Rozhodnutí NS

21 Cdo 267/2000

citace  citace s ECLI
Název judikátu:Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. Zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h/
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/10/2000
Spisová značka:21 Cdo 267/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.267.2000.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:B
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

21 Cdo 267/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně V. H., zastoupené advokátkou, proti žalovanému E. - R. P. s.r.o., zastoupenému advokátem, o určení neexistence dluhu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 105/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. září 1999 č.j. 23 Co 408/99-54, takto:

I. Dovolání žalobkyně se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.075,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že její dluh vůči žalovanému ve výši 175.000,- Kč \"z titulu porušení pracovních povinností uznaný žalobkyní uznáním dluhu a závazku jeho splacení notářským zápisem ze dne 21.5.1997 č.j. N 226/97, NZ 188/97 neexistuje\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že byla u žalovaného zaměstnána od 14.2.1995 až do 21.5.1997, kdy s ní žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce. Dne 21.5.1997 byl sepsán notářský zápis \"č.j. N 226/97, NZ 188/97\", v němž se žalobkyně zavázala \"z titulu porušení pracovních povinností\" nahradit žalovanému škodu ve výši 175.000,- Kč; žalobkyně přitom svolila k přímé vykonatelnosti notářského zápisu podle ustanovení § 274 písm.e) o.s.ř. Žalobkyně si však není vědoma, že by uvedenou škodu způsobila, a žalovaný jí nikdy nedoložil, jakým způsobem a kdy by mu měla takovou škodu způsobit. Vzhledem k tomu, že podle uvedeného notářského zápisu byl nařízen výkon rozhodnutí, má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 23.11.1998 č.j. 11 C 105/98-30 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně se sice jako zaměstnankyně žalovaného dopustila protiprávního jednání, když \"krátila\" tržby zaměstnavatele, avšak žalovaný \"nemá podklady\", na základě kterých by bylo možné zjistit výši škody. Dluh žalobkyně vůči žalovanému, který žalobkyně uznala a zavázala se zaplatit \"notářským zápisem č.j. N 226/97, NZ 188/97\", proto neexistuje.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28.9.1999 č.j. 23 Co 408/99-54 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 3.225,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.150,- Kč, vše k rukám advokáta. Odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť na požadovaném určení není ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. naléhavý právní zájem. Podle notářského zápisu ze dne 21.5.1997 byl pravomocným usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 3.9.1997 č.j. E 1472/97-5 nařízen k vymožení částky 30.000,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že požadovaným určením by se nic nemohlo změnit na tom, že notářský zápis ze dne 21.5.1997 je \"pravomocný a vykonatelný\", a že by nemohlo mít vliv ani na průběh řízení o výkon rozhodnutí, neboť by nemohlo být důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 o.s.ř., nemůže se jím právní postavení žalobkyně žádným způsobem změnit a nemůže se \"dotknout\" notářského zápisu, na jehož základě již byl nařízen výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že bez požadovaného určení je vystavena nebezpečí \"bezprostředního\" výkonu rozhodnutí, nařízeného pro vymožení části pohledávky žalovaného, kterou uznala v notářském zápisu ze dne 21.5.1997 \"č.j. N 226/97, NZ 188/97\" jako svůj dluh. Kdyby bylo žalobě vyhověno, musel by být výkon rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 268 odst.1 písm.h) o.s.ř. prohlášen za nepřípustný a zastaven, popřípadě by musel být zastaven podle analogického použití ustanovení § 268 odst.1 písm.g) o.s.ř. Podle názoru žalobkyně proto není správný závěr odvolacího soudu, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že požadovaným určením by se nemohlo nic změnit na tom, že notářský zápis ze dne 21.5.1997 je \"pravomocný a vykonatelný\" a že nemůže být důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 o.s.ř. Na požadovaném určení nemůže být naléhavý právní zájem; žalobkyně \"dluh zakotvený v notářském zápise způsobila\", dosud ho neuhradila a není možné, aby se bránila tím, že je \"ohrožena nějakou majetkovou újmou\".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.1 o.s.ř. a že dovolání proti tomuto rozsudku je přípustné podle ustanovení § 238 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. návrhem na zahájení řízení lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Určovací žaloba může být - jak vyplývá z výše citovaného ustanovení - důvodná, jen jestliže bude prokázán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzovaném případě zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolatelka nenapadá), že v notářském zápisu ze dne 21.5.1997 zn. NZ 188/97, sepsaném JUDr. I. H., notářem v P., žalobkyně uznala, že způsobila žalovanému \"z titulu porušení pracovních povinností\" škodu ve výši 175.000,- Kč, a tento dluh výslovně uznala co do výše a důvodu. Účastníci se v tomto notářském zápisu současně dohodli, že žalobkyně uvedený dluh zaplatí žalovanému ve splátkách, a to 30.000,- Kč do 31.7.1997, dalších 50.000,- Kč do 31.12.1997, dalších 50.000,- Kč do 30.6.1998 a zbývajících 45.000,- Kč do 31.12.1998, vše pod ztrátou výhody splátek. V případě, že nebude plnit své závazky, žalobkyně svolila, aby notářský zápis byl podle ustanovení § 274 písm.e) o.s.ř. přímo vykonatelný. Na návrh žalovaného byl podle tohoto notářského zápisu pravomocným usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 3.9.1997 č.j. E 1472/97-5 nařízen k vymožení částky 30.000,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí žalobkyně.

Notářský zápis je podle ustanovení § 274 písm. e) o.s.ř. titulem pro soudní výkon rozhodnutí, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen \"not.ř.\"), jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.4.1999 sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).

Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu ustanovení § 274 písm.e) o.s.ř. z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. V notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti se neuvádí (protože nepatří k jeho obsahovým náležitostem) hmotněprávní úkon, ať jednostranný, dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká vzniku právního vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění jde. Uvedené samozřejmě neznamená, že by notářský zápis o takovém hmotněprávním úkonu nemohl být obsažen ve stejné listině s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat.

I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro soudní výkon rozhodnutí, není - jak vyplývá ze znění § 274 písm.e) o.s.ř. - rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. § 6 not. ř.) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. § 159 o.s.ř.). Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci.

Z uvedeného vyplývá, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro soudní výkon rozhodnutí vykonatelný; notář jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahující dohodu oprávněné a povinné osoby, jejímž právním důvodem je plnění náhrady škody, kterou způsobil zaměstnavateli jeho zaměstnanec zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, tedy nic nemění na skutečnosti, že právním důvodem vzniku tohoto závazku může být jen jednání zaměstnance, s nímž ustanovení § 172 zák. práce spojuje vznik odpovědnosti za škodu.

Zaváže-li se zaměstnanec jako osoba povinná zaplatit zaměstnavateli jako osobě oprávněné v dohodě, obsažené v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nahradit škodu, ačkoliv jeho odpovědnost za škodu vůbec nevznikla nebo zanikla anebo se promlčela, nic to nemění na skutečnosti, že i takový notářský zápis je titulem pro soudní výkon rozhodnutí. Pro nařízení výkonu rozhodnutí podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je - obdobně jako u jiných titulů - podstatné, zda obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost, a nikoliv to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky; věcnou správností se soud při nařízení výkonu rozhodnutí nemůže zabývat ani v případě výkonu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Na druhé straně notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není - narozdíl od rozhodnutí soudů nebo jiných orgánů - vybaven účinky závaznosti a není ani sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem; znamená to mimo jiné, že zaměstnavatel, který přijal od zaměstnance plnění na náhradu škody, ačkoliv odpovědnost zaměstnance za škodu vůbec nevznikla nebo zanikla, získal na úkor zaměstnance bezdůvodné obohacení (§ 243 zák. práce), i když se zaměstnanec k tomuto plnění zavázal v dohodě obsažené v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Skutečnost, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je takovým titulem pro výkon rozhodnutí, který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění, musí být zohledněna i v řízení o výkon rozhodnutí. Vymáhání plnění, na něž nemá oprávněný nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné. Nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení § 268 odst.1 písm.h) o.s.ř. Nařízený výkon rozhodnutí lze z tohoto důvodu zastavit na návrh nebo i bez návrhu (srov. § 269 odst.1 o.s.ř.).

V posuzovaném případě žalobkyně svůj naléhavý právní zájem na určení, že její dluh vůči žalovanému ve výši 175.000,- Kč \"z titulu porušení pracovních povinností uznaný žalobkyní uznáním dluhu a závazku jeho splacení notářským zápisem ze dne 21.5.1997 č.j. N 226/97, NZ 188/97 neexistuje\", odůvodňuje poukazem na to, že žalovaný po ní vymáhá splnění dluhu cestou výkonu rozhodnutí nařízeného podle tohoto notářského zápisu, ačkoliv ve skutečnosti vůči ní takovou pohledávku nemá. Vzhledem k tomu, že určení \"neexistence\" dluhu nemůže mít - jak uvedeno výše - vliv na vykonatelnost notářského zápisu ze dne 21.5.1997 zn. NZ 188/97, sepsaného JUDr. I. H., notářem v P., odvolací soud správně dovodil, že na takovém určení nemůže být naléhavý právní zájem, neboť se jím ohrožení práv žalobkyně ani nejistota v jejím právním postavení nemohou v tomto směru odstranit. Má-li žalobkyně za to, že dluh uvedený v notářském zápisu ze dne 21.5.1997 zn. NZ 188/97 vůči žalovanému ve skutečnosti nemá, mohla a měla z tohoto důvodu podat v řízení, vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. E 1472/97, návrh na prohlášení nařízeného výkonu rozhodnutí za nepřípustný a na jeho zastavení [§ 268 odst.1 písm.h) o.s.ř.]. Řešení této otázky pro účely řízení o výkon rozhodnutí pomocí určovací žaloby je nepřípustné a vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst.1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k dovolání) ve výši 1.000,- Kč a v paušální částce náhrady výdajů ve výši 75,- Kč [srov. § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.], celkem ve výši 1.075,- Kč. Protože žalovaný měl ve věci plný úspěch, dovolací soud žalobkyni ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 věty první o.s.ř. uložil, aby mu tyto náklady řízení nahradila; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. října 2000

JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová