Rozhodnutí NS

11 Tcu 22/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/20/2019
Spisová značka:11 Tcu 22/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.22.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 22/2019-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 20. 2. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů a rozhodl, takto:

I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. S., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu ve Wodzisław Śląski, Polská republika ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. III K 546/14, a rozsudkem Zemského soudu Linz, Republika Rakousko ze dne 28. 9. 2017, sp. zn. 20 Hv 103/17y, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

II. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. M., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Linz, Republika Rakousko ze dne 28. 9. 2017, sp. zn. 20 Hv 103/17y, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.



O d ů v o d n ě n í :


1. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 4. 2. 2019 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a to ve vztahu k rozhodnutí, které se týká českých občanů P. S. a P. M. Z předložených materiálů vyplynulo následující.

2. P. S. byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu ve Wodzisław Śląski ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. III K 546/14, který nabyl právní moci dne 10. 10. 2014, ze spáchání trestných činů podle čl. 276 polského tr. zákona, čl. 279 § 1 polského tr. zákona a podle čl. 13 § 1 ve spojení s čl. 279 § 1 polského tr. zákona, za což mu byl uložen celkový trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 7 měsíců.

3. Jednání jmenovaného spočívalo v tom, že v období mezi 7. 8. 2013 až 13. 1. 2014 ve W. Ś. ve dvou případech odcizil osobní automobily zn. VW Golf s reg. zn. XY v hodnotě 3 000 PLN, v němž se nacházely movité věci v hodnotě cca 500 PLN, VW Golf s reg. zn. XY v hodnotě 2 750 PLN, a ve třetím případě se vloupal do osobního vozu VW Golf s reg. zn. XY, a z něj odcizil věci zde umístěné v celkové hodnotě 35 PLN. Dále v noci mezi 13. a 14. 1. 2014 se ve W. Ś. ve třech případech pokusil odcizit osobní automobily VW Passat s reg. zn. XY v hodnotě 2 000 PLN spolu s věcmi zde umístěnými v hodnotě 800 PLN, avšak byl vyrušen poškozeným, osobní automobil zn. Audi 100 s reg. zn. XY v hodnotě 8 000 PLN, který však nebyl pojízdný a osobní vůz VW Passat B4 Kombi s reg. zn. XY v hodnotě 4 000 PLN, kde zničil zapalování v hodnotě cca 3 000 PLN, ale ani v tomto případě svého cíle nedosáhl, neboť se mu nepodařilo vůz zprovoznit, a tak z automobilu ukradl movité věci v celkové hodnotě cca 1 030 PLN. Konečně dne 16. 8. 2013 ve W. Ś. odcizil osobní automobil zn. VW Passat s reg. zn. XY v hodnotě 6 000 PLN, vč. věcí zde umístněných o celkové hodnotě 3 430 PLN, a následně v noci z 23. na 24. 9. 2013 odcizil osobní automobil zn. Audi 100 s reg. zn. XY v hodnotě 8 000 PLN spolu s dokumenty poškozeného.

4. P. S. s P. M. byli uznáni vinnými rozsudkem Zemského soudu Linz ze dne 28. 9. 2017, sp. zn. 20 Hv 103/17y, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2017, ze spáchání zločinu těžké krádeže za účelem výdělku, částečně vloupáním, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1 řádek 5, § 129 odst. 1 řádek 1a § 130 odst. 1, 1. případ a odst. 2, 2. případ rakouského tr. zákona a přečinu trvalého odcizení věci podle § 135 odst. 1 rakouského tr. zákona, za což jim byl shodně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců.

5. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Linz oba jmenovaní v době od 16. do 17. 6. 2017 odcizili různé movité věci (zejm. horské kolo, sportovní oblečení, obuv, sportovní náčiní, nářadí, finanční hotovost, záložní agregát, v jednom případě 9 ks parfémů a 11 párů rukavic), vše v hodnotě nejméně 5 196,53 EUR, z toho v pěti případech vloupáním a dále v době od 16. do 17. 6. 2017 odcizili pokladnu v hodnotě 1 500 EUR.

6. Nejvyšší soud přezkoumal věc předloženou mu Ministerstvem spravedlnosti a dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. Podle daného ustanovení Nejvyšší soud rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

7. Z podaného návrhu, dotčeného rozhodnutí polského i rakouského soudu, jakož i doručených materiálů k osobám P. S. a P. M. vyplývá, že oba jmenovaní jsou občany České republiky, oba byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to konkrétně v intencích ustanovení § 205 tr. zákoníku a § 228 tr. zákoníku. Shora uvedeným jsou tedy naplněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

8. Je třeba připomenout, že postup Nejvyššího soudu je též opodstatněn z hlediska materiálního, a to jednak ukládáním nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale též s ohledem na osobu obou odsouzených.

9. Z opisu z evidence Rejstříku trestů, který je součástí spisového materiálu, vyplývá, že P. S. byl v minulosti opakovaně (na území ČR 26krát) soudně trestán pro různorodou, převážně majetkovou trestnou činnost. Rovněž P. M. byl v ČR 24krát soudně trestán převážně pro majetkovou trestnou činnost (zejm. krádeže, ale také podvod, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání).

10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 2. 2019


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu



Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.
soudce