Rozhodnutí NS

30 Cdo 3569/2015

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/12/2016
Spisová značka:30 Cdo 3569/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3569.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 241b odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 3569/2015



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 75.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 326/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2014, č.j. 72 Co 460/2013-73, takto:
    I. Dovolací řízení se zastavuje.

    II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



    Stručné odůvodnění
    (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

    Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. června 2013, č.j. 19 C 326/2011-42, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 75.000,- Kč, výrokem II. konstatoval, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 4/2007, bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

    Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. února 2014, č.j. 72 Co 460/2013-73, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok I.) potvrdil, výrokem II. jej ve výroku II. o konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě změnil tak, že i v tomto rozsahu žalobu zamítl a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

    Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem a požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

    Usnesením ze dne 25. září 2014, č.j. 19 C 326/2011-83, soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, aby mu byl ustanoven právní zástupce pro dovolací řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2015, č.j. 72 Co 62/2015-88, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

    Soud prvního stupně po té vyzval dovolatele usnesením ze dne 2. června 2015, č. j. 19 C 326/2011-91, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 15. června 2015.

    Proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 31. března 2015 podal žalobce další dovolání a požádal v něm opětovně o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a osvobození od placení soudních poplatků. Toto dovolání posoudil Nejvyšší soud dne 5. února 2016, usnesením č. j. 30 Cdo 3567/2015-96, ve kterém sám zhodnotil, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a přenášet tak náklady na stát, vzhledem k jeho majetkovým poměrům a četnosti občanskoprávních soudních sporů, které vede. Protože žalobce ani za této situace neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

    Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.

    Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

    Z uvedeného plyne, že přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první a odst. 4 o.s.ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání v nyní projednávaném případě zastavil (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí o.s.ř.).

    U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.

    Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 12. února 2016

    JUDr. Pavel Pavlík
    předseda senátu