Rozhodnutí NS

24 Nd 134/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/09/2019
Spisová značka:24 Nd 134/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.ND.134.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 45 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Nd 134/2019-28


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Vítězslavy Pekárkové v exekuční věci oprávněné Generali Pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská č. 299/132, IČO 61859869, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských č. 76/7, proti povinnému V. J., narozenému dne XY, naposledy bytem v XY, pro 6 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 34 EXE 1217/2019, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Věc, vedenou u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 34 EXE 1217/2019, projedná a rozhodne Okresní soud v Opavě.
Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek se sídlem exekutorského úřadu v Plzni podal dne 30. 1. 2019 u Okresního soudu v Opavě spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 30. 1. 2019 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 6 000 Kč s příslušenstvím podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 3. 2015 sp. zn. 6 T 156 2014.

Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 14. 2. 2019 č. j. 34 EXE 1217/2019-23 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že „po uplynutí odvolací lhůty oprávněného proti tomuto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu ČR k určení, který soud věc projedná a rozhodne“. V odůvodnění uvedl, že „ve veřejných rejstřících není povinný nikde evidován“, že „dle exekučního titulu a exekučního návrhu by povinný měl mít trvalé bydliště na adrese XY, Slovenská republika a je občanem Slovenské republiky.“ Soudní exekutor zaslal žádost o pověření a nařízení exekuce Okresnímu soudu v Opavě s adresou povinného XY, což je adresa Věznice Opava, kde však povinný vykonával trest odnětí svobody v období od 30. 1. 2012 do 19. 11. 2013. Ke dni vydání exekučního titulu povinný vykonával trest odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, kde povinný ukončil výkon trestu ke dni 5. 4. 2017. Dle výpisu z centrální evidence vězněných osob momentálně povinný trest odnětí svobody na „území ČR“ nevykonává.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Okresním soudem v Opavě (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Opavě, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 4. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu