Rozhodnutí NS

7 Tdo 1051/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:09/04/2018
Spisová značka:7 Tdo 1051/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1051.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Podvod
Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
11/16/2018
II.ÚS 3747/18
JUDr. Kateřina Šimáčková
odmítnuto
12/18/2018
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1051/2018-39


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 9. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný H. G. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 7 To 75/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 4/2014, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný H. G. B., odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 5. 2015, č. j. 5 T 4/2014-707, byl obviněný H. G. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb.), za což byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých výdělkových schopností a možností nahradil způsobenou škodu. Dále mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností na pět let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného trestného činu v podstatě tím, že jako jednatel a odpovědný zástupce společnosti VEGANI ECO-MOTORS, s. r. o., dne 27. 3. 2008 objednal na základě objednávky č. 282000026 od společnosti ADAM & PARTNERS, s. r. o., 24 000 kg lněné fermeže, ačkoliv jako osoba znalá poměrů ve společnosti si byl vědom, že na takový výdaj nemá dostatek finančních prostředků, následně dne 7. 4. 2008 odebral 23 860 kg lněné fermeže v hodnotě 922 786 Kč, za kterou uhradil dne 29. 5. 2008 pouze částku 100 000 Kč a zbylých 822 786 Kč neuhradil, ačkoliv objednané zboží dále zpeněžil a finanční prostředky z jeho prodeje použil pro jiné účely. Přestože věděl, že finanční situace společnosti VEGANI ECO-MOTORS, s. r. o., neumožňuje splnit závazek ze smlouvy, poškozenou společnost ADAM & PARTNERS, s. r. o., opakovaně utvrzoval o uhrazení výše uvedeného závazku. Tímto jednáním obohatil společnost VEGANI ECO-MOTORS, s. r. o., a způsobil škodu společnosti ADAM & PARTNERS, s. r. o., ve výši 822 786 Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. 6. 2017, č. j. 7 To 75/2016-808 zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a náhradě škody a bez změny výroku o vině znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 250 odst. 3 tr. zák. uložil trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří let a podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o náhradě škody.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl především porušení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Soudu druhého stupně vytkl, že náležitě nevyhodnotil všechny okolnosti případu a nevzal v úvahu ani jeho odvolací námitky. Zpochybnil objektivitu rozhodování soudu, způsob jakým hodnotil důkazy a současně nabídl svůj vlastní způsob jejich hodnocení. Vytýkaným postupem soudu vznikl ve věci nesoulad mezi skutkovými zjištěními a z nich učiněnými právními názory. Bylo zasaženo jeho právo na spravedlivý proces, právo na obhajobu a nebyla dodržena zásada in dubio pro reo. S odkazem na svou obhajobu namítl, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu, tedy absentuje úmysl, který mu ani nebyl prokázán.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a poukázal na to, že s odkazem na uplatněný dovolací důvod se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Ve věci není takový extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, který by opodstatňoval zásah Nejvyššího soudu. Hodnocení důkazů, provedené zejména soudem prvního stupně, nelze označit za jednostranné. Proti výpovědi obviněného stojí svědectví několika svědků. Soudy se dostatečně zabývaly i otázkou naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu, přičemž na základě svědeckých výpovědí i listinných důkazů dospěly k závěru, že obviněný předem věděl o předmětné objednávce i o špatné ekonomické situaci společnosti VEGANI ECO-MOTORS, s. r. o. Z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný jako jednatel tuto společnost řídil a měl přehled o jejím majetku, pohledávkách, závazcích a musel tedy vědět, že ve lhůtě splatnosti objednávky nebude mít společnost dostatek finančních prostředků na její úhradu. V trestním řízení nebyla porušena ani práva obviněného na obhajobu, na spravedlivý proces, přičemž odvolací soud se zabýval i touto otázkou.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací námitky obviněného jsou fakticky pouhou polemikou s hodnocením důkazů soudy obou stupňů. Svými námitkami se toliko snaží dát provedeným důkazům jiný obsah, který by svědčil v jeho prospěch. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že jeho podvodný úmysl nebyl dán, když o objednávce ani nevěděl a naplnění subjektivní stránky mu nebylo dostatečně prokázáno, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů učiněných soudy. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Soudy obou stupňů se navíc touto otázkou dostatečně zabývaly, Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožnil a na jejich odůvodnění lze ve stručnosti odkázat (str. 20 rozsudku soudu prvního stupně a str. 6 – 7 rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpověďmi znalkyně Ing. Lenky Chvojkové, svědků L. T., D. A., A. K., J. H., M. L., J. T. a listinnými důkazy, jako výpisy z obchodního rejstříku, e-mailovou komunikací a dalšími listinami prokazujícími finanční situaci společnosti VEGANI ECO-MOTORS, s. r. o. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, nebylo zde důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy. Ve světle výše uvedeného pak nemůže zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., naplňovat ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo, neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku dne 15. 6. 2017 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 23. 8. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 9. 2018


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu