Rozhodnutí NS

7 Tdo 469/2020

citace  citace s ECLI
Právní věta:Zpronevěra, Zvlášť uložená povinnost hájit zájmy poškozeného § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku I. Za osobu, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného podle § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, lze považovat i pachatele, který zastupoval poškozeného na základě smlouvy, z níž vyplývala zvýšená míra jeho odpovědnosti při ochraně zájmů poškozeného. To platí i v případě, že poškozený nebyl dostatečně informován o skutečném postavení pachatele (např. o tom, zda je advokátem), kterého zmocnil k zastupování. Důvod dovolání, že výrok chybí nebo je neúplný, Rozsudek § 265b odst. 1 písm. k), § 120 odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Námitka, že v úvodní části rozsudku nejsou uvedena jména soudců, nemůže naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť nejde o součást výroku rozsudku ve smyslu § 120 odst. 1 písm. c) tr. ř., který není jen z tohoto důvodu neúplný.
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/13/2020
Spisová značka:7 Tdo 469/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.469.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání, že výrok chybí nebo je neúplný
Rozsudek
Zpronevěra
Zvlášť uložená povinnost hájit zájmy poškozeného
Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 tr. zákoníku
§ 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku
§ 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
§ 120 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:16 / 2021
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
III.ÚS 2239/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 469/2020-410


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 5. 2020 o dovolání obviněného V. M., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 13 To 166/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 19/2019 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 4. 2019, č. j. 26 T 19/2019-311, byl obviněný V. M. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že poté, co dne 23. 5. 2013 byla na účet č. XY, vedený u ČSOB, a. s., k němuž měl dispoziční oprávnění a který sdělil zástupkyni Kooperativa pojišťovny, a. s., připsána platba ve výši 255 000 Kč, vyplacená ve prospěch poškozené J. R. z titulu pojistného plnění za újmu způsobenou v souvislosti se smrtí jejího syna při dopravní nehodě zaviněné třetí osobou, tuto částku použil ve svůj prospěch, ačkoli byl na základě plné moci ze dne 5. 5. 2012 povinen poškozenou zastupovat jako zmocněnec a tuto částku jí vyplatit. Způsobil jí tak škodu v uvedené výši.

K odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 9. 2019, č. j. 13 To 166/2019-345, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu (výroky o vině a o náhradě škody ponechal beze změny) a nově obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. V dalších dvou doplněních svého dovolání podaných v rámci zákonné lhůty pak k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že šlo o omyl. Dále uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), k) a l) tr. ř.

Namítl nesprávnost právní kvalifikace podle § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tedy že čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. S poškozenou uzavřel plnou moc k zastupování před pojišťovnou ve věci uplatnění nároků vyplývajících z pojištění odpovědnosti za usmrcení způsobené provozem motorového vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jako obecný zmocněnec podle § 27 o. s. ř. Nejednalo se o procesní plnou moc podle § 25 o. s. ř. Plná moc byla přesně specifikována k uplatnění nároků vyplývajících z usmrcení. Obviněný tedy nebyl k poškozené ve vztahu obdobném jako je vztah advokáta ke klientovi a neměl s ní ani uzavřenou smlouvu o úschově. Nesouhlasí se závěrem, že plná moc byla velmi široce koncipovaná. Rovněž zde není uvedeno, že má obviněný právo na odměnu. Tvrzení, že vystupoval jako advokát, jsou založena pouze na domněnkách svědkyně J. J. V rámci prvního doplnění dovolání obviněný k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, že v prvním stupni rozhodl v jeho věci soud, který nebyl náležitě obsazen, neboť místo senátu rozhodoval samosoudce. Dalším podáním pak ještě s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), k) a l) tr. ř. doplnil, že podle § 120 tr. ř. musí rozsudek po slovech „jménem republiky“ obsahovat označení soudu a jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili. Toto v rozsudku soudu prvního stupně chybí. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

Tomuto dovolacímu důvodu odpovídá námitka obviněného, podle které ve věci v prvním stupni rozhodl samosoudce namísto senátu. Jde však o námitku zjevně nepravdivou, což muselo být jak obviněnému, tak i jeho obhájci zřejmé, neboť se oba účastnili hlavního líčení. V písemném vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 4. 2019, č. j. 26 T 19/2019-311, je sice v úvodu napsáno, že tento soud rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Sedlaříkem, na konci rozsudku je ovšem tento soudce označen jako předseda senátu. Z protokolu o hlavním líčení na č. l. 305 je zřejmé, že se hlavního líčení účastnily přísedící Ema Bolemantová a Jaroslava Wallová. Ty byly také podle založených referátů o konání hlavního líčení předem vyrozumívány a ve spise je obsažena i obálka s poradním protokolem. Jde tak jednoznačně o písařskou chybu ve vyhotovení rozsudku a k namítanému pochybení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. nedošlo.

Toto pochybení nemůže naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Námitky obviněného ovšem směřují proti písařské chybě v hlavičce rozsudku. Co je výrok, sice trestní řád přímo nedefinuje, je to však zřejmé z ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3, § 121 až 124 a § 134 odst. 1 písm. c) tr. ř. Vzhledem k tomu, že trestní řád ve výčtu § 120 odst. 1 výslovně hovoří o výroku v písm. c) tohoto ustanovení, lze a contrario dovodit, že náležitosti uvedené pod písmeny a) a b) tohoto ustanovení výrokem nejsou. Pochybení v těchto náležitostech tak zjevně nemůže způsobit, že v rozhodnutí nějaký výrok chybí nebo je neúplný.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Tomuto dovolacímu důvodu podřadil obviněný námitku týkající se kvalifikace jeho jednání podle § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Jeho námitka je však zjevně neopodstatněná. Jak soudy v předchozím řízení správně uvedly, podle ustálené judikatury (viz č. 28/1992 Sb. rozh. tr.) je za osobu, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného ve smyslu § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, možno považovat jen takového pachatele, u kterého je podle pracovního, funkčního anebo jiného právního vztahu k poškozenému hlavní úlohou péče o zabezpečování zájmů poškozeného. Takováto zvláštní povinnost může vyplývat z právního předpisu (např. zákonný zástupce nezletilého, opatrovník apod.) nebo ze smlouvy (plné moci).

Je zřejmé, že zvlášť uložená povinnost hájit zájmy poškozeného nebude vyplývat z každé plné moci. Vždy bude třeba posoudit rozsah jednání, které je zástupce za poškozeného oprávněn činit. Pokud by totiž šlo o plnou moc určenou k provedení jednoho konkrétního právního jednání, která by nijak neumožňovala zmocněnci vybočit z přesně definovaných mantinelů a na základě situace samostatně povahu právního jednání přizpůsobovat (např. plná moc k převzetí konkrétně určené listiny, plná moc k převzetí určitého finančního obnosu), pak by patrně nebylo možno u zmocněnce zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného shledat. Při porovnání s těmito případy jde v případech podřaditelných pod ustanovení § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku o situace, kdy nelze vždy předem předvídat, jaké právní jednání bude potřeba učinit, a obviněný tak musí uplatnit vlastní rozhodování, které pochopitelně musí zohledňovat zájmy zmocnitele, nikoli vlastní zájmy obviněného.

Z plné moci udělené poškozenou obviněnému dne 5. 5. 2012 je patrné, že tato byla určena k jejímu zastupování před Kooperativa pojišťovnou, a. s., ve věci uplatnění nároků vyplývajících z pojištění odpovědnosti za usmrcení způsobené provozem vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. a zákona č. 40/1964 Sb. Při tom byl obviněný oprávněn vykonávat za poškozenou veškeré úkony (tyto jsou dále podrobně specifikovány jako přijímání písemností, podávání návrhů a žádostí, uzavírání smírů, vzdávání se nároků atd.). Obviněný tak byl v souvislosti s uplatněním daného nároku poškozené oprávněn provádět jakékoli úkony, nikoli jen např. převzít jednu konkrétně určenou písemnost apod. Rozsah jeho oprávnění ostatně také umožnil, že si vyplacenou částku nechal zaslat na účet, k němuž měl přístup on, ačkoli měl k dispozici číslo účtu poškozené a nic mu nebránilo jej pojišťovně předat. Rozsah plné moci byl naprosto obdobný, jako je tomu v případě zastoupení advokátem. Správně tedy soudy konstatovaly, že plná moc byla velmi široce koncipována. Při takto široce vymezeném rozsahu zastoupení nelze učinit jiný závěr, než že na sebe obviněný v rámci smluvního vztahu s poškozenou převzal také povinnost hájit její zájmy.

Kromě toho nelze přehlédnout celkový kontext zastoupení, který obviněný vytvořil, a který vedl k tomu, že jej poškozená i její matka považovaly za advokáta. K tomu, aby obviněný adresu svého sídla uváděl označením „AK“, jej nepochybně nic nenutilo. Měl-li sídlo umístěno v advokátní kanceláři své manželky, mohl si např. umístit ke dveřím také vlastní cedulku, což by k doručování pošty jistě stačilo. Soudy správně v této souvislosti upozornily i na to, že obviněný poškozenou v písemnostech zasílaných Kooperativa pojišťovně označoval jako klientku. Za právní zastoupení si také nárokoval odměnu, což sice není uvedeno v plné moci, avšak vyplývá to z jiných důkazů. Celá situace tak nasvědčuje tomu, že obviněný počítal s tím, že jej poškozená považuje za advokáta, přičemž si však alibisticky počínal tak, aby se sám takto výslovně neoznačil. Tato zjištění tedy potvrzují, že rozsah zastoupení poškozené byl velmi široký a smluvní vztah mezi obviněným a poškozenou byl nastaven prakticky stejně, jako tomu bývá při zastoupení advokátem. Byť obviněný nebyl ze zákona oprávněn advokacii vykonávat, pasoval se do role, s níž zvýšená míra odpovědnosti esenciálně souvisí. Celkový kontext jeho jednání vykazuje zároveň i vysokou míru společenské škodlivosti, která dané kvalifikované skutkové podstatě odpovídá.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, kterou založil na existenci důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a), g), k) tr. ř. v předchozím řízení. Vzhledem k tomu, že je dovolání obviněného z pohledu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), g), k) tr. ř. zjevně neopodstatněné, je tomu stejně i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného V. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 5. 2020


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu