Rozhodnutí NS

20 Cdo 3818/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:20 Cdo 3818/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3818.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení exekuce
Doručování
Dotčené předpisy:§ 3 předpisu č. 300/2008Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/02/2019
II.ÚS 486/19
JUDr. Kateřina Šimáčková
odmítnuto
03/25/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 3818/2018-88


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 16, proti povinnému M. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Matuševským, advokátem se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 82, pro 148 847,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 14 EXE 533/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, č. j. 27 Co 135/2018-53, t a k t o :


Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 EXE 533/2017-36, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že exekuční titul (rozsudek pro zmeškání včetně opravných usnesení) byl povinnému doručován v souladu s právní úpravou (§ 45, § 46, § 46a a § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“, § 3, § 8 a § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, dále „zákon o elektronických úkonech“) držitelem poštovní licence na adresu jeho trvalého pobytu evidovanou v centrální evidenci obyvatel (doručeno bylo uplynutím zákonné 10tidenní lhůty), protože povinný měl v době doručování zřízenou pouze datovou schránku podnikající fyzické osoby, avšak v nalézacím řízení vystupoval jako fyzická nepodnikající osoba (o skutkových zjištěních nebylo mezi účastníky řízení sporu). Zkoumaný exekuční titul proto splňuje podmínky materiální a formální vykonatelnosti, tudíž není dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Vznáší otázku, zda lze exekuční titul považovat za vykonatelný, jestliže mu jej nalézací soud doručoval prostřednictvím doručujícího orgánu, přestože povinný (v nalézacím řízení vystupující jako nepodnikající fyzická osoba) v době doručování měl zřízenu a aktivní datovou schránku podnikající fyzické osoby. Trvá na tom, že nalézací soud měl do této schránky doručovat podle § 45 o. s. ř. všechny písemnosti, které nemohly být doručeny krátkou cestou a u nichž to povaha umožňovala, tedy i podkladový exekuční titul. Vytýká, že soudy vyřešily rozhodnou otázku procesního práva nesprávně a navíc jde o otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření poukázala na stávající rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. Současně požádala o náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3887/2017 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. II 2385/18), vysvětlil, že má-li účastník řízení (fyzická osoba) zřízenu datovou schránku podle § 3 zákona o elektronických úkonech, nikoli ovšem datovou schránku podnikající fyzické osoby podle § 4 tohoto zákona, pak v řízení souvisejícím s jeho podnikatelskou činností mu soud doručuje tak, jako by datovou schránku zřízenu neměl; to znamená, že nedoručuje-li při jednání (§ 45 odst. 1 o. s. ř.) a účastník nepožádal o doručování na jinou adresu (§ 45 odst. 2 o. s. ř.), doručuje soud prostřednictvím doručujícího orgánu účastníku řízení nebo jeho zástupci (§ 45 odst. 3 o. s. ř.) na adresu podle § 46b písm. b) o. s. ř. (tj. na adresu sídla, zástupce pro doručování uvedenou ve smlouvě či sídla organizační složky).

Podkladem pro řešení otázky doručování do datové schránky účastníka řízení se stalo stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015 (uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), které mj. přijalo závěr, že s ohledem na skutečnost, že zákon o elektronických úkonech umožňuje, aby fyzická osoba byla držitelem více datových schránek (datové schránky „nepodnikající“ fyzické osoby, datové schránky podnikající fyzické osoby, popřípadě „speciální“ datové schránky podnikající fyzické osoby zřizované pro advokáty, insolvenční správce a daňové poradce), soud doručuje písemnosti vždy do takové datové schránky, která byla adresátu zřízena pro obor činnosti, s nímž doručovaná písemnost věcně souvisí, resp. která odpovídá povaze doručované písemnosti. Za podmínek uvedených v § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech však nastanou účinky doručení písemnosti i jejím doručením do jiné („nepříslušné“) datové schránky téže fyzické osoby (viz body 64 a 65 stanoviska).

Stejný přístup je nutno zaujmout i v projednávané věci, kde dovolatel měl zřízenu datovou schránku podnikající fyzické osoby, nikoli datovou schránku podle § 3 zákona o elektronických úkonech, která by typem odpovídala věcné povaze nalézacího řízení a v něm doručovaným písemnostem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2444/2018). Proto lze přisvědčit i závěru, že exekuční titul v projednávané věci byl řádně doručen.

Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 11. 2018


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu