Rozhodnutí NS

7 Tdo 1233/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/28/2018
Spisová značka:7 Tdo 1233/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1233.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podjatost
Vyloučení soudce
Dotčené předpisy:§ 30 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
02/26/2019
III.ÚS 688/19
JUDr. Jiří Zemánek
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1233/2018-104


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 28. 11. 2018 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného H. P., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 5 To 6/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 4/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2017, sp. zn. 9 T 4/2017, byl obviněný H. P. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku (skutek ad 1 výroku o vině), zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku (skutky ad 4 - 33 výroku o vině) a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku (skutek ad 32 výroku o vině). Podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, se zařazením pro jeho výkon podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2, 3 tr, ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný H. P. zproštěn obžaloby pro skutky uvedené v bodech ad 2, 3, 9, 13 a 18 obžaloby, protože nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně spoluobviněných J. P. a P. H.

Obviněný se uvedených trestných činů, podle výroku o vině shora citovaného rozsudku krajského soudu, dopustil jednáním spočívajícím ve 28 útocích konkrétně uvedených ve výroku o vině rozsudku krajského soudu, které v podstatě spočívaly zejména v tom, že v období čtyř let 2013 až 2016, v jednotlivých případech uvedených ve výroku o vině, v bodě ad 1) sám, v bodech ad 30) až 32) společně s tehdy mladistvým P. H. a v ostatních 24 případech s pomocí nezjištěné osoby, po vniknutí na cizí pozemky nebo do objektů právnických i fyzických osob (po prostříhání drátěného oplocení, vyražení dveří atp.) odcizil různé věci, čímž v případě ad 1) způsobil na odcizených věcech celkovou škodu ve výši 118 600 Kč a poškozením věcí škodu ve výši 13 200 Kč a ve zbývajících 27 případech celkovou škodu odcizením věcí ve výši 7 580 749 Kč a poškozením věcí škodu 277 318 Kč. Tohoto jednání se obviněný H. P. dopustil přesto, že byl dne 6. 6. 2013 rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 37/2013, který nabyl právní moci dne 14. 6. 2013, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody.

Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný H. P. odvolání, v němž namítal zejména neprovedení všech důkazů, které byly podle něj nezbytné ke zjištění skutkového stavu věci, nesprávné hodnocení důkazů a neprovedení výslechu zejména jím navržených svědků, kteří se mohou vyjádřit k jeho osobě. V odvolání proto navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby byl v celém rozsahu zproštěn obžaloby. Z podnětu odvolání obviněného H. P. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 5 To 6/2018, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek krajského soudu pouze ve výroku o jeho zařazení do výkonu trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Tímto rozhodnutím vrchní soud pouze formálně uvedl rozhodnutí o způsobu výkonu trestu odnětí svobody do souladu s novelou trestního zákoníku provedenou zákonem č. 58/2017 Sb., jímž byl s účinností od 1. 10. 2017 v § 56 tr. zákoníku snížen počet typů věznic k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody ze čtyř na dva.

II.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný H. P. řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. I když to obviněný přímo nespecifikoval, v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. namítá, že v průběhu odvolacího řízení zjistil skutečnosti, které podle něj v této věci zakládají podjatost soudce prvostupňového Krajského soudu v Hradci Králové, JUDr. Jiřího Vacka (pozn. předseda senátu). Tyto skutečnosti, že v listinné podobě doložil v odvolacím řízení, ale odvolací soud se touto jeho námitkou podjatosti odmítl zabývat a doposud o ní nebylo rozhodnuto. Předmětné listiny prokazující podjatost soudce, že neměl dříve k dispozici, obdržel je od svého obhájce JUDr. Ivana Brože až dne 4. 2. 2018 a dne 8. 6. 2018 o této podjatosti informoval Vrchní soud v Praze. Jde konkrétně o vyjádření advokáta JUDr. I. Brože k tomu, jakým způsobem byla páchána trestná činnost a tento advokát poprvé poukázal na podjatost soudce JUDr. J. Vacka vůči němu, že tento soudce ví o tom, že je nevinen a nabízí mu homosexuální pohlavní styk za úlevu z trestu. Advokát JUDr. I. Brož, že dne 4. 2. 2018 předložil před svědky i několik dopisů, které dostal od soudce JUDr. J. Vacka a podle obviněného tak rozsudek soudu prvního stupně trpí vadou, pro kterou nemůže obstát.

Vzhledem k obsahu pak obviněný zřejmě pod důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že odvolacímu soudu předložil nové důkazy poskytnuté mu JUDr. I. Brožem, které jeho účast na skutcích popsaných v obžalobě vyvracely. V prohlášení uvedeného advokáta, že je detailně popsán způsob spáchání jednotlivých skutků, jejichž spáchání je kladeno za vinu jemu, současně navrhoval a také k soudu přivedl svědky, aby prokázali, že skutky spáchat nemohl, protože byl v době jejich spáchání s nimi. Odvolací soud ale tyto důkazy odmítl provést a nijak se s nimi nevypořádal, čímž podle obviněného porušil jeho právo na spravedlivý proces. Obviněný dále uvedl, že byl ohledně několika skutků zproštěn obžaloby, ale způsob jejich spáchání byl téměř totožný se způsobem spáchání skutků, za které byl odsouzen. Proč nebyl tedy zproštěn i z dalších v obžalobě totožně popsaných skutků, mu ale zůstalo utajeno, protože krajský soud se s tím nevypořádal a odvolací soud se tím nezabýval. Obviněný to považuje za zásadní vadu rozsudku krajského soudu, způsobující jeho nepřezkoumatelnost a zároveň i nesprávné právní posouzení věci, protože při správném právním posouzení věci by soudy musely uzavřít, že se jednání uvedeného v obžalobě nedopustil.

V části dovolání „Nové skutečnosti“ pak obviněný uvedl, že za posledních 6 měsíců několikrát obdržel od soudce J. Vacka dopisy, v nichž jej žádá o osobní návštěvu u něj doma, v jednom případě se tak mělo stát před svědky V. T. a K. M. a v několika případech, že poslal dopis i V. T. a M. R. K dovolání pak obviněný přiložil řadu písemností, kterými dokládá svá tvrzení v dovolání.

Obviněný proto navrhl, aby byl až do rozhodnutí o dovolání podle § 265o tr. ř. odložen výkon napadených rozhodnutí. Nejvyšší soud, aby pak zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Dne 23. 10. 2018 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání sepsané samotným obviněným, označené jako „doplnění dovolání“, ve kterém opakuje některé své argumenty k podjatosti soudce krajského soudu JUD. J. Vacka, uvádí okolnosti nařízení výkonu trestu a obdržení výzvy soudu k jeho nástupu a jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody, přičemž opět doložil řadu listin obsažených již v trestním spise.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný v zásadě jen obecně polemizuje s rozsahem dokazování a hodnocením provedených důkazů, přičemž zpochybňuje skutková zjištění soudů a předkládá vlastní verzi skutkového děje, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Takové námitky ale pod uvedený dovolací důvod podřadit nelze. Krajský soud ale podle státního zástupce provedl dokazování pečlivě, v dostatečném rozsahu a jeho rozhodnutí není zatíženo vadou tzv. opomenutých důkazů.

K námitkám obviněného v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný námitku podjatosti sice uplatnil ještě před rozhodnutím soudu druhého stupně, ale odvolací soud nezjistil nic, co by svědčilo o nekorektním způsobu vedení řízení nebo o osobním poměru předsedy senátu krajského soudu k obviněnému. Rozhodně to nevyplývá ani z obviněným předložených a mnohdy ani podpisem nestvrzených listinných materiálů chabé úrovně, jež svědčí spíše o amatérském způsobu jejich vytvoření. Nesmyslnost obviněným prezentovaných informací podtrhuje také např. dopis obsahující „doznání“ předchozího obhájce obviněného, dnes již zemřelého JUDr. I. Brože.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III.

Předně se Nejvyšší soud zabýval námitkou obviněného o podjatosti předsedy senátu Krajského soudu v Hradci Králové, protože v případě důvodnosti této námitky by bylo bezpředmětné zabývat se dalšími námitkami souvisejícími podle obviněného s právním posouzením skutku.
Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Zákon tedy možnost podat dovolání z tohoto důvodu spojuje s naplněním dvou podmínek, které musejí být dány současně. První z nich, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, je dána tehdy, pokud rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu nebo předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 tr. ř. Jde o orgán, který je z řízení vyloučen, a který ve věci samé vydal dovoláním napadené rozhodnutí. Druhou z podmínek je, že uváděná okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa anebo, že již byla dovolatelem před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve vztahu k druhé podmínce z obsahu spisu vyplývá, že obviněný námitku podjatosti předsedy senátu Krajského soudu v Hradci Králové uplatnil v řízení před odvolacím soudem. Odvolací vrchní soud k tomu na str. 14 rozsudku uvedl, že v rámci své obhajoby obviněný již v řízení před krajským soudem uváděl, že byl šikanován osobou z řad orgánů činných v trestním řízení (M. J.) a nyní v odvolacím řízení zvolil mnohem razantnější obhajobu a svoji pozornost zaměřil proti osobě předsedy senátu krajského soudu. Vrchní soud ale uvedl, že nezjistil nic, co by nasvědčovalo nekorektnímu přístupu předsedy senátu.

Podle § 30 odst. l tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Toto ustanovení stanoví podmínky, za nichž může dojít k vyloučení orgánu činného v trestním řízení pro poměr k projednávané věci nebo k osobám v tomto ustanovení uvedeným. Jako důvod pro vyloučení soudce, vzhledem k argumentaci obviněného v námitce podjatosti i v dovolání, přichází v úvahu v této trestní věci tvrzený poměr předsedy senátu krajského soudu k obviněnému, v důsledku kterého byl podle obviněného záměrně odsouzen nezákonně.

Ustanovením § 30 tr. ř. se realizuje ústavní zásada vyjádřená v čl. 81 Ústavy České republiky, že soudní moc vykonávají nezávislé soudy. Tato zásada je garantována mimo jiné nestranností soudního rozhodování. Nestrannost vyjadřuje postavení subjektu, kterému je svěřeno rozhodování, a to bez zájmu na výsledku, a je jí zajišťován i zájem na spravedlivém rozhodování. Obecně pro její dodržení nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům nebo věci, ale objektivně musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/2004, uveřejněn pod č. 6 ve sv. 36 Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu).

V každé věci je nezbytné podjatost soudců posuzovat individuálně na základě obecných principů vycházejících z čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech, z čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod a na základě dalších pravidel stanovených konkrétními právními normami. Na podjatost proto nelze usuzovat jen na základě subjektivního názoru obviněného, ale i na základě všech dalších okolností majících pro takové posouzení význam. V případě možných pochybností o podjatosti soudce je proto nutné vždy zvažovat celý komplex v konkrétní věci zjištěných skutečností, podkladů a postojů soudce, neboť teprve při souhrnném uvážení všech důležitých poznatků je možné učinit spolehlivý závěr o tom, zda námitka zpochybňující nestrannost soudce svědčí o podjatosti soudce či nikoli. Pouhá skutečnost, že soud rozhodl v neprospěch obviněného, není dostatečná k závěru, že soud nebyl nestranný. K tomu lze zmínit názor, který Ústavní soud uvedl např. v nálezu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, že subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.

Jak vyplývá z obsahu dovolání, obviněný H. P. zakládá existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán, na svém tvrzení ohledně osoby předsedy senátu krajského soudu, které dokládá danými listinami. Nejvyšší soud předně dospěl k závěru, že před rozhodnutím o dovolání není nutné provést šetření k objasnění okolností potřebných pro rozhodnutí (§ 265o odst. 2 tr. ř.), protože předseda senátu krajského soudu svůj názor na tvrzení obviněného vyjádřil tím, že dne 18. 9. 2018 jeho dovolání předložil k dalšímu opatření místopředsedovi Krajského soudu v Hradci Králové pro možné spáchání trestného činu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku (viz sv. č. 21/ č. l. 5012 tr. spisu). Obhájce obviněného JUDr. I. Brož, od kterého měl obviněný podle jeho tvrzení dne 4. 2. 2018 obdržet v dovolání uvedené písemné prohlášení z téhož dne, zemřel dne 25. 2. 2018 (viz sv. č. 21/č. l. 4828 tr. spisu) a k věci se již nemůže vyjádřit. Ač podle obviněného, resp. jím předložených listin, měl uvedený obhájce v písemném prohlášení uvést, že již před zahájením hlavního líčení měl předseda senátu krajského soudu prostřednictvím jeho jako obhájce nabízet obviněnému určitou dohodu za podmínky, že mu obviněný vyhoví v jeho sexuálních požadavcích, po celou dobu řízení před krajským soudem se JUDr. I. Brož o ničem takovém nezmínil, a to ani následně v jím zpracovaném odvolání ze dne 14. 11. 2017 (sv. 20/č. l. 4727 tr. spisu). Přitom se v údajně jeho písemném prohlášení uvádí, že důkazy předloží k hodnocení odvolacímu soudu. Celé obviněným předložené údajné písemné vyjádření JUDr. I. Brože přitom vyznívá jednoznačně jako obhajoba obviněného H. P. s tím, že se žádného jednání uvedeného v obžalobě nedopustil a JUDr. I. Brož se má dokonce přiznávat k tomu, že pachatelem daných vloupání je on, a to jako spolupachatel se skupinou D. H., který ale nebyl policií zjištěn a identifikován, tedy s osobou, která podle obviněného H. P. vloupání spáchala, a on od ní věci pouze kupoval. Ani samotný obviněný ode dne 4. 2. 2018, kdy měl od svého obhájce obdržet toto písemné prohlášení, přes obsah okolností v něm uvedených nijak nereagoval, nic nezmínil ani ve svém sdělení soudu ze dne 28. 3. 2018 (k výzvě ohledně zvolení nového obhájce z důvodu úmrtí JUDr. I. Brože), kde naopak zmínil pouze svá předchozí tvrzení o nevyslechnutí navržených svědků a o falšování důkazů policistou M. J. Až po úmrtí JUDr. I. Brože, u veřejného zasedání před odvolacím Vrchním soudem v Praze dne 13. 6. 2018, po víc než dvou měsících od doby kdy měl údajně od JUDr. I. Brože obdržet jeho písemné prohlášení, obviněný toto poprvé zmiňuje a odvolacímu soudu písemné prohlášení včetně řady dalších listin předkládá.

Nejvyšší soud proto, po prostudování obsahu trestního spisu se zaměřením i na průběh řízení před krajským soudem, a to s ohledem na námitky obviněného včetně jím předložených listinných materiálů, dospěl k závěru, že se ze strany obviněného jedná o ničím nepodložená tvrzení, kterými se pouze snaží dosáhnout zrušení odsuzujícího rozsudku krajského soudu. Stejně jako odvolací soud, také Nejvyšší soud neshledal nic, co by vyvolávalo pochybnosti o korektnosti řízení před Krajským soudem v Hradci Králové.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem zjištěným z trestního spisu, neshledal Nejvyšší soud žádné skutečnosti nasvědčující podjatosti předsedy senátu krajského soudu a jeho vyloučení z rozhodování v této trestní věci. Námitky obviněného o podjatosti soudce jsou proto zjevně neopodstatněné a nenaplnily uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Další obviněným H. P. uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud především z obsahu dovolání zjistil, že obviněný naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje výhradně v nesprávných skutkových zjištěních krajského soudu. Popírá, že by se dopustil jednání, jímž byl uznán vinným, odkazuje na nové důkazy předložené odvolacímu soudu, které podle něj vyvrací jeho účast na skutcích popsaných v obžalobě a na písemné prohlášení jeho zemřelého obhájce JUDr. I. Brože ze dne 4. 2. 2018 s tím, že je v něm detailně popsáno, jak byla trestná činnost páchána. Odvolacímu soudu vytýká, že jím navržené důkazy neprovedl a porušil tak jeho právo na spravedlivý proces. V rozporu s ustanovením § 265a odst. 4 tr. ř., podle kterého dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné, namítá také nedostatečné odůvodnění rozsudku, kdy podle něj není zřejmé, proč byl ohledně některých skutků zproštěn obžaloby a u jiných ne, ač jsou v obžalobě popsány stejně. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání je zřejmé, že skutkové a procesní námitky obviněného dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Výše uvedené námitky obviněného H. P. nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu přezkoumat dovoláním napadené rozhodnutí (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně. Typicky se tak děje v případě, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal, zda nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. O takový případ se však v dané věci nejedná.

Mezi skutkovými zjištěními krajského soudu, týkajících se obviněného H. P., s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také odvolací vrchní soud, a provedenými důkazy, není žádný rozpor, natož extrémní. Ten ostatně ani obviněný nenamítá a omezil se pouze na obecné tvrzení, že se trestné činnosti nedopustil a jím odvolacímu soudu předložené důkazy to prokazují. Z odůvodnění napadených rozhodnutí i obsahu trestního spisu je zřejmé, že krajský soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, vyslechl řadu svědků, a to také k návrhu obhajoby, kteří ve věci mohli podat potřebné informace. Provedl také řadu dalších důkazů (odborná vyjádření a další listiny). Ve věci provedené důkazy pak zhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu. Proto také Nejvyšší soud považuje dokazování za provedené v souladu se zásadami vymezenými v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu je zřejmé, že při hodnocení důkazů posuzoval rovněž verzi průběhu skutkového děje tak, jak ji uváděl obviněný v rámci své obhajoby. Na základě provedených důkazů hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech ji však správně shledal nevěrohodnou, včetně výpovědí části svědků, kteří vypovídali v jeho prospěch.

Nejvyšší soud tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud zjistil, že námitky obviněného H. P., uplatněné v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné. Další námitky uplatněné pod důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto důvodu dovolání neodpovídaly. Dovolání obviněného proto bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

K obviněným navrhovanému „odložení výkonu trestu“ až do rozhodnutí o dovolání podle § 265o odst. 1 tr. ř., neshledal předseda senátu Nejvyššího soudu důvody.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 11. 2018


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu