Rozhodnutí NS

5 Tdo 1517/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:5 Tdo 1517/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.1517.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku
§ 240 odst. 3 tr. zákoníku
§ 211 odst. 1 tr. ř.
§ 219 odst. 3 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
5 Tdo 1517/2018-55

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2019 o dovolání, které podal obviněný Z. S., nar. XY, XY, trvale bytem XY, XY, okr. Karviná, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 2 To 122/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 2/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Z. S. odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů


1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 37 T 2/2014, byl obviněný Z. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.

2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2017) do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku i trest propadnutí části majetku, a to věcí specifikovaných ve výroku o tomto trestu. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestech spoluobviněných P. M. a L. S.

3. Proti shora zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jednak všichni spoluobvinění a jednak státní zástupce, který tak učinil v neprospěch obviněného Z. S. a své odvolání zaměřil pouze do výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 2 To 122/2017, tak, že z podnětu odvolání obviněné L. S. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně této obviněné a podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněných Z. S. a P. M. a odvolání státního zástupce Vrchní soud v Olomouci zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná.

II. Dovolání obviněného


4. Obviněný Z. S. podal proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a napadl jím rozhodnutí odvolacího soudu pouze ve vztahu k výroku o vině.

5. Podle názoru obviněného napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, obsahuje řadu vad, které byly vytknuty v odvolání a které odvolací soud nezjistil a neodstranil. Obviněný označil za pochybení soudu prvního stupně jeho procesní postup týkající se přečtení protokolů o výpovědích svědků z přípravného řízení, k němuž došlo u hlavního líčení za jiného složení senátu. Protože při opětovném konání hlavního líčení po změně senátu obviněný nedal souhlas s přečtením podstatného obsahu protokolu o dřívějším hlavním líčení, včetně v něm provedených důkazů, ve smyslu § 219 odst. 3 tr. řádu, měli být v novém hlavním líčení vyslechnuti znovu minimálně svědci A. S., Z. M. L., S. B., D. K. a K. C. Soud prvního stupně přesto v hlavním líčení konaném dne 20. 4. 2017 pouze přečetl protokoly o dřívějších výpovědích uvedených svědků. Podle obviněného tím soud prvního stupně zneužil ustanovení § 211 odst. 1 tr. řádu, ačkoliv se obviněný dostavil k hlavnímu líčení řádně a včas, byť poté požádal o jednání v jeho nepřítomnosti, ale pouze na odpolední část hlavního líčení konanou po přerušení, neboť jej účast u hlavního líčení zdravotně zatěžovala a byly zde naplánovány výslechy jen těch svědků, k nimž se nehodlal vyjadřovat. Soud prvního stupně vyhověl této žádosti, takže odpolední neúčast obviněného u hlavního líčení byla podle jeho názoru v souladu se zákonem. Nebyl tedy důvod, aby soud mimo plán hlavního líčení a přes námitky obhajoby přečetl protokoly o výpovědích svědků, na jejichž osobním výslechu obviněný trval. Jak dále obviněný zdůraznil, ustanovení § 211 odst. 1 tr. řádu se vztahuje na protiprávní jednání, kterým obviněný svévolně svou neomluvenou neúčastí nebo svévolným vzdálením se z jednací síně maří jednání soudu, což obviněný (dovolatel) neučinil, a navíc nikdy neodvolal svůj nesouhlas s přečtením protokolů o výpovědích svědků ve smyslu § 211 odst. 1 tr. řádu projevený u prvního hlavního líčení. Obviněný považuje zmíněný postup soudu prvního stupně za zneužití práva a porušení ústavně zaručených principů trestního řízení a nepokládá za pravdivé tvrzení odvolacího soudu o jeho vzdálení se z jednací síně v průběhu hlavního líčení dne 20. 4. 2017. Při přerušení hlavního líčení uvedeného dne v 10.38 hodin obviněný pouze požádal o konání odpolední části v jeho nepřítomnosti, přičemž odkázal na svůj zdravotní stav, o němž předpokládal, že ho soud zná, a proto ani nezdůvodňoval žádost o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Obviněný také poukázal na rozpor závěrů odvolacího soudu, který na počátku veřejného zasedání konaného o podaných odvoláních konstatoval, že mu je znám zdravotní stav obviněného, a přesto v napadeném usnesení uvedl, že mu nejsou známy žádné důvody, pro které by se obviněný neměl účastnit části hlavního líčení u soudu prvního stupně.

6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, tak jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby přikázal tomuto soudu prvního stupně nové projednání a rozhodnutí věci.

III. Vyjádření k dovolání


7. K dovolání obviněného Z. S. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný sice v dovolání shledal naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však netvrdí, že zjištěný a ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku popsaný skutek nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným. Obviněný totiž uplatňuje výlučně námitky procesní povahy, přičemž odkazem na porušení ustanovení § 211 odst. 1 a § 219 odst. 3 tr. řádu soudem prvního stupně vytýká vady dokazování, a to zejména procesní nepoužitelnost některých svědeckých výpovědí. Takové výhrady však stojí mimo rámec jakéhokoliv dovolacího důvodu a nemohou založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Soudy nižších stupňů se pak nedopustily ani pochybení, které by zakládalo porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

8. Státní zástupce se dále neztotožňuje s tvrzením obviněného, podle něhož soud prvního stupně nerespektoval zákonnou úpravu v § 219 odst. 3 tr. řádu. Rovněž nesouhlasí ani s tím, že situace předvídaná v tomto ustanovení automaticky brání přečíst k důkazu např. protokoly o výpovědích obviněného či svědků učiněných v předchozím hlavním líčení. Po změně ve složení senátu soud prvního stupně respektoval omezení vyplývající z ustanovení § 219 odst. 3 tr. řádu a prováděl hlavní líčení znovu, v jehož rámci opětovně vyslechl obviněné, provedl listinné důkazy a vyslechl svědky, kteří se dostavili k hlavnímu líčení. Ohledně zbylých svědků pak se souhlasem státního zástupce přečetl protokoly o jejich výpovědích (jak z přípravného řízení, tak z předchozího hlavního líčení). S přihlédnutím k ustanovením § 202 odst. 3, 4 a 5 tr. řádu pak může soud postupovat podle § 211 odst. 1 tr. řádu i za situace, kdy obviněný využil svého zákonného oprávnění a požádal soud o konání hlavního líčení v nepřítomnosti – tak tomu bylo u obviněného (dovolatele) stran neúčasti u odpolední části hlavního líčení dne 20. 4. 2017. V takovém případě dal obviněný v podstatě najevo, že nehodlá využít svého práva a nechce být přítomen dokazování, a za této situace není vyloučeno postupovat podle § 211 odst. 1 tr. řádu. Jestliže obviněný ohledně své neúčasti na odpoledním pokračování hlavního líčení dne 20. 4. 2017 předpokládal, že soud prvního stupně zná nedobrý zdravotní stav obviněného, který proto nijak neodůvodňoval svou neúčast, podle názoru státního zástupce soud nebyl povinen dedukovat a domýšlet si, co vedlo obviněného k neúčasti u hlavního líčení. Přitom z hlediska vytýkaného porušení práva na spravedlivý proces měl obviněný možnost zúčastnit se výslechů všech spoluobviněných i svědků a mohl jim klást otázky. Navíc klíčovými důkazy pro rozhodnutí o vině obviněného byly zejména výpovědi spoluobviněných P. M. a L. S., listinné důkazy, výpovědi svědků R. P., R. T. a R. V., což jsou důkazy, jejichž procesní použitelnost obviněný nijak nezpochybnil.

9. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, podle státního zástupce za situace, kdy uplatněné námitky obviněného neodpovídají dovolacímu důvodu obsaženému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nepřichází v úvahu ani naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

10. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska


11. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
12. Obviněný Z. S. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. První z nich je naplněn, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Druhý z dovolacích důvodů lze dovodit, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

b) K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu

13. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

14. Obviněný Z. S. však ve svém dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše uvedeném smyslu, protože neuvádí, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nekonkretizuje, které zákonné znaky zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016), jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Obviněný totiž namítá toliko porušení procesních ustanovení vztahujících se k průběhu hlavního líčení a procesu provádění dokazování (§ 211 odst. 1 a § 219 odst. 3 tr. řádu), takže shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení toho skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, jak o tom svědčí i skutečnost, že obviněný v této souvislosti neodkázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno.

15. Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Z. S., přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Vzhledem k tomu tedy nemohou obstát námitky obviněného, protože se vůbec netýkají otázek hmotného práva, ale obviněný jimi pouze zpochybňuje proces provádění důkazů soudem prvního stupně a následný závěr odvolacího soudu, který neshledal žádné vady v tomto postupu.

16. Nad rámec uplatněných dovolacích důvodů a k námitkám obviněného Z. S. zdůrazňuje Nejvyšší soud následující skutečnosti. V případě, kdy dojde při projednávání trestní věci v hlavním líčení ke změně ve složení senátu a nebyl dán souhlas státního zástupce a obviněného s přečtením podstatného obsahu protokolu o dřívějším hlavním líčení, včetně důkazů v něm provedených, musí být podle § 219 odst. 3 věty druhé tr. řádu provedeno hlavní líčení znovu. V opakovaném hlavním líčení je pak třeba znovu vyslechnout obviněné, svědky, případně znalce, pokud nepřichází v úvahu přečtení protokolů o jejich dřívějších výpovědích podle § 211 tr. řádu (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2712 a 2714). V nyní projednávané věci soud prvního stupně provedl nové hlavní líčení a přesvědčivě odůvodnil svůj procesní postup, tedy přečtení protokolů o některých svědeckých výpovědích podle § 211 odst. 1 tr. řádu pouze se souhlasem státního zástupce z důvodu nepřítomnosti obviněného podle § 202 odst. 2, 5 tr. řádu (viz s. 17 a 18 jeho rozsudku), přičemž odvolací soud potvrdil správnost tohoto postupu (viz s. 15 a 16 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud se v tomto směru ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů a neshledal porušení ustanovení § 211 odst. 1 ani § 219 odst. 3 tr. řádu, protože omezení podle druhého z nich rozhodně nevylučuje postup podle prvního z těchto ustanovení. Navíc za situace, kdy obhájce obviněného i obviněný sám (v případě výslechů prováděných v přípravném řízení nebo u předchozího hlavního líčení) měli v řízení možnost účastnit se výslechů spoluobviněných i svědků a klást těmto osobám otázky, nemůže jít o porušení zásady bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 tr. řádu) a v důsledku toho ani práva obviněného na obhajobu (§ 33 odst. 1 tr. řádu) a práva na spravedlivý proces, které je zaručeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu viz přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 18/1999-II. Sb. rozh. tr.). Procesní námitky obviněného vytýkající porušení ustanovení § 211 odst. 1 a § 219 odst. 3 tr. řádu tedy nejenže neodpovídají uplatněnému hmotně právnímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani nejsou opodstatněné.

c) K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu

17. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. V nyní posuzované věci však bylo odvolání obviněného Z. S. v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí tohoto odvolání, neboť ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí soudu druhého stupně tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v jeho přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být naplněn ani zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě.

18. Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný se ve svém dovolání domáhal existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž zjistil, že námitky obviněného mu neodpovídají, takže nelze uvažovat ani o naplnění druhého dovolacího důvodu.

    V. Závěrečné shrnutí


    19. Na podkladě všech výše popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Z. S. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů, protože v něm neuplatnil žádnou námitku, která by odpovídala těmto dovolacím důvodům. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.

    20. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.


      Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

      V Brně dne 30. 1. 2019

      JUDr. František Púry, Ph. D.
      předseda senátu