Rozhodnutí NS

11 Tvo 18/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2019
Spisová značka:11 Tvo 18/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TVO.18.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vyloučení soudce
Dotčené předpisy:§ 30 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tvo 18/2019-35289


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2019 stížnost obviněného D. R., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Teplice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34583, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného D. R. zamítá.


O d ů v o d n ě n í :

1. Usnesením ze dne 3. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34583, rozhodl Vrchní soud v Praze o podání obviněného D. R., jímž vznesl námitku podjatosti soudkyně JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph. D., pro její poměr k obžalovanému, pro poměr k projednávané věci a pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. není soudkyně JUDr. Kateřina Korečková, Ph. D., vyloučena z vykonávání úkonů v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 64/2018.

2. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že obviněný D. R. poukazoval na hostilní vztah dotčené soudkyně k němu, což dokládal mimo jiné pasážemi z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 To 69/2015, dále z usnesení téhož soudu ze dne 15. 2. 2018, č. j. 6 To 72/2017-3494, a z usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 6 To 106/2015. Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení konstatoval, že hodnotící úvahy soudu obsažené v odůvodnění výše uvedených usnesení nezakládají obavy, že by namítaná soudkyně měla jakýkoliv poměr k projednávané věci, k obžalovanému či k jinému orgánu činnému v trestním řízení a že by v důsledku toho vznikaly pochybnosti o její nestrannosti.

    3. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce včas stížnost, a to již dne 5. 6. 2019, přičemž současně sdělil, že ji odůvodní „…v dodatečné lhůtě 10 dnů“. Ke dni rozhodnutí o této stížnosti však odůvodnění nebylo Nejvyššímu soudu doručeno.

    4. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, tedy správnost jeho výroku i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného D. R. není důvodná.

    5. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností nebo jí byly svědky. Za poměr k osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat zejména poměr příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo úzký vztah nepřátelský.

    6. Podle § 30 odst. 2 tr. ř. je soudce nebo přísedící dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.

    7. Podle § 30 odst. 3 tr. ř. je z rozhodování u soudu vyššího stupně kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

    8. K tomu Nejvyšší soud dále uvádí, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce či dalších orgánů činných v trestním řízení musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015). Nejde tedy toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04). Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).

    9. Při aplikaci výše uvedených hledisek na posuzovanou věc je zřejmé, že závěru Vrchního soudu v Praze učiněnému napadeným usnesením nelze ničeho vytknout.

    10. Současně je nutno v obecné rovině dodat, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat toliko ze způsobu jejího rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky (srov. Draštík A., Fenyk J. aj., Trestní řád. Komentář, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017). Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování jsou totiž primárně zajištěny vícestupňovým rozhodováním soudů, nikoli institutem vznesení námitky podjatosti ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř.

      11. Pakliže tedy obviněný za dané situace (z těchto okolností) dovozoval podjatost soudkyně JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph. D., jedná se o jeho ryze subjektivní názor, který není podložen žádnou relevantní a objektivní argumentací, jež by mohla vést k závěru o faktické podjatosti této soudkyně.

      12. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného D. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018- 34583, důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

      P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

      V Brně dne 31. 10. 2019


      JUDr. Antonín Draštík předseda senátu