Rozhodnutí NS

23 Cdo 398/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/01/2020
Spisová značka:23 Cdo 398/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.398.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odklad právní moci
Odklad vykonatelnosti
Dotčené předpisy:§ 243 písm. a) o. s. ř.
§ 243 písm. b) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 398/2020-394


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně OMAYA s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Dlouhá 720/46, identifikační číslo osoby 24768138, zastoupené Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze, Růžová 1416/17, proti žalované E.ON Energie, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, identifikační číslo osoby 26078201, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, o zaplacení částky 714.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 2693/2009, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2019, č. j. 6 Cmo 108/2017-340, o návrhu žalované na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, t a k t o :

I. Návrh žalované na odklad právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2019, č. j. 6 Cmo 108/2017-340, se zamítá.

II. Vykonatelnost výroku I. v jeho potvrzující části a výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2019, č. j. 6 Cmo 108/2017-340, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 4. 2011, č. j. 13 Cm 2693/2009-152, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání.

                  O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 4. 2011, č. j. 13 Cm 2693/2009-152, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 714.000 EUR s příslušenstvím blíže ve výroku určeným (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. a III. výrok).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze (jako soud odvolací) v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 4. 2011, č. j. 13 Cm 2693/2009-152, v I. výroku, co se týče úroku z prodlení od 30. 12. 2009 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů, tak, že žalobu zamítl, ve zbytku I. výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně i žalovaná.

Žalovaná (dále také „dovolatelka“) má dovolání za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a navrhuje, aby Nejvyšší soud v napadené části rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud odložil právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí. Dle dovolatelky napadené rozhodnutí odvolacího soudu úzce souvisí s intervenční žalobou, která byla projednávána Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1665/2013, přičemž v této věci bylo žalobkyní (PD - obchodní s. r. o.) podáno dovolání, kdy dovolací soud usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3765/2019, rozhodl o tom, že se odkládá právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 4 Cmo 276/2018-296. Nemá-li být dle dovolatelky zmařen smysl tohoto usnesení dovolacího soudu, pak je třeba odložit i právní moc napadeného rozsudku odvolacího soudu ve zde projednávané věci.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované vyjádřila zásadní nesouhlas s návrhem na odklad právní moci. Dle žalobkyně odůvodňuje žalovaná návrh na odklad právní moci toliko tím, že v jiném souvisejícím řízení dovolací soud právní moc napadeného rozsudku odložil, aniž by ve smyslu ustanovení § 243 písm. b) o. s. ř. vyložila, v čem konkrétně spatřuje v této věci závažné ohrožení svých práv. Nadto je dle žalované smyslem odkladu právní moci rozsudku ve věci intervenční žaloby zabránit tomu, aby bylo ve věci sporu žalobkyně a žalované plněno, tedy aby byl formálně ukončen. K tomu žalobkyně uvádí, že uvedeným postupem (odkladem právní moci rozsudku v jiném řízení) nemůže soud nijak zabránit vyřešení sporu mezi žalobkyní a žalovanou, který je řešen v rámci tohoto řízení, jež probíhá nezávisle na řízení o intervenční žalobě.

Podle ustanovení § 243 o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit

a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo

b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Ve své ustálené rozhodovací praxi dovolací soud vychází ze závěru, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti [například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon (exekučním titulem) (viz blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Žalovaná v dovolání výslovně navrhuje odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu. Napadené výroky rozsudku odvolacího soudu však žalované ukládají povinnost k peněžitému plnění a jejich soudní výkon či exekuce jsou z povahy věci (objektivně) možné. Nejvyšší soud tedy návrh na odklad právní moci zamítl.

Podle § 243 písm. a) o. s. ř. může soud i bez návrhu odložit vykonatelnost rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

V usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:

1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),

2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,

3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,

4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,

5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).

Nejvyšší soud, jako soud povolaný k rozhodnutí o dovolání (§ 10a o. s. ř.), shledal, že v posuzované věci jsou předpoklady, za nichž lze odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, splněny.

Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočteny v ustanovení § 238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř. – přípustné i důvodné.

Dovolací soud v poměrech projednávané věci přihlédl k tomu, že ve věci vedené pod sp. zn. 32 Cdo 3765/2019 usnesením ze dne 11. 12. 2019 rozhodl o odkladu právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 4 Cmo 276/2018-296. V rámci dovolacího přezkumu pak může být v této odkazované věci posuzována i otázka hlavní intervence ke zde projednávané věci. Meritorní rozhodnutí v řízení zde vedeném bylo učiněno až poté, co bylo pravomocně rozhodnuto ve věci hlavní intervence. Za situace, kdy následně došlo usnesením dovolacího soudu k odkladu právní moci rozhodnutí ve věci, která je ve vztahu k projednávané věci v poměru hlavní intervence dle § 91a o. s. ř., může žalované neprodleným výkonem rozhodnutí (resp. exekucí) hrozit závažná újma v jejích právech. Odklad vykonatelnosti se v projednávané věci nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení. Na tomto základě má dovolací soud podmínky odkladu vykonatelnosti formulované ve shora odkazované rozhodovací praxi za splněné.

Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícímu proti rozhodnutí ve věci samé) vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu v napadené části (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně) odložil až do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 4. 2020


JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu