Rozhodnutí NS

25 Cdo 1353/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/29/2018
Spisová značka:25 Cdo 1353/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1353.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
Náhrada škody
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.
§ 242 odst. 3 o. s. ř.
§ 443 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
11/19/2018
I.ÚS 3762/18
JUDr. David Uhlíř
odmítnuto
03/19/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 1353/2018-285


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: M. B., zastoupený JUDr. Miroslavem Bartošem, advokátem se sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti žalované: Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o 338.883 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 68/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2017, č. j. 17 Co 255/2017-253, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce podal dovolání proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2017, č. j. 17 Co 255/2017-253, jímž odvolací soud změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 3. 2017, č. j. 18 C 68/209-216, ve výroku o věci samé ohledně částky 214.344 Kč tak, že žaloba se zamítá (výrok I), zrušil jej co do úroku z prodlení z částky 338.883 Kč od 12. 3. do 12. 6. 2007 (výrok II), a dále jej zrušil ve vyhovujícím výroku ohledně částky 22.539 Kč s úrokem z prodlení z částky 338.882 Kč od 13. 6. 2008 do 2. 1. 2008, z částky 236.883 Kč od 3. 1. 2008 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III). Odvolací soud tak rozhodl ve věci, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení 338.883 Kč coby pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla s tím, že částka 310.187 Kč odpovídá nákladům na opravu poškozeného vozidla, částka 6.157 Kč nákladům na demontáž poškozené zadní části vozidla a částka 22.539 Kč nákladům na zapůjčení náhradního vozidla. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 11. 3. 2007 došlo k dopravní nehodě, při které se střetlo vozidlo žalobce s vozidlem řízeným P. N., který byl viníkem dopravní nehody a který měl uzavřenu s žalovanou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a havarijní pojištění. Po zopakování důkazu znaleckým posudkem Ing. Poláka a znaleckým posudkem Ing. Tyla odvolací soud zjistil, že obvyklá cena vozidla žalobce před poškozením činila 159.000 Kč a obvyklá cena použitelných zbytků vozidla po škodné události 57.000 Kč. Jelikož náklady na opravu poškozeného vozidla výrazně překračují obvyklou cenu vozidla před poškozením, shledal je odvolací soud jako zjevně neúčelné. Uzavřel proto, že poškozený má v takovém případě právo na náhradu škody odpovídající rozdílu obvyklé ceny vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla po poškození, případně jeho použitelných zbytků. Skutečné výši škody způsobené poškozením vozidla tak odpovídá částka 102.000 Kč.

Pokud dovolatel namítal, že odvolací soud dospěl k opačnému skutkovému zjištění ohledně stanovení obvyklé ceny vozidla před nehodou, než soud prvního stupně, a rozhodl o věci samé, aniž by k tomu měl splněné podmínky stanovené § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť nezopakoval výslech znalců v odvolacím řízení, uplatňoval tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Další námitka dovolatele, že odvolací soud neměl při zjišťování obvyklé ceny vozidla před nehodou vycházet ze znaleckého posudku Ing. Poláka, nýbrž z posudku Ing. Tyla, který ji stanovil dle dovolatele přesněji, a sice ve výši 281.617 Kč, postrádá charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřuje totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přisvědčit pak nelze ani námitce, že žalobce byl oprávněn požadovat náhradu nákladů potřebných k uvedení vozidla do původního stavu. Jak vyplývá z ustálené judikatury dovolacího soudu, kterou správně citoval již odvolací soud, zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci. Buď porovnání ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, nebo náhrada nákladů potřebných k tomu, aby si poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. Poškození vozidla při dopravní nehodě nepochybně vede ke vzniku skutečné škody na věci, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v důsledku poškození vozidlo ztrácí. Výše škody je ve smyslu § 443 obč. zák. dána rozdílem mezi hodnotou vozidla před poškozením, tj. jeho obvyklou (tržní) cenou, a jeho sníženou hodnotou po poškození, tj. opět obvyklou cenou havarovaného vozidla. Na tomu odpovídající náhradu má poškozený právo bez ohledu na to, jak s poškozeným vozem dále naloží, tedy zda jej opraví či nikoliv, neboť účelem náhrady je reparovat zmíněné snížení majetkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, uveřejněný pod č. 25/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, a ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 977/2007, publikované pod C 871 a C 6557 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“).

Poškozený má tedy v první řadě právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla ve stavu poškozeném. Rozhodne-li se pro opravu, zakládá mu to právo výběru požadovat náhradu škody vyčíslenou druhým způsobem, totiž hodnotou opravy, to již však s případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu dojde (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3118/2012, uveřejněný v Souboru pod C 14535).

Odvolací soud při určení výše majetkové újmy žalobce v důsledku dopravní nehody vyšel v dané věci z právního názoru, že poškozený má právo na náhradu škody stanovenou rozdílem mezi hodnotou vozidla před poškozením a jeho sníženou hodnotou po poškození, neboť náklady nutné k uvedení vozidla do stavu před škodnou událostí byly vynaloženy zjevně neúčelně. Použil tedy první shora uvedený způsob stanovení výše náhrady škody a tento právní názor je plně v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dle ní se účelnost nákladů vynaložených na opravu kromě jiného poměřuje i srovnáním jejich výše s hodnotou vozidla před poškozením. Jsou-li náklady na opravu vyšší, jde zpravidla o opravu neúčelnou a poškozenému se hradí hodnota vozidla s odečtením ceny jeho použitelných částí, tedy částka, která by měla postačovat k tomu, aby si poškozený místo zbytečně nákladné opravy pořídil jiné vozidlo v odpovídající kvalitě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5173/2015).

Jelikož uplatněné dovolací námitky přípustnost dovolání nezakládají, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. 8. 2018


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu