Rozhodnutí NS

30 Cdo 2176/2018

citace  citace s ECLI
Název judikátu:zastoupení; podmínky řízení
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/20/2019
Spisová značka:30 Cdo 2176/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2176.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§ 241 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění od 01.01.2014
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 2176/2018-137


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Michaelem Nippertem v právní věci žalobce F. F., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 260 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 220/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2017, č. j. 15 Co 127/2017-64, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.


O d ů v o d n ě n í:


Napadeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2017, č. j. 19 C 220/2016-54, kterým byl zamítnut žalobcův návrh na ustanovení zástupce pro řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.

Žalobce současně s podáním dovolání navrhl, aby mu byl bezplatně ustanoven advokát pro řízení.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 7. 2017, č. j. 19 C 220/2016-84, neustanovil

žalobci zástupce pro dovolací řízení, neboť uzavřel, že žalobce v podaném dovolání v podstatě napadá postup „orgánů veřejné moci při výkonu veřejné moci a nesprávným úředním postupem a nerespektováním ústavních zákonů České republiky“, jejíž orgány nepostupovaly podle jeho představ, aniž by však srozumitelně vylíčil, z jakých důvodů, a proto jeho dovolání nemůže být v dalším řízení úspěšné a jedná se tak o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, které bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 10. 2017, č. j. 19 C 220/2016-99, odmítnuto podle § 208 odst. 1 o. s. ř. pro opožděnost a současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání před soudem prvního stupně.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2018, č. j. 15 Co 7/2018-113, podle § 211 ve spojení s § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl žalobcovo odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 10. 2017, kterým bylo odmítnuto žalobcovo odvolání pro opožděnost; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Usnesením ze dne 21. 3. 2018, č. j. 19 C 220/2016-118, řádně doručeným žalobci, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě patnácti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.

Žalobce na tuto výzvu v podání ze dne 23. 8. 2017 opětovně požádal o ustanovení advokáta a o osvobození od soudních poplatků, aniž by však jakkoliv osvědčil své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, přestože si této povinnosti musel být vědom s ohledem na již dříve (dne 23. 11. 2016) jím vyplněné prohlášení o jeho poměrech k výzvě soudu prvního stupně. Žalobcovo podání svým obsahem navázalo na jeho předešlá podání, ve kterých opakovaně vyjádřil svůj názor na současný stav společnosti s poukazem na historické souvislosti týkajících se období před rokem 1989.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti.

Vzhledem k tomu, že i přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první a odst. 4 o. s. ř., Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., řízení o dovolání zastavil.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2019


Mgr. Michael Nippert
pověřený člen senátu