Rozhodnutí NS

32 Cdo 759/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/20/2019
Spisová značka:32 Cdo 759/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.759.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Poplatky soudní
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
32 Cdo 759/2019-209




USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PELANT Group spol. s.r.o., se sídlem v Praze 6 - Bubenči, Čs. armády 406/10, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 26752310, zastoupené Mgr. Martinem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12, proti žalované TERMA TRAVEL CZ TRANSFERS AND EXCURSIONS, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Braník, U dubu 691/48, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 27252213, zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o zaplacení 218 620 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 73/2017, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č. j. 55 Co 333/2018-170, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 917 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Holuba.

    Odůvodnění:

    Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 27. 9. 2018, č. j. 15 C 73/2017-161, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku téhož soudu ze dne 21. 6. 2018, č. j. 15 C 73/2017-138, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 21. 8. 2018, č. j. 15 C 73/2017-148, a rozhodl o nákladech řízení (první výrok), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

    Z obsahu spisu se podává, že odvolatelka (žalovaná), ač řádně soudem prvního stupně vyzvána k úhradě soudního poplatku z odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno, zaplatila soudní poplatek až dne 27. 9. 2018, tedy po 20. 9. 2018, kdy jí uplynula lhůta stanovená k jeho zaplacení. Za situace, kdy podmínky, při jejichž splnění soud řízení nezastaví podle § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále též jen „cit. zákon“), nebyly v souzené věci naplněny, soud prvního stupně podle odvolacího soudu nepochybil, když odvolací řízení zastavil podle § 9 odst. 1 cit. zákona, jehož současné znění bylo takto upraveno zákonem č. 296/2017 Sb., jímž byl zákon č. 549/1991 Sb. s účinností od 30. 9. 2017 novelizován, a k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlížel.

    Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka (stejně jako v odvolání) poukazuje na to, že svou poplatkovou povinnost splnila dodatečně v den, kdy jí bylo doručeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, podala odvolání a soudu zaplacení soudního poplatku doložila. Proto „odkazuje k judikatornímu názoru, podle něhož lze složit soudní poplatek v den doručení usnesení o zastavení řízení buď do pokladny soudu, nebo v ČNB“. Argument, jímž se pokouší otevřít dovolací řízení, směřuje podle svého vyjádření na princip formalistické aplikace zákona, která ve svém důsledku znamená nepřiměřenou tvrdost. Míní, že v odůvodněných případech, kdy podané odvolání má zjevně svůj smysl (jak tomu je podle jejího názoru i v souzené věci), „by vyřazení případu ze hry pro pouhé nesplnění poplatkové povinnosti v první lhůtě nemělo být upřednostněno nad zájmem o založení spravedlivého vyřízení věci.“ Apeluje proto na uvážlivost při aplikaci restriktivních norem administrativního charakteru, mezi něž zařazuje i § 9 cit. zákona, a na jejich případné vyloučení tam, kde převládá zájem na řešení věci nad zájmem na administrativním vyřízení lhůt.

    Dovolatelka navrhuje, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby bylo v řízení pokračováno.

    Ve vyjádření k dovolání žalobkyně poukazuje na jeho vady a nepřípustnost. Podle jejího mínění soudy obou stupňů postupovaly správně, pokud bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Jestliže žalovaná opomenula soudní poplatek z odvolání zaplatit či vycházela v otázce jeho zaplacení nesprávně z právního stavu účinného do 30. 9. 2017, jde tato situace k její tíži. Žalobkyně proto navrhuje odmítnutí dovolání.

    Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017.

    Dovolání žalované není přípustné.

    Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    V daném případě bylo odvolací řízení zahájeno dne 27. 9. 2018, kdy žalovaná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Poplatková povinnost založená odvoláním, které bylo podáno v době, kdy již byl téměř rok účinný zákon č. 296/2017 Sb., kterým se změnil zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se tak řídí zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a zejména zákona č. 296/2017 Sb. (k tomu srov. jeho článek VI. přechodná ustanovení části třetí), tedy ve znění účinném od 30. 9. 2017 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, jež je – stejně jako dále uvedené rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

    Protože právní úprava účinná ke dni vzniku poplatkové povinnosti žalované (na rozdíl od právní úpravy účinné do 29. 9. 2017) neumožňuje přihlédnout k dodatečnému zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty stanovené k jeho zaplacení (§ 9 odst. 1 cit. zákona), na otázce výkladu takového ustanovení napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí; právní norma, k níž se vztahuje judikatorní závěr, k jehož aplikaci odkazuje a vybízí dovolatelka, v době podání odvolání ve věci samé již neexistovala.

    Jestliže tedy žalovaná, jejíž poplatková povinnost vznikla podáním odvolání [srov. § 4 odst. 1 písm. b) cit. zákona], neuhradila vyměřený soudní poplatek ani v soudem stanovené lhůtě 15 dnů na jeho výzvu, v níž byla řádně poučena o následcích nesplnění výzvy a která jí byla řádně doručena, soud prvního stupně postupoval v souladu s dikcí § 9 odst. 1 cit. zákona a rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. například jeho usnesení ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3918/2018) a dovolatelkou odkazovaný judikatorní názor vztahující se k právní úpravě účinné do 29. 9. 2017 nemůže obstát.

    Přípustnost dovolání nemohlo otevřít ani tvrzení dovolatelky o nepřiměřené tvrdosti zákona a formalismu, k němuž by podle jejího mínění došlo zastavením řízení podle § 9 odst. 1 cit. zákona v důsledku „pouhého nesplnění poplatkové povinnosti v první lhůtě“, které tak bylo upřednostněno před spravedlivým vyřízením věci.

    O přepjatý formalismus by se jednalo, pokud by soud vyžadoval bezpodmínečné dodržení určitého postupu, aniž by proto měl věcný důvod. V projednávané věci se však nejedná o ulpívání na administrativních nedostatcích, nýbrž o dodržení stanovených náležitostí skutkové podstaty předepsaných zákonem. Pokud tedy soud požaduje po účastníku dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (k tomu srov. obdobně například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1092/15).

    V souvislosti s tvrzeným formalismem by dovolatelka rovněž neměla přehlédnout, že v jejím případě nešlo o nesplnění poplatkové povinnosti v „první“ lhůtě, neboť jak určuje § 4 odst. 1 písm. b) cit. zákona, její povinností bylo zaplatit soudní poplatek již při podání odvolání. Pakliže tak neučinila, byla soudem vyzvána k jeho zaplacení v další lhůtě 15 dnů, přičemž byla výslovně poučena o negativních následcích, jestliže se tak nestane. Pokud tedy dovolatelka soudní poplatek z odvolání nezaplatila ve stanovené lhůtě, přičemž je bez významu, proč tak neučinila (zda například opomenutím či v důsledku toho, že nesprávně vycházela z právní úpravy účinné do 29. 9. 2017, podle níž mohl účastník zvrátit zastavení řízení pro nezaplacení poplatku jeho dodatečnou úhradou), nemůže se dovolávat formalismu, jestliže soud aplikoval § 9 odst. 1 cit. zákona a řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě zastavil. V souvislosti se splněním poplatkové povinnosti je rovněž zcela bez významu otázka, zda by byl účastník v řízení ve věci úspěšný či nikoli.

    Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

    Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

    Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná

    V Brně dne 20. 3. 2019


    JUDr. Miroslav Gallus
    předseda senátu