Rozhodnutí NS

7 Tdo 1033/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:09/20/2018
Spisová značka:7 Tdo 1033/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1033.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Křivé obvinění
Vyloučení soudce
Dotčené předpisy:§ 345 odst. 2 předpisu č. 40/2009Sb.
§ 30 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1033/2018-73


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 9. 2018 o dovolání obviněného Z. H., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 8 To 71/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 8 T 38/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. H. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 8 To 71/2018, byl na podkladě odvolání státní zástupkyně a obviněného podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 8 T 38/2017, ve výroku o vině pod body 1, 2 a 4, ve výrocích o trestech a o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný za jednání popsané pod bodem 3 výroku o vině rozsudku okresního soudu, jímž spáchal přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, byl odsouzen podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 9 To 44/2017, jímž byl pozměněn rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 1. 2017, sp. zn. 2 T 1/2017, přičemž byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ohledně jednání pod body 1 a 4 výroku o vině byla věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, zatímco ohledně jednání pod bodem 2 výroku o vině byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření.

Obviněný Z. H. podal proti rozsudku Krajského soudu dovolání, jímž napadl tu jeho část, kterou zůstal nezměněn výrok o vině pod bodem 3 rozsudku okresního soudu, a výrok o trestu. Dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Ve vztahu k prvnímu z nich namítl, že policejní orgán prováděl ve věci nestandardní úkony, a dále namítl podjatost soudce z důvodu, že byl v minulosti obhájcem obviněného. Pokud jde o druhý z uplatněných dovolacích důvodů, obviněný popřel úmyslné zavinění, přičemž poukázal na některé skutkové okolnosti. Popsal důvody, proč podal na svoji družku P. N. trestní oznámení, a uvedl, že nikdy neměl v úmyslu způsobit své družce trestní stíhání. Namítl, že skutek nelze kvalifikovat podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, ale jen podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestní oznámení vzal zpět, čímž zamezil škodlivému následku pro poškozenou ještě před tím, než mu bylo policií sděleno obvinění. Uvedl, že se křivého obvinění nedopustil vůbec. Dále namítl, že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky podjatosti policejního orgánu vůbec nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., zatímco námitka podjatosti soudce je zjevně neopodstatněná. Z námitek vztahujících se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá tomuto dovolacímu důvodu námitka odstranění škodlivého následku, kterou se obviněný zřejmě domáhá použití § 33 tr. zákoníku o účinné lítosti, i námitka nenaplnění znaků trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Tento trestný čin není zahrnut ve výčtu § 33 tr. zákoníku, proto použití tohoto ustanovení není možné. Státní zástupce rozvedl, proč nemůže obstát ani obecná námitka proti právnímu posouzení skutku. Navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§ 265a tr. ř.), bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud však shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze uplatnit, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Zákon tedy s možností podat dovolání z tohoto důvodu spojuje naplnění dvou podmínek, které musejí být dány současně. První z nich, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, je dána tehdy, pokud rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu nebo předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 tr. ř. Jde o orgán, který je z řízení vyloučen a který ve věci samé vydal dovoláním napadené rozhodnutí. Druhou z podmínek je, že uváděná okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa, anebo že již byla dovolatelem před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Tato podmínka splněna byla (viz níže).

Z první podmínky vyplývá, že musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto k uplatnění dovolacího důvodu zde nestačí, že byla kterákoli z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Tímto dovolacím důvodem není ani skutečnost, že se na dřívějším stadiu řízení sice podílel vyloučený soudce, ale nikoli již na vlastním rozhodnutí ve věci samé (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II, 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s 3157).

Obviněný namítl, že soudce byl v minulosti obhájcem obviněného, což zakládá jeho podjatost ve vztahu k obviněnému. Obviněný v dovolání jmenovitě neuvedl, kterého konkrétního soudce by se měla uvedená námitka týkat. Nejvyšší soud prověřil z pohledu této námitky průběh trestního řízení a z přiloženého spisu zjistil, že obviněný žádal při zahájení hlavního líčení u Okresního soudu v Domažlicích dne 15. 9. 2017 o výměnu předsedy senátu Mgr. Jana Faschingbauera z důvodu, že ho v dřívější době obhajoval. Tuto svoji žádost předložil soudu i jako písemné podání. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 15. 9. 2017, sp. zn. 8 T 38/2017, které bylo vyhlášeno po zahájení hlavního líčení. Usnesením bylo rozhodnuto, že předseda senátu Mgr. Jan Faschingbauer není v projednávané trestní věci obviněného Z. H. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení z důvodu podle § 30 odst. 1 tr. ř. (č. l. 1344, 1363). Stížnost, kterou proti tomuto usnesení obviněný podal, byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 7 To 312/2017, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta (č. l. 1381). Z výše uvedeného má Nejvyšší soud za to, že námitka obviněného o vyloučení orgánu ve věci měla na mysli předsedu senátu Okresního soudu v Domažlicích Mgr. Jana Fischingbauera, který jako předseda senátu Okresního soudu v Domažlicích rozhodl ve věci sp. zn. 8 T 38/2017. Nejvyšší soud konstatuje, že tato námitka je zjevně neopodstatněná.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

Okresní soud se podrobným způsobem zabýval, prověřil a následně zdůvodnil, nazákladě jakých skutečností dospěl k závěru, že předseda senátu Mgr. Jan Faschingbauer nemá k obviněnému ani k jeho rodinným příslušníkům žádný osobní vztah ani žádný poměr k projednávané věci ani k osobám, jichž se trestní řízení přímo dotýká, a může tak ve věci zcela nestranně a objektivně rozhodnout. Toto uvedl v odůvodnění písemného vyhotovení usnesení ze dne 15. 9. 2017. Na základě stížnosti obviněného přezkoumal usnesení okresního soudu Krajský soud v Plzni, který závěry okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud pro stručnost na tato odůvodnění usnesení odkazuje a s těmito závěry souhlasí.

Je třeba zdůraznit i s ohledem na skutečnost, že zákon připouští vzájemnou prostupnost povolání soudce a advokáta, že nelze paušálně považovat soudce za vyloučeného z rozhodování ve věci obviněného, kterého sice v minulosti jako advokát obhajoval, ale ke kterému nemá, a to po poměrně dlouhý časový úsek, žádný vztah. Situace, kdy předseda senátu přibližně před deseti lety v jiné věci vykonával funkci ustanoveného obhájce obviněného, proto ještě nezakládá důvod podjatosti podle § 30 odst. 1 tr. ř. Poměrem k projednávané věci je třeba v zásadě rozumět vztah ke skutku a všem faktickým okolnostem s ním souvisejícím, přičemž vztah vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím objektivně. Rovněž poměr k projednávané osobě či obhájci musí mít konkrétní podobu. Jestliže soudy takové konkrétní důvody a poměry neshledaly, nemůže být soudce za této situace z důvodu podjatosti vyloučen a ve věci tak nerozhodl vyloučený orgán. Nejvyšší soud tuto námitku shledal zjevně neopodstatněnou.

Pokud měl být podle námitek obviněného vyloučeným orgánem rovněž policejní orgán, který měl činit podle obviněného nestandardní úkony, nenaplňuje tato námitka uplatněný dovolací důvod. Nehledě na to, že z obviněným namítaných okolností nelze činit závěry o vyloučení policejního orgánu, je třeba především zdůraznit, že policejní orgán nijak nerozhodl ve věci. Rozhodnutím, které bylo napadeno dovoláním, je rozhodnutí soudu, na němž se policejní orgán nijak nepodílel.

Z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy.

Jako přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Domažlicích spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 28. 7. 2016 podal na Policii České republiky, Územní odbor v Domažlicích, trestní oznámení na P. N. a K. N., o kterých uvedl, že mu měly v období od září 2014 do února 2015 postupně odcizit finanční částku ve výši 2300 Euro z účtu u ČSOB a. s. který byl založen na jméno K. N. a na který byly obviněnému poukazovány peníze od zaměstnavatele, přičemž na základě tohoto trestního oznámení byly dne 11. 8. 2016 policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení proti podezřelé P. N. pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, poté dne 26. 9. 2016 po řádném poučení o následcích křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku při podaném vysvětlení na tomto obvinění setrval a až dopisem ze dne 30. 10. 2016 adresovaným Okresnímu státnímu zastupitelství v Domažlicích požádal o zpětvzetí svého trestního oznámení a následně dne 3. 1. 2017 po řádném poučení vypověděl, že mu P. N. ani K. N. žádná Eura ani jiné peníze neukradly, ale jak byl „vzteklý“ tak na ně podal trestní oznámení, a současně uvedl, že bere zpět svůj souhlas k trestnímu stíhání P. N. a K. N.

V dovolání obviněný uplatnil námitku, že takto zjištěný skutek nenaplňuje znaky přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, ale jen znaky přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nikdy neměl úmysl způsobit poškozené P. N. trestní stíhání, a díky zpětvzetí trestního oznámení nedošlo ke škodlivému následku pro poškozenou.

Trestného činu podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo jiného lživě obviní z trestného činu. Trestného činu podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.

Objektem trestného činu křivého obvinění je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu směřujícího k trestnímu stíhání. Není rozhodné, zda k trestnímu stíhání lživě obviněného skutečně dojde. Lživě obvinit znamená nepravdivě tvrdit, že jiný se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu příslušného trestného činu. Pachatel však samozřejmě nemusí uvést právní kvalifikaci činu, ze kterého jiného lživě obviňuje. Postačí, uvede-li skutkové okolnosti, které naplňují znaky některého trestného činu. Lživé obvinění z trestného činu musí směřovat vůči konkrétní, dostatečně individualizované osobě (byť nemusí být ztotožnitelná podle jména). Lživé obvinění může směřovat i vůči více osobám. Obviněním se rozumí jednání, které může být podnětem k trestnímu stíhání konkrétní osoby. Může se jednat o oznámení učiněné některému orgánu činnému v trestním řízení, přičemž forma tohoto oznámení není rozhodná. Ke spáchání tohoto přečinu se vyžaduje úmyslné zavinění ve smyslu § 15 tr. zákoníku, přičemž ve vztahu ke specifickému úmyslu přivodit jinému trestní stíhání podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku postačuje úmysl eventuální podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku.

Jak je zřejmé ze skutkových zjištění v dané věci, obviněný podal na poškozené P. N. a K. N. dne 28. 7. 2016 trestní oznámení s vědomím, že toto jeho tvrzení o krádeži z účtu je nepravdivé, a na tomto křivém obvinění setrval i při pozdějším vysvětlení, a to po řádném poučení. Trestní oznámení učinil na Policii České republiky, tedy u orgánu činného v trestním řízení, a tudíž si musel být vědom, že toto obvinění bude podnětem k trestnímu stíhání lživě obviněné osoby. Na základě tohoto trestního oznámení byly dne 11. 8. 2016 policejním orgánem podle § 158 odst. 3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení pro přečin krádeže. Tímto jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, neboť jiného lživě obvinil z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Není přitom podstatné, zda k trestnímu stíhání křivě obviněného nakonec skutečně došlo (viz také rozhodnutí č. 35/2009 Sb. rozh. tr.). Pro naplnění znaků uvedené skutkové podstaty je rozhodující, zda obviněný jednal s úmyslem přivodit jinému trestní stíhání. To je z jednání obviněného zjevné. To, že se takového jednání dopustil ve vzteku, není důvodem zániku trestnosti jeho jednání.

Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit s námitkou obviněného směřující k tomu, aby popsané jednání obviněného bylo kvalifikováno jen jako přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 1 tr. zákoníku, neboť zjevně naplnilo všechny znaky přečinu křivé výpovědi podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Tuto námitku tudíž vyhodnotil Nejvyšší soud rovněž jako zjevně neopodstatněnou.

Skutečnost, že vzal po čase zpět své trestní oznámení, dříve než byl sám policií obviněn, je z hlediska naplnění znaků této skutkové podstaty irelevantní. Jak správně připomněl ve vyjádření k dovolání státní zástupce, účinná lítost podle § 33 tr. zákoníku nepřichází v úvahu především proto, že trestný čin křivého obvinění podle § 345 není uveden v taxativním výčtu tohoto ustanovení, a navíc obviněný škodlivému následku nezamezil, nýbrž pouze dopad svého jednání zmírnil. I tato námitka tedy zjevně postrádá opodstatnění.

Obviněný dále namítl, že uložený souhrnný trest je nepřiměřeně přísný. Tato námitka není pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod podřaditelná. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože trest odnětí svobody na 30 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou mu byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v § 345 odst. 2 tr. zákoníku v rozmezí do tří let. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře nevybočující z mezí zákonné trestní sazby, není namítaná nepřiměřenost trestu dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jiná pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, neboť tam jde o posouzení hmotně právní otázky souběhu trestných činů (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nic takového však obviněný nenamítal.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr .ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 9. 2018


    JUDr. Michal Mikláš
    předseda senátu


    Vypracoval:
    JUDr. Josef Mazák