Rozhodnutí NS

21 Cdo 2255/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2019
Spisová značka:21 Cdo 2255/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2255.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 3522/19
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 2255/2019-174


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně D. F., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Panuškou, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická č. 276/20, proti žalované Základní škole Náměšť nad Oslavou, Komenského 53, příspěvkové organizaci, se sídlem v Náměšti nad Oslavou, Komenského nám. č. 53, IČO 44065809, zastoupené JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. č. 764/50, o 907.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 223/2017, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2019 č. j. 49 Co 8/2019-149, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 700, Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Panušky, advokáta se sídlem v Praze 2, Belgická č. 276/20.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.1.2019 č. j. 49 Co 8/2019-149 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr, že žalovanou vymezené skutečnosti, jimiž zdůvodnila svůj nesouhlas se zpětvzetím žaloby, nelze kvalifikovat za vážný důvod ve smyslu ustanovení § 222a odst. 2 o.s.ř.) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16.9.1999 sp. zn. 25 Cdo 1792/99, uveřejněný pod č. 54 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.5.2013 sp. zn. 22 Cdo 932/2013 a v nich vyjádřený právní názor, že, vzal-li žalobce žalobu zpět proto, že uplatněná pohledávka zanikla splněním ze strany žalovaného, ztrácí spor z pohledu obou účastnických stran i z pohledu ustanovení § 1 a 2 o.s.ř. své opodstatnění, a proto veškeré důvody, které žalovaný uvede ke zdůvodnění svého nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, nemohou být považovány za vážné ve smyslu ustanovení § 222a odst. 2 o.s.ř.] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Jak v této souvislosti správně uvádí odvolací soud, žalobkyni za dané situace „nelze nutit, aby pokračovala ve sporu, v němž bude v důsledku chování žalované neúspěšná“, neboť je nepochybné, že odvolací soud by nemohl, kdyby pokračoval v řízení, rozhodnout jinak, než zamítnout žalobu právě pro zánik dluhu, aniž by byl v takovém případě oprávněn zkoumat, zda nárok žalobkyně byl po právu či nikoliv.

Dovolací soud nerozporuje, že „je nutno nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby zkoumat s ohledem na jeho skutečný vážný zájem na pokračování soudního řízení, a to i v situaci, kdy uplatňovaná pohledávka byla uspokojena“ (k tomu srov. právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 10.4.2012 sp. zn. I. ÚS 3065/11, na který je odkazováno v dovolatelkou zmíněném usnesení Ústavního soudu ze dne 31.5.2012 sp. zn. III. ÚS 1335/12). Tvrdí-li však žalovaná, že uhradila žalobkyni nepravomocně přiznaný nárok na náhradu mzdy jen proto, aby „neúměrně nenavyšovala spornou pohledávku o úroky z prodlení“, potom nepřihlíží náležitě k tomu, že pouze splnění dluhu (závazku) by mohlo ukončit dobu prodlení. Kdyby tedy provedenou platbou žalovaná neměla v úmyslu plnit dluh (závazek), potom by její prodlení se splněním dluhu včetně úročení dlužných částek nadále pokračovalo.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 7. 2019


JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu