Rozhodnutí NS

7 Tdo 336/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/10/2019
Spisová značka:7 Tdo 336/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.336.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Ohrožení pod vlivem návykové látky
Usmrcení z nedbalosti
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku
§ 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/28/2019
IV.ÚS 2121/19
IV.ÚS 2121/19
JUDr. Jan Filip
odmítnuto
10/09/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 336/2019-803


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 10. 4. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. O., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 68 To 296/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 116/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. O. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2018, č. j. 5 T 116/2018-494, byl obviněný uznán vinným přečiny usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 143 odst. 4, § 42 odst. 1 tr. zákoníku (správně § 43 odst. 1 tr. zákoníku) k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na deset let. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených přečinů v podstatě tím, že dne 29. 3. 2018 kolem 13:48 hod., po předchozím požití alkoholu, řídil po silnici č. II/570, ve směru jízdy od XY – XY k místní části XY osobní vozidlo Alfa Romeo, se kterým v souvislosti s porušením ustanovení § 5 odst. 2 písm. a), b) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., na křižovatce s ulicí XY, v důsledku nepřizpůsobení rychlosti jízdy a před jízdou požitého alkoholu nesprávně reagoval na dopravní situaci v křižovatce, včas nezaregistroval, že ve stejném směru jízdy stojí dvě motorová vozidla hodlající na křižovatce odbočit vlevo, zezadu narazil do stojícího dodávkového vozidla Ford Transit, řízeného P. M., od kterého se odrazil vpravo do prostoru křižovatky, přičemž vozidlo Ford Transit bylo intenzivním nárazem vrženo vpřed a vlevo s výrazným přesahem přídě do protisměrného jízdního pruhu, současně taktéž narazilo do před ním stojícího přívěsného vozíku taženého vozidlem Citroen Jumpy, řízeným L. Č., přičemž v opačném směru jízdy jedoucí řidička osobního motorového vozidla Škoda Felicia J. R. ve vzniklé tísni, ve snaze vyhnout se přímému střetu s přídí vozidla Ford Transit, které bezprostředně a na krátkou vzdálenost zasáhlo do jejího jízdního pruhu, strhla řízení svého vozidla vpravo, najela pravými koly na okraj vozovky, odkud její vozidlo vyjelo ve smyku zpět vlevo na vozovku a dále se v pokračujícím smyku dostalo opět vpravo mimo vozovku, sjelo z náspu a pravým bokem narazilo do vzrostlého stromu, po nárazu dále levou přední částí vozidlo narazilo do druhého stromu, od kterého bylo odraženo vlevo do jízdního pruhu ve směru na XY; přitom ve vozidle Škoda Felicia došlo k závažným poraněním nezletilých AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), kterým na místě podlehli, ke zranění nezletilého CCCCC (pseudonym) s dobou léčení do 2 týdnů a ke zranění a těžkému psychickému stresu řidičky J. R. Požití alkoholu před jízdou bylo u obviněného prokázáno několika dechovými zkouškami a potvrzeno i následným rozborem jeho krve odebrané dne 29. 3. 2018 v 15:10 hod., v níž bylo zjištěno 2,48 g/kg alkoholu.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním obviněný, státní zástupce v neprospěch obviněného, a poškození T. R., J. R., nar. XY, J. R., nar. XY, V. R., J. U., J. V. a nezletilý DDDDD (pseudonym). Z podnětu odvolání státního zástupce a poškozených Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 11. 2018, č. j. 68 To 296/2018-652, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a o náhradě nemajetkové újmy, a nově při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému podle § 143 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na osm let a šest měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na deset let. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o náhradě škody. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že právní závěry nemají podklad ve skutkových zjištěních a jsou v extrémním nesouladu. Došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces. Ve věci jsou dva znalecké posudky, které si v klíčových bodech odporují, a soud pochybil, pokud si přesto vybral jeden posudek a závěry druhého ignoroval. Znalec Ing. Ladislav Mandák, Ph.D., jehož posudek si soud vybral, si přitom protiřečí. Měl být vypracován revizní znalecký posudek. Soudy hodnotily důkazy pouze v jeho neprospěch a dopustily se deformace důkazů, pokud dospěly k závěru, že všichni svědci vyjma poškozené J. R. trpí subjektivními názory. Přitom jej svědecké výpovědi naopak vyviňují. Ve věci existuje vícero alternativních verzí skutkového děje, ale soudy dostatečně nevysvětlily, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily. Měly přitom respektovat zásadu in dubio pro reo. Lze shledat řadu rozporů v jednotlivých důkazech. Vozidlo Škoda Felicia muselo projet místem dříve, než mu vozidlo Ford Transit vjelo do jízdního pruhu. Absentuje jednoznačná a výlučně jediná prokázaná spojitost mezi jednáním popsaným v obžalobě a jeho osobou. Dále namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí a k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že jej uplatňuje v jeho druhé alternativě.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a buď ve věci rozhodl sám, anebo přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že jeho námitky se vztahují výhradně k procesu dokazování, v němž obviněný hledá příčiny nesprávného posouzení jeho jednání jako trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku. Obviněný přitom preferuje svou alternativní verzi skutkového děje, jež má při jím zastávaném výkladu údajně z provedených důkazů vyplývat. Ve věci nelze shledat namítaný extrémní nesoulad. Skutkový stav byl zjištěn v souladu s pravidly § 2 odst. 5, 6 tr. ř., soudy své závěry o průběhu nehodového děje a o jeho příčinách zcela adekvátně a podrobně odůvodnily. Zdůraznil, že spolehlivě bylo prokázáno, že dopravní nehodu způsobil právě obviněný, který se v důsledku požití alkoholu dostatečně nevěnoval řízení. Porušení práva obviněného na spravedlivý proces nelze spatřovat v tom, že soudy nepřistoupily na vypracování revizního znaleckého posudku a daly přednost daleko erudovanějšímu posudku Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D. K takovému postupu není důvod, neboť po řádném vyhodnocení důkazů soudy dospěly k jednoznačnému závěru o průběhu nehodového děje, a to i přes závěry znalce Ing. Petra Vlka. Zdůraznil, že znalecký posudek je důkaz jako každý jiný a stejně jako ostatní důkazy jsou jeho závěry předmětem hodnocení soudem jednotlivě i ve vzájemných souvislostech s dalšími důkazy. Je zřejmé, že další znalecký posudek již, vzhledem k nedostatku dalších objektivních podkladů, nemůže přispět k dalšímu objasnění některých skutkových otázek spekulativně prosazovaných v závěrech znalce Ing. Petra Vlka. Posouzení rozporů vyplývajících z provedených důkazů bylo již jen věcí hodnocení důkazů provedených soudem, a nikoliv otázkou nutnosti opakovaného znaleckého zkoumání. Za relevantní pak nelze považovat ani námitku obviněného, že soud nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo.

Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotněprávní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný se snaží nastínit vlastní verzi skutkového děje, který by vyzníval v jeho prospěch a zároveň zpochybňuje skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se v posuzované věci však nejedná, přestože to obviněný namítl. Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Úvahy, kterými se soudy řídily, přitom v odůvodnění svých rozhodnutí velmi podrobně rozvedly. Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpovědí poškozené J. R., protokolem o nehodě, fotodokumentací, znaleckým posudkem z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D., výslechem tohoto znalce a rovněž výpověďmi svědků P. M., L. Č., T. C., M. S. a T. M. Soud prvního stupně odůvodnil, z jakého důvodu považuje výpověď poškozené za přesvědčivou, a rovněž se zabýval obsahem obou znaleckých posudků z oboru dopravy a potřebou revizního znaleckého posudku, kdy jednotlivé rozpory ve znaleckých posudcích Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D. a Ing. Petra Vlka rozebral (k tomu viz odst. 22 a v podrobnostech i odst. 18-21 rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí obsáhle zabýval závěry jednotlivých znaleckých posudků z oboru dopravy a jejich případnými rozpory, a rovněž tak i otázkou nutnosti přistoupení k reviznímu znaleckému posudku (viz odst. 57 rozsudku odvolacího soudu). Soudy obou stupňů přitom v odůvodnění svých rozhodnutí velmi podrobně odůvodnily, z jakého důvodu se přiklonily k závěrům znaleckého posudku Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D., a nikoliv ke znaleckému posudku Ing. Petra Vlka. Rovněž tak uvedly, z jakého důvodu považují znalecký posudek Ing. Petra Vlka za nepřesvědčivý a působící účelově. Jejich závěrům přitom nelze ničeho vytknout a Nejvyšší soud se s nimi plně ztotožňuje. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvodu k zásahu do skutkových zjištění a Nejvyšší soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak jej akceptoval i soud druhého stupně. Obiter dictum je namístě poznamenat, že námitka extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním sama o sobě není námitkou, která by byla podřaditelná pod některý z dovolacích důvodů, nýbrž může toliko opodstatnit zásah do soudy zjištěného skutkového stavu.

Ve světle výše uvedeného pak nemohla zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., naplnit ani nepříliš určitě vznesená námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo, neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 4. 2019



JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu