Rozhodnutí NS

29 Cdo 960/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/31/2017
Spisová značka:29 Cdo 960/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.960.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zajištění důkazu
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
§ 78 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:B
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
29 Cdo 960/2017



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. V. B., proti žalované ČEPRO, a. s., se sídlem v Praze 7, Dělnická 213/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 60 19 35 31, zastoupené JUDr. Marcelou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Budějovická 618/53, PSČ 140 00, o návrhu na zajištění důkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Nc 1504/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2016, č. j. 15 Cmo 25/2015-92, takto:

      I. Dovolání se odmítá.
      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. února 2016, č. j. 15 Cmo 25/2015-92, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 7. října 2015, č. j. 2 Nc 1504/2015-64, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh žalobce na zajištění (ve výroku specifikovaných) důkazů.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a přikázal věc jinému soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.

Učinil tak proto, že proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení, kterými soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zjištění důkazu, není dovolání (objektivně) přípustné [§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.].

Občanský soud řád upravuje předběžná opatření a zajištění důkazu (společně) v hlavě druhé (viz ustanovení § 74 až § 78a). Přes rozdílné označení obou institutů je zcela zjevné, že mají shodnou povahu potud, že představují „zvláštní druh“ předběžné úpravy vztahů účastníků potenciálního řízení (či zajištění „podmínek“ takového řízení), jejímž cílem je naplnění účelu občanského soudního řízení (§ 1 a § 2 o. s. ř.). Jinak řečeno, rozhodnutí o zajištění důkazu je z hlediska ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. rozhodnutím o předběžném opatření „svého druhu“.

K tomu srov. obdobně při výkladu ustanovení § 238 o. s. ř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněné pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2016, sp. zn. 26 Cdo 3645/2016, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 30. března 2017, sp. zn. IV. ÚS 699/2017.

Meritornímu projednání dovolání přitom brání (a dalším důvodem pro odmítnutí dovolání je) i okolnost, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný relevantní údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně 31. května 2017
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu