Rozhodnutí NS

30 Cdo 4661/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/29/2019
Spisová značka:30 Cdo 4661/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4661.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 4661/2018-43


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 401 100 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 199/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2018, č. j. 68 Co 256/2018-12, takto:

      Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. 6. 2018, č. j. 67 C 199/2018-7, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci uvedeného usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu příslušnému (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhá vůči České republice náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla souviset s postupem Ústavního soudu a jeho soudci Davidem Uhlířem a Josefem Fialou, jež žalobce v žalobě uvádí.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

K obsahu dovolání ze dne 3. 9. 2018, které žalobce sepsal sám, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241 o. s. ř., a v němž uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu a vymezil důvody dovolání, se nepřihlíží (§ 241a odst. 5 o. s. ř.).

Nejvyšší soud se zabýval dovoláním žalobce ze dne 29. 11. 2018 sepsaným advokátem, jenž byl žalobci ustanoven pro dovolací řízení k ochraně zájmů usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 10. 2018 č. j. 67 C 199/2018-34.

Námitka, že soud prvního stupně nebyl oprávněn v případě rozhodování o místní příslušnosti provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce, a takto zvolenému soudu věc po právní moci usnesení postoupit, se týká otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud (soud prvního stupně) nerozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu na výběr danému ve smyslu § 87 písm. b) o. s. ř., nýbrž vycházel z toho, že uvedený soud je obecným soudem žalovaného státu, když v jeho obvodu sídlí organizační složka státu příslušná za něj v řízení jednat [srov. § 85 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů].

Ani při řešení související otázky, zda je Obvodní soud pro Prahu 9, u něhož byla žaloba podána, soudem místně příslušným (žalobci na výběr daným), se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, když uzavřel, že okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti podle ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněný pod číslem 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04). Žalobce přitom ve své žalobě z pohledu § 87 písm. b) o. s. ř. neuvedl žádnou skutečnost, která by byla způsobilá založit místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9. Žalobce neuvedl žádné soudní řízení, jež by bylo vedeno tímto soudem, z něhož by žalobce odvozoval uplatněný nárok.

Pochybnosti žalobce o možné podjatosti soudců soudu, jemuž byla věc postoupena, rovněž nezakládají přípustnost dovolání, neboť ani při řešení dané otázky se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018, ve kterém bylo postaveno na jisto, že ani případná nedůvěra žalobce v soud prvního stupně nemůže být co do určení obecné místní příslušnosti vůbec zohledněna.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. 4. 2019


Mgr. Vít Bičák
předseda senátu