronický certifikát nebyl v okamžiku podepsání revokovaný nebo expirovaný a podpis je možné prohlásit za platný. Typ podpisu: Zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu. Jednalo se o „uznávaný elektronický podpis podle zákona č. 297/2016 Sb.“ (viz č. l. 26 a 27.)

                    13. Z obsahu spisu dále plyne, že stížnost obviněného byla dne 26. 6. 2019 předložena Okresnímu státnímu zastupitelství v Chebu jako stížnostnímu orgánu (č. l. 25) a státní zástupkyně zde působící usnesením ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 ZT 87/2019, rozhodla o této stížnosti tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítla jako opožděně podanou s odůvodněním, že stížnost byla podána dne 21. 6. 2019 sice oprávněnou osobou, avšak opožděně, neboť podle předložených podkladů byla sice datována dne 20. 6. 2019, ale to byl poslední den lhůty, a z předložené e-mailové korespondence vyplynulo, že stížnost byla odeslána až dne 21. 6. 2019. Následně státní zástupkyně konstatovala, že i přes uvedené zjištění bylo usnesení policejního orgánu přezkoumáno se závěrem, že i v případě, že by stížnost byla podána včas, musela by být zamítnuta, neboť napadené usnesení bylo vyhotoveno oprávněně na základě dostatečných podkladů, které svědčí pro to, že skutky se staly, vykazují znaky stíhaných přečinů a spáchal je obviněný (č. l. 29 až 30).
                      V. K důvodnosti stížnosti pro porušení zákona

                      14. Na základě těchto zjištění podávajících se z obsahu připojeného spisu Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná, avšak část její argumentace není zcela přesná, proto je třeba podle obsahu zdůraznit, že stížnost obviněného směřující proti usnesení policejního orgánu o zahájení ústního stíhání byla obhájcem obviněného JUDr. Zdeňkem Ptáčkem podána Policii České republiky, jakožto orgánu činnému v trestním řízení v prvním stupni, zaslána z jeho e-mailové adresy akptacek@email.cz. Nebyla tedy odeslána z datové schránky, jak nesprávně uváděla ministryně spravedlnosti, a došla na centrální doručovnu Policie České republiky č. PPCR-eObec-47392/19, dne 20. 6. 2019 v 16:21:55 hod. a byla předána na E-podatelnu pod číslem EPOD-15756/2019 dne 21. 6. 2019 v 04:46:05 hod. (č. l. 27, 28 verte). Téhož dne, tj. 21. 6. 2019, byla v 07:41:02 doručena na podatelnu příslušného policejního orgánu, jímž je v posuzované věci Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, Územní odbor Cheb (tzv. doručovna; č. l. 26 až 27).
                        15. Z uvedeného zjištění vyplývá, že obhájce obviněného JUDr. Zdeněk Ptáček odeslal ze své e-mailové adresy stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 20. 6. 2019 příslušnému policejnímu orgánu Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje, Územní odbor Cheb, 2. Oddělení obecné kriminality, Valdštejnova 4, Cheb. O této skutečnosti kromě údajů obsažených v připojeném trestním spise svědčí i informace (tělo datové zprávy) zaslaná Nejvyššímu soudu na základě jeho požadavku obhájcem obviněného, jež byla vytištěna z jeho počítače, kterou byly tyto skutečnosti potvrzeny, neboť jako příloha byla stížnost PČR – zahájení – T. 2019.pdf, adresována podatelně.policie@pcr.cz, k č. j. KRPK-47092-73/TČ-2019-190272, s datem 20. 6. 2019 v čase 16:21 hodin (je tady zřejmé, že údaje o okamžiku odeslání stížnosti dne 20. 6. 2019 v dokladu předloženém obhájcem a podklady založené ve spise se shodují).
                          16. Posoudí-li se obsah těchto skutečností, vyplynulo z nich, že pokud bylo usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému doručeno dne 12. 6. 2019 a jeho obhájce dne 17. 6. 2019, třídenní lhůta pro podání stížnosti stanovená v § 143 odst. 1 tr. ř. od pozdějšího doručení, tj. doručení obhájci, uplynula dne 20. 6. 2019, což byl třetí a poslední den této lhůty, který připadl na čtvrtek (srov. § 60 odst. 1, 3 tr. ř., podle něhož do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty, připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den). Rovněž bylo dostatečně objasněno, že stížnost byla obhájcem obviněného odeslána z jeho e-mailové adresy, a bylo ověřeno, že ji obhájce odeslal příslušnému orgánu, tj. Policie České republiky na E-podatelnu, čímž byla tato stížnost uvedeným způsobem předána k poštovní přepravě. Uvedený postup je v souladu s ustanovením § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř., podle kterého je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. V tomto směru také nevznikají pochybnosti, protože byla odeslána v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů (srov. § 59 odst. 1 tr. ř.).

                          17. Nejvyšší soud podle těchto zjištění posuzoval, zda stížnost obviněného proti předmětnému usnesení o zahájení trestního stíhání podaná elektronicky prostřednictvím e-mailové schránky jeho obhájcem (v souladu s § 59 odst. 1 věta druhá tr. ř.) byla učiněna ve stanovené lhůtě k podání stížnosti § 143 odst. 1 tr. ř., když podle policejní evidence jsou zaznamenána dvě data, a to 20. 6. 2019 a 21. 6. 2019 (z tohoto druhého data vycházela okresní státní zástupkyně). V této souvislosti Nejvyšší soud okolnosti zjištěné v této trestní věci posuzoval v souladu s názorem vysloveným v rozhodnutí č. 51/2013 Sb. rozh. tr., podle kterého k zachování zákonné lhůty k podání stížnosti oprávněné osoby proti usnesení policejního orgánu postačí, pokud stížnost podaná proti tomuto usnesení a adresovaná příslušnému policejnímu orgánu byla včas doručena do datové schránky centrálního úložiště zřízeného na krajském ředitelství Policie České republiky, které je nadřízeným orgánem tohoto policejního orgánu, a to bez ohledu na skutečnost, zda a kdy byla následně dodána do datové schránky policejního útvaru, jehož orgán napadené usnesení vydal, nebo jestli mu byla doručena jiným způsobem. V přezkoumávané věci jde o obdobnou situaci, protože policejnímu orgánu bylo předmětné podání učiněno podle detailu zprávy z policejní E-podatelny (č. l. 28 verte) na jeho centrální elektronickou podatelnu dne 20. 6. 2019 v 16:21:55 hod., tj. okamžik, od kterého je elektronická či datová zpráva dostupná v datové či e-mailové schránce příjemce zprávy (takovým orgánem je Policie České republiky), a nikoli doba, kdy se příjemce, zde Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, Územní odbor Cheb s obsahem tohoto podání skutečně seznámí (analogicky srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 9 Afs 28/2010, uveřejněné pod č. 2131/2010 Sb. rozh. NSS). Z těchto důvodů je rozhodné datum 20. 6. 2019 z hlediska zachování lhůty k podání opravného prostředku (§ 143 odst. 1 tr. ř.), a nikoliv datum 21. 6. 2019. Lze jen dodat, že elektronické podatelny pro podání učiněná v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě (e-mailová podání) jsou pouze technickým prostředkem, jehož využitím dochází k přenosu datové zprávy od odesílatele k příjemci (k tomu obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 5 Afs 77/2005, nebo ze dne 11. 8. 2006, sp. zn. 8 Afs 82/2006).
                            18. Pro úplnost lze poznamenat, že podání obviněného učiněné ve formě elektronického podání bylo opatřeno zaručeným (uznávaným) elektronickým podpisem (viz č. l. 26 verte, 28), a proto je třeba s ním spojovat stejné důsledky jako s úkonem učiněným prostřednictvím držitele poštovní licence (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS 250/05, nebo ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 2361/08).
                              19. Při tomto závěru o včasném podání stížnosti obviněného měla tuto stížnost státní zástupkyně přezkoumat (ve smyslu § 147 odst. 1 tr. ř.) a posoudit správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení. Pokud však stížnost nesprávně považovala za podanou opožděně, porušila zákon v § 143 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

                              20. Narozdíl od ministryně spravedlnosti Nejvyšší soud neshledal porušení zákona v § 147 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán řízení předcházející napadenému usnesení. Toto ustanovení vyjadřuje povinnost stížnostního orgánu z jejího podnětu přezkoumat napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející. Takový postup se však uplatní tehdy, jestliže stížnost nezamítne z formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., protože pokud zjistí některé skutečnosti zde uvedené, není oprávněn na základě takové stížnosti napadené usnesení vůbec meritorně přezkoumávat, tzn., že přezkum podle § 147 tr. ř. neprovádí (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1791). Vyjde-li se z této zásady, v tomto případě, když bylo porušení zákona shledáno opožděnosti stížnosti, nemohlo porušení zákona směřovat proti ustanovení § 147 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť k přezkumu podle tohoto ustanovení nemohlo dojít.
                                21. Naopak Nejvyšší soud shledal, že byl zákon porušen v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř., který byl v přezkoumávané věci určujícím zákonným podkladem pro postup státní zástupkyně, protože vymezuje, že se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137 tr. ř. ); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ministryní spravedlnosti dovolací soud považoval za porušený zákon i v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, což státní zástupkyně v této věci s ohledem na zjištěné skutečnosti nerespektovala.
                                  VI. Závěr

                                  22. Nejvyšší soud poté, co přezkoumal stížnost pro porušení zákona i řízení, které vydanému a napadenému usnesení předcházelo, shledal, že je důvodná, neboť státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu rozhodující o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání pochybila, když stížnost, která byla podána včas ve smyslu § 143 odst. 1 tr. ř. a neměla být zamítnuta, považovala za opožděnou podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
                                    23. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno, neboť stížností pro porušení zákona napadeným usnesením bylo porušeno právo obviněného na řádné projednání věci s využitím všech zákonných prostředků k realizaci jeho práva na obhajobu. Na státní zástupkyni v dalším řízení bude, aby o stížnosti obviněného věcně ve smyslu podle § 147 odst. 1 tr. ř. rozhodla, tzn., aby přezkoumala správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a to zcela v souladu se všemi zákonnými podmínkami, které vyplývají z pravidel řádného a nezaujatého přezkumu, když se nemůže řídit svou zcela předčasnou a neprocesní úvahou, kterou v závěru nyní přezkoumávaného usnesení o věcné správnosti usnesení o zahájení trestního stíhání učinila. V zájmu nestranného a spravedlivého posouzení podané stížnost obviněného bude třeba, aby na podkladě všech ve věci zajištěných důkazů posoudila důvodnost podané stížnosti.


                                    P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

                                                V Brně dne 4. 12. 2019

                                    JUDr. Milada Šámalová
                                    předsedkyně senátu