Rozhodnutí NS

6 Tdo 454/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/24/2019
Spisová značka:6 Tdo 454/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.454.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
§ 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 454/2019-116
USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2019 o dovolání, které podal obviněný M. M., nar. XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha – Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2018, sp. zn. 13 To 322/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 166/2018, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.

Odůvodnění:
I.

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 38 T 166/2018, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným ve výroku daného rozhodnutí.

2. Za tento přečin byl podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2018, sp. zn. 13 To 322/2018, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.


II.
    4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný M. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

    5. V odůvodnění podaného dovolání uvedl, že naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává v tom, že soudy nižších stupňů nepostupovaly podle § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž zmínil svoji argumentaci z odvolání, v níž upozornil na fakt, že se ke skutku doznal, poškozené společnosti se omluvil a svým činem nezpůsobil škodu. K tomu dodal, že skutek spáchal ze zoufalství, neboť si nebyl schopen jiným způsobem obstarat finanční prostředky k uhrazení dlužného výživného, přičemž mu bylo sděleno, že pokud toto neuhradí do dvou měsíců od posledního výkonu trestu, bude muset nastoupit další nepodmíněný trest odnětí svobody. Pro případ, že by nebyly shledány podmínky k podmíněnému zastavení jeho trestního stíhání, doplnil, že je přesvědčen o nepřiměřenosti mu uloženého trestu odnětí svobody, v souvislosti s čímž odkázal na shora uvedené skutečnosti.

    6. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2018, sp. zn. 13 To 322/2018, a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 38 T 166/2018, a věc vrátil Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení.

      7. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Předně zdůraznila, že žádná z uplatněných dovolacích námitek nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K výtce stran neaplikování § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1276/2015, sdělila, že se jedná o výhradu toliko procesního charakteru a není tudíž relevantně podřaditelná pod deklarovaný dovolací důvod. Obdobně se vyjádřila o další námitce, kdy sdělila, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak jen pokud byl uložen trest, který zákon nepřipouští nebo ve výměře mimo hranici stanovenou v trestním zákoně, což není dovolatelův případ, neboť ten namítá pouze jeho nepřiměřenost.

      8. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a rozhodl tak v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání učinila i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

      III.

      9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

      10. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2018, sp. zn. 13 To 322/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolatel je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
        11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
          12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
            13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

            14. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
            IV.

            15. Nejvyšší soud k dovolací argumentaci konstatuje, že tato sice formálně odkazem na shora uvedený dovolací důvod deklaruje nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, fakticky však soudům obou stupňů vytýká primárně nesprávný postup při řešení dané věci, což činí prosazováním názoru, že ve věci mělo být rozhodnuto podmíněným zastavením trestního stíhání. Alternativně jim pak vytýká uložení nepřiměřeně přísného trestu. Činí tak s oporou o tvrzení, že soudy nezohlednily jeho doznání, omluvu poškozené, skutečnost, že jeho jednáním nevznikla škoda, a dále s odkazem na motivaci svého činu v podobě snahy uhradit dlužné výživné.

            16. Dovolatel tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, nevznáší žádné konkrétní hmotně právní argumenty vážící se na naznačené skutkové závěry. Jím uváděné argumenty neodpovídají zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

            17. Co se týče námitky stran nepoužití alternativního způsobu vyřízení věci, tj. podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 a násl. tr. ř., lze konstatovat, že tuto nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, neboť jí není nenapadáno nesprávné hmotně právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Námitka je totiž výlučně procesního charakteru a z tohoto hlediska je tak tvrzení o možné aplikaci zmíněného ustanovení zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 4 Tdo 532/2012), že podmíněné zastavení trestního stíhání je pouze alternativou k standardnímu řešení trestní věci a na jejíž uplatnění není nárok. Soud ani státní zástupce tedy nejsou povinni zvolit toto řešení a obviněný se nemůže (viz zákonná dikce „soud a v přípravném řízení státní zástupce může“) domoci jeho uplatnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 11 Tdo 426/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve sv. 7/2004, pod č. T 706.). Ke zmíněnému je možné doplnit, že odvolací soud se navíc příslušnou otázkou ve svém usnesení zabýval a řádně odůvodnil vyloučení postupu podle § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. odst. 6. str. 2 jeho usnesení), odvolacímu soudu tak v tomto ohledu nelze ničeho vytknout.

            18. Pro úplnost lze poznamenat, že námitku, podle níž měl být v dané věci aplikován institut podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 a násl. tr. ř., rovněž nelze podřadit pod jiný dovolací důvod, a to ani pod důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který je určen k nápravě vad spočívajících v rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Takto lze totiž napadnout pouze pozitivní rozhodnutí soudu, nikoliv však rozhodnutí, v němž zmíněný postup nebyl zvolen (srov. cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 11 Tdo 426/2004).

            19. K výtce přílišné přísnosti uloženého trestu odnětí svobody je třeba zdůraznit, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

            20. Vzhledem k uvedenému nelze zmíněnou námitku obviněného směřující proti výroku o trestu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Nad tuto skutečnost lze doplnit, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu ve výměře stanovené zákonem podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž soudy nižších stupňů se posuzováním podmínek pro ukládání trestu řádně zabývaly a své rozhodnutí o druhu a výměře obviněnému uloženého trestu dostatečně zdůvodnily, na což lze bez dalšího odkázat (viz bod 13. rozsudku nalézacího soudu a odst. 6. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

            21. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání dovolatele nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v § 265b tr. ř., rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

            Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

            V Brně dne 24. 4. 2019

            JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu