Rozhodnutí NS

11 Tul 1/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/28/2020
Spisová značka:11 Tul 1/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:11.TUL.1.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Určení lhůty k provedení procesního úkonu
Dotčené předpisy:§ 174a předpisu č. 6/2002Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tul 1/2020-

USNESENÍ


Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. S., narozeného XY, zemřelého dne 21. 11. 2018, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2020 o návrhu JUDr. Vladimíra Vaňka, advokáta, na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Podle § 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se návrh JUDr. Vladimíra Vaňka, advokáta, na určení lhůty Vrchnímu soudu v Olomouci k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 3 To 165/2019, zamítá.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.


Odůvodnění:


Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 46 T 5/2015, bylo v trestní věci obviněného J. S. podle § 151 odst. 2, 3, 6 tr. řádu rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů zvoleného obhájce JUDr. Vladimíra Vaňka, advokáta, se sídlem Karlovo náměstí 28/559, Praha 2 (dále jen „navrhovatel“), a to v celkové výši 562 587,00 Kč.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost. O stížnosti rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen „vrchní soud“) usnesením ze dne 11. 2. 2020, č. j. 3 To 165/2019-26112, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 46 T 5/2015, a nově rozhodl tak, že podle § 151 odst. 2, 3 tr. řádu přiznal navrhovateli odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 839 126,70 Kč.

Dne 9. 4. 2020 zaslal navrhovatel vrchnímu soudu podání označené jako „návrh na určení procesní lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a odst. 1 a násl. zák. 6/2002 Sb., k vydání rozhodnutí o opravě zřejmé nesprávnosti výroku usnesení senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2020 pod č. j. 3 To 165/2019-26112“. V podaném návrhu rekapituluje dosavadní průběh řízení a dále vyjadřuje svůj názor, že uvedené usnesení vrchního soudu je neúplné, neboť neobsahuje též výrok, v jaké částce se odměna a náhrada hotových výdajů, kterou uplatnil, nepřiznává. Navrhovatel dále rozvádí, že se jedná o zřejmou nesprávnost, neboť o návrhu na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ze dne 2. 1. 2019 v celkové výši 1 248 759,97 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, bylo rozhodnuto pouze částečně, a to co do částky 839 126,70 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, a o zbývající částce ve výši 409 633,27 Kč, včetně daně z přidané hodnoty nebylo meritorně rozhodnuto, byť se vrchní soud zabýval i touto nepřiznanou částkou, jak je ostatně patrné z odůvodnění usnesení. Podle názoru navrhovatele měl tuto chybějící část výroku usnesení podle § 2 odst. 4 tr. řádu, tak jak je uvedeno v § 138 tr. řádu za použití § 131 tr. řádu, opravit předseda senátu vrchního soudu zvláštním usnesením, což se však doposud nestalo. Z tohoto důvodu činí navrhovatel návrh na určení procesní lhůty podle § 174a odst. 1 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), k provedení procesního úkonu spočívajícího ve vydání rozhodnutí o opravě a doplnění výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2020, č. j. 3 To 165/2019-26112, a to o chybějící výrok následujícího znění: „Podle § 151 odst. 3, odst. 6 tr. řádu a contrario se obhájci JUDr. Vladimíru Vaňkovi, advokátu se sídlem Karlovo náměstí 28/559, 120 00 Praha 2, nepřiznává částka v celkové výši 409.633,27 Kč, včetně DPH.“ Závěrem navrhovatel uvádí, že uvedený návrh činí proto, neboť ve věci nepřiznané odměny a náhrady hotových výdajů hodlá podat ústavní stížnost a vyjadřuje nesouhlas s tím, že rozhodným dnem pro přiznání nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů je den 25. 4. 2016, nikoliv den 2. 2. 2015, jak uvedl v bodě 19 odůvodnění usnesení ze dne 11. 2. 2020 vrchní soud.

Vrchní soud předložil dne 20. 4. 2020 Nejvyššímu soudu spis sp. zn. 3 To 165/2019 spolu s návrhem na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích, který navrhovatel podal k vrchnímu soudu dne 9. 4. 2020. Vrchní soud, prostřednictvím předsedy senátu JUDr. Václava Čapky, předně poukázal na dosavadní průběh řízení a uvedl, že shora uvedené usnesení vrchního soudu nepovažuje za nesprávné ani neúplné, když je zcela nadbytečné přímo do výrokové části usnesení uvádět také nepřiznané částky. V daném případě také nelze podle názoru vrchního soudu postupovat způsobem uvedeným v § 131 odst. 1 tr. řádu, kterého se navrhovatel domáhá. Z těchto důvodů vrchní soud navrhl, aby Nejvyšší soud předmětný návrh odmítl.

Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu podle § 174a odst. 4, část věty před středníkem, zákona o soudech a soudcích, se zabýval návrhem JUDr. Vladimíra Vaňka, advokáta, na určení lhůty vrchnímu soudu k procesnímu úkonu, spočívajícímu ve vydání rozhodnutí o opravě a doplnění výroku usnesení vrchního soudu ze dne 11. 2. 2020, č. j. 3 To 165/2019-26112, přičemž dospěl k závěru, že daný návrh není důvodný.

Podle ustanovení § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, již učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 citovaného zákona). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§ 174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož účel spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.

Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.

Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení o návrhu na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích je – jak uvedeno výše – odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění (předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny.

Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá z § 174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, z něhož vyplývá, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisového materiálu zjištěno, že v předmětné trestní věci o návrhu zvoleného obhájce JUDr. Vladimíra Vaňka, advokáta, rozhodl nejprve Krajský soud v Brně, a to usnesením ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 46 T 5/2015. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost, o kterém rozhodl vrchní soud usnesením ze dne 11. 2. 2020, č. j. 3 To 165/2019-26112, tak, že zrušil shora uvedené napadené usnesení Krajského soudu v Brně, a ve věci sám rozhodl. Řízení o stanovení výše odměny a náhradě hotových výdajů zvoleného obhájce (navrhovatele) tak bylo skončeno, neboť shora uvedené usnesení vrchního soudu nabylo právní moci dne 11. 2. 2020.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že o nároku navrhovatele bylo již vrchním soudem pravomocně rozhodnuto. S ohledem na tuto skutečnost tak podle Nejvyššího soudu není dán důvod, aby se návrhem navrhovatele jakkoliv zabýval, neboť řízení o stanovení výše odměny a náhradě hotových výdajů bylo již skončeno. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že průtahy řízení, k jejichž odstranění je institut určení lhůty k provedení procesního úkonu zákonem upraven, mohou vznikat pouze tam, kde je vedeno řízení.

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že není v tomto řízení zásadně oprávněn k provedení věcného přezkumu shora označeného usnesení vrchního soudu. Také z tohoto důvodu se tedy Nejvyšší soud nezabýval námitkami, které navrhovatel uplatnil ve svém návrhu na určení procesní lhůty podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud o návrhu JUDr. Vladimíra Vaňka, advokáta, podle ustanovení § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích, rozhodl tak, že podaný návrh zamítl, když požadovaný procesní úkon nepřichází v úvahu. Současně bylo rozhodnuto podle § 174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, o náhradě nákladů řízení, a to tak, že navrhovatel nemá ve smyslu § 174a odst. 8 věty druhé a contrario zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 4. 2020


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu



Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
soudce