Rozhodnutí NS

22 Cdo 1182/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/26/2019
Spisová značka:22 Cdo 1182/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.1182.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Stavba neoprávněná
Věcná břemena
Dotčené předpisy:§ 135c odst. 1 obč. zák.
§ 135c odst. 2 obč. zák.
§ 135c odst. 3 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Cdo 1182/2019-286


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) I. R., narozeného XY, b) A. R., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Soňou Kozovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Kvítková 124, proti žalovaným 1) M. M., narozenému XY, 2) O. M., narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Alešem Zapletalem, advokátem se sídlem v Hranicích, Masarykovo náměstí 122, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 226/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 24. 10. 2018, č. j. 59 Co 108/2018-256, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 24. 10. 2018, č. j. 59 Co 108/2018-256, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně - pobočce ve Zlíně, k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 4. 6. 2015, č. j. 6 C 226/2012-128, zřídil ve prospěch žalobců a každého dalšího vlastníka pozemku parc. č. XY, jehož součástí je jiná stavba bez č. p./č. e., a pozemku parc. XY, to vše v k. ú. XY, právo odpovídající služebnosti zatěžující pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY spočívající v povinnosti vlastníka těchto pozemků strpět vybudovanou podzemní kabelovou elektrickou přípojku NN vedoucí z pozemku parc. č. XY a parc. č. XY přes pozemek parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, k transformační stanici umístěné na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a to v nezbytném rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 2037-34/2015 ze dne 13. 4. 2015, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a v povinnosti vlastníka pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY umožnit vstup na tyto pozemky za účelem opravy a údržby podzemní kabelové elektrické přípojky NN (výrok I.). Žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným za zřízení věcného břemene částku ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci vybudovali v roce 1998 ke stavbě bez č. p./č. e., jež je součástí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zemní kabelovou elektrickou přípojku, jež vede i přes pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, ve vlastnictví žalovaných. S vybudováním přípojky souhlasil tehdejší nájemce pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a až po zhotovení přípojky žalobci zjistili, že vede i přes pozemek parc. č. XY v k. ú. XY. Soud prvního stupně zřídil na základě § 1260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, shora specifikovanou služebnost s odůvodněním, že zřízení takové služebnosti je nezbytné pro zajištění dodávky elektrické energie do stavby bez č. p./č. e., jež je součástí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, ve vlastnictví žalobců.

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 9. 2016, č. j. 59 Co 206/2016-155, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením věci nalézacího soudu založeným na aplikaci zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Uvedl, že byla-li stavba elektrické přípojky vybudována před 1. 1. 2014, je třeba tuto stavbu zřízenou na cizím pozemku vypořádat na základě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Zavázal soud prvního stupně, aby posoudil, zda se jedná o stavbu oprávněnou, či neoprávněnou ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a následně na základě řešení této prejudiciální otázky v souladu s příslušnými právními normami rozhodl o požadavku žalobců na zřízení věcného břemene.

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 14. 12. 2017, č. j. 6 C 226/2012-231, zřídil ve prospěch žalobců a každého dalšího vlastníka pozemku parc. č. XY, jehož součástí je jiná stavba bez č. p./č. e., a pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, právo odpovídající služebnosti zatěžující pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY spočívající v povinnosti vlastníka těchto pozemků strpět vybudovanou podzemní kabelovou elektrickou přípojku NN vedoucí z pozemku parc. č. XY a parc. č. XY přes pozemek parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, k transformační stanici umístěné na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a to v nezbytném rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 2037-34/2015 ze dne 13. 4. 2015, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a v povinnosti vlastníka pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY umožnit vstup na tyto pozemky za účelem opravy a údržby podzemní kabelové elektrické přípojky NN (výrok I.). Žalobcům a) a b) uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovaným 1), 2) za zřízení služebnosti částku ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.). Ve výrocích III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně uvedl, že stavba elektrické přípojky zřízená na pozemcích parc. č. XY a XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalovaných je stavbou neoprávněnou ve smyslu § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), protože byla zhotovena bez souhlasu tehdejšího vlastníka pozemku. Neshledal důvody pro odstranění stavby ve smyslu § 135c odst. 1 obč. zák. ani pro přikázání této stavby do vlastnictví žalovaných podle § 135c odst. 2 obč. zák., jelikož s tím žalovaní nesouhlasili. Proto zřídil ve smyslu § 135c odst. 3 obč. zák. ve prospěch žalobců jako vlastníků této stavby věcné břemeno blíže specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku.

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 59 Co 108/2018-256, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobcům a) a b) uložil povinnost odstranit podzemní kabelovou elektrickou přípojku NN, jež byla zřízena na pozemcích parc. č. XY a XY v k. ú. XY, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům i státu, a to před soudy obou stupňů (výrok II. a III.).

Odvolací soud uvedl, že při posuzování případů tzv. neoprávněných staveb, k jejichž zřízení došlo úmyslným protiprávním jednáním stavebníka, musí být ochrana vlastnických práv majitele pozemku prioritní. Připustil, že je v zájmu společnosti, aby i v těchto případech nedocházelo ve vztahu ke stavebníkovi k nadměrně tvrdým, a tedy obecně neakceptovatelným řešením. O postupu podle § 135c odst. 1 obč. zák. (odstranění neoprávnění stavby) je proto třeba uvažovat vždy tehdy, neexistují-li na straně stavebníka důvody zvláštního zřetele hodné. Vyšel z toho, že žalobci již v době zřízení přípojky věděli, že k jejímu vedení přes pozemky žalovaných neměli souhlas tehdejšího vlastníka těchto pozemků. Jelikož neshledal žádné důvody pro postup podle § 135c odst. 3 obč. zák., rozhodl na základě § 135c odst. 1 obč. zák. o uložení povinnosti odstranit neoprávněnou stavbu. Zdůraznil, že samotná existence neoprávněné stavby je zásahem do vlastnického práva žalovaných, a proto se nelze ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že stavba žalované jako vlastníky dotčených pozemků „nezatěžuje“. Poukázal rovněž na to, že existence neoprávněné stavby je skutečností dlouhotrvající, avšak žalobci se ani podstatně dříve nepokusili o sjednání nápravy jimi způsobené protiprávnosti. Při posuzování povahy a rozsahu „hospodářské“ ztráty, která by odstraněním stavby vznikla, přihlédl k tomu, že žalobci mají možnost připojení na jinou přípojku, která již byla vybudována.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně při řešení otázky vypořádání neoprávněné stavby na základě § 135c obč. zák. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jsou dány důvody pro odstranění neoprávněné stavby podle § 135c odst. 1 obč. zák. Mají za to, že v posuzované věci měla být neoprávněné stavba vypořádána zřízením věcného břemene podle § 135c odst. 3 obč. zák. Poukazují především na povahu a rozsah hospodářské ztráty, které by odstraněním stavby vznikla (náklady na odstranění přípojky a její nové vyhotovení ve výši 70 000 Kč, podstatné snížení hodnoty jejich pozemku), charakter stavby (podzemní), rozsah zastavěného pozemku (stavba není na povrchu zastavěného pozemku zřejmá, kabel je položen pod zemí a zabírá 1,4 % z výměry pozemku parc. č. XY a 0,54 % z výměry pozemku parc. č. XY), polohu stavby na pozemcích žalovaných (stavba se nachází na okraji těchto pozemků) i skutečnost, že právní předchůdce žalovaných proti stavbě žádným způsobem nebrojil. Dále poznamenávají, že po odstranění stavby se žádným způsobem nezmění možnost využití pozemku žalovanými, a připomínají, že jim nabízeli náhradu za zřízení věcného břemene ve výši 2 000 Kč, i když znaleckým posudkem bylo věcné břemeno oceněno na 310 – 390 Kč. Uložil-li na základě těchto skutečností odvolací soud žalobcům povinnost odstranit neoprávněnou stavbu, je jeho rozhodnutí v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2003/2000, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 880/2003, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2500/2008, či usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3953/2008. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Vzhledem k tomu, že ke vzniku stavby elektrické přípojky jako stavby neoprávněné mělo dojít před 1. 1. 2014, je nutné rozhodnout o vypořádání této neoprávněné stavby podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 848/2018, tato a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách dovolacího soudu – www.nsoud.cz).

Podle § 135c odst. 1 obč. zák. zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby").

Podle § 135c odst. 2 obč. zák. pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.

Podle § 135c odst. 3 obč. zák. soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

Výše uvedená ustanovení dávají soudu širokou možnost uvážení při rozhodování o vypořádání neoprávněné stavby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2106/2015). Tato ustanovení patří k normám, které mají relativně neurčitou hypotézu, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Při rozhodování o vypořádání neoprávněné stavby tak jde o volnou úvahu soudu, která by měla být podložena pro věc podstatnými skutkovými zjištěními a měla by být řádně odůvodněná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 432/2002, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 880/2003). Dovolací soud může zpochybnit závěry soudů o způsobu vypořádání neoprávněné stavby jen v případě jejich zjevně nepřiměřenosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5357/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2142/2018).

Z § 135c odst. 2 obč. zák. vyplývá, že nelze nařídit odstranění stavby tam, kde to není účelné. Účelnost odstranění neoprávněně zřízené stavby je třeba vždy hodnotit objektivně, tj. s přihlédnutím ke všem okolnostem a povaze každého jednotlivého případu. V rámci této volné úvahy musí soud přihlédnout zejména k povaze a rozsahu hospodářské ztráty, která by odstraněním stavby vznikla, k tomu, k jakému účelu byla stavba zřízena a jaký je její charakter, jaký je rozsah zastavěného pozemku, případně pozemku nutného k řádnému užívání neoprávněné stavby, za jakých okolností byla stavba zřízena, zda stavebník stavěl v dobré víře, že mu pozemek patří. Na soudu tedy je, aby porovnal hospodářskou a jinou ztrátu, která by odstraněním stavby vznikla, se zájmem na dalším využití stavby. Bez významu nemusí být ani situování těchto staveb, tj. zda jsou na okraji či uprostřed pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 880/2003).

Je třeba přihlédnout i k důvodům, pro které vlastník pozemku řádně nezakročil proti neoprávněné stavbě v době její realizace, a pokud vlastník pozemku o neoprávněné stavbě věděl, též k době, která od zřízení stavby uplynula (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2797/2018). V rozsudku ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2500/2008, Nejvyšší soud poznamenal, že při rozhodování o odstranění neoprávněné stavby lze zohlednit postoj samotného vlastníka neoprávněné stavby během řízení, např. zda nabízel vlastníkovi pozemku, na němž je neoprávněná stavba zřízena, finanční kompenzaci za zřízení věcného břemene, příp. v jaké výši, a to i vzhledem k ceně věcného břemene stanovené na základě znaleckého posudku. Soudy tedy musí pečlivě přihlédnout ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a relevantní skutečnosti komplexně posoudit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 432/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2797/2018).

V projednávané věci považuje dovolací soud úvahu odvolacího soudu o účelnosti odstranění stavby (§ 135c odst. 2 obč. zák.) za zjevně nepřiměřenou. Je nutné přihlédnout především k charakteru neoprávněné stavby (jedná se o podzemní stavbu spočívající v uložení kabelu pod povrchem pozemků žalovaných v hloubce 80 cm), která zabírá zcela nepatrnou část výměry pozemků žalovaných a nachází se na jejich okraji. Odstranění této stavby by si vyžádalo náklady ve výši 35 000 Kč (a vybudování nové přípojky rovněž 35 000 Kč), přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že odstranění stavby přípojky je teoreticky možné, avšak není smysluplné, neboť se běžně – vzhledem k charakteru této stavby – neprovádí. Existence přípojky v hloubce 80 cm pod povrchem pozemků žalovaných rovněž nemá žádný vliv na obvyklou cenu těchto pozemků. Právní předchůdce žalovaných jako vlastník pozemku parc. č. XY v k. ú. XY o realizaci stavby přípojky věděl, avšak proti stavbě v době její realizace (a ani později, po dobu více než deseti let) žádným způsobem nezakročil. Lze také vzít v potaz, že žalobci navrhli zaplatit žalovaným za zřízení věcného břemene částku ve výši 2 000 Kč, i když na základě znaleckého posudku byla stanovena cena tohoto věcného břemene ve výši 310 – 390 Kč. Odvolací soud dále uvedl, že žalobci mají možnost připojení své nemovitosti na elektrickou přenosovou soustavu prostřednictvím jiné, již vybudované přípojky. V této souvislosti je nutné zohlednit, že by v takovém případě bylo nutné zhotovit k nově vybudované přípojkové skříni (nacházející se na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY) přípojku vedoucí taktéž přes pozemky třetích osob, a to v přibližně stejné délce jakou má přípojka, jejíhož odstranění se žalovaní domáhají. Na základě komplexního posouzení výše uvedených okolností projednávané věci neobstojí v dovolacím přezkumu úvaha odvolacího soudu o účelnosti odstranění stavby (§ 135c odst. 2 obč. zák.) jakožto způsobu vypořádání této neoprávněné stavby.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy založeno na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je proto podle § 237 o. s. ř. přípustné, a protože spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., je i důvodné. Nejvyšší soud tedy rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

O návrhu žalobců na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu dovolací soud samostatným rozhodnutím nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo tímto rozhodnutím zrušeno, čímž byl požadavek žalobců v přiměřené lhůtě fakticky zcela uspokojen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4776/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1027/2018).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 6. 2019


Mgr. David Havlík
předseda senátu