Rozhodnutí NS

30 Cdo 3367/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/28/2019
Spisová značka:30 Cdo 3367/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3367.2017.3
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vlastnictví
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017
§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 3367/2017-297


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně HANZELLI, a. s., identifikační číslo osoby 25078119, se sídlem v Praze 1, Revoluční 762/13, zastoupené JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, proti žalovaným 1) L. K., narozenému XY, bytem XY, a 2) J. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Miroslavem Valou, advokátem, se sídlem v Bruntále, Jesenická 1757/5, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 55/2016, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2017, č. j. 11 Co 492/2016-197, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Jindřicha Vítka, Ph.D.


Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala určení, že vlastníkem pozemku parc. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY– rodinný dům, a pozemku parc. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY – rodinný dům, to vše zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY, je žalovaná 2), neboť darovací smlouva ze dne 4. 5. 2012, kterou došlo k nabytí vlastnictví žalovaným 1), je absolutně neplatná pro obcházení zákona, resp. ustanovení o zajištění závazku propadnou zástavou.

Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) určil, že vlastníkem shora označených nemovitostí je žalovaná 2) (výrok I) a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 343,86 Kč (výrok II).

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované 2) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 655 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná 2) (dále též „dovolatelka“), zastoupená advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,

Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II napadeného rozsudku odvolacího soudu) není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť dovoláním napadeným výrokem, a to i v souhrnu nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.

Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu vychází v prvé řadě z posouzení naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení vlastnického práva, kdy odvolací soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem může mít i osoba, která nebyla nebo není vlastníkem nemovitostí, která nechce být zapsána jako vlastník nemovitostí v katastru, ale je osobou, pro niž je určení vlastnického práva nutné z hlediska uplatnění jejích vykonatelných pohledávek cestou soudního výkonu rozhodnutí či exekuce, přičemž současně nemůže uspokojení vymahatelných pohledávek docílit například odpůrčí žalobou.

Dále pak vychází ze závěru o absolutní neplatnosti darovací smlouvy o převodu předmětných nemovitých věcí ze dne 4. 5. 2012, uzavřenou žalovanou 2) jako dárkyní a žalovaným 1) jako obdarovaným, a to s ohledem na „uznání dluhu ze dne 15. 9. 2011, ve kterém žalovaná 2) výslovně uznala svůj dluh vůči žalovanému 1) jako věřiteli s tím, že současně sjednali dohodu, že v případě, že žalovaná 2) nesplní svůj závazek vůči žalovanému 1) do 15. 4. 2012, převede žalovaná 2) na žalovaného 1) na zapravení dluhu předmětné nemovité věci,“ když uvedené smlouvy je třeba posuzovat ve vzájemné souvislosti.

Nadto ve vztahu k posouzení darovací smlouvy a listiny označené jako uznání dluhu odvolací soud uvedl, že obě listiny již byly předmětem posouzení v řízení o určení neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 4. 5. 2012 vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 27/2013, kdy nejprve rozsudkem tohoto soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. 12 C 27/2013-190, byla vyslovena neúčinnost darovací smlouvy a posléze v odvolacím řízení byl rozsudek okresního soudu změněn rozsudkem krajského soudu ze dne 12. 9. 2014, č. j. 11 Co 255/2014-238, jímž byla darovací smlouva shledána absolutně neplatnou. Stejný závěr byl následně přijat i v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 128/2013, v němž byla posuzována stejná darovací smlouva, avšak ve vztahu k jiným nemovitostem. S odkazem na judikaturou Ústavního soudu opakovaně zdůrazňovanou zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí, odvolací soud uzavřel, že účastníci předmětného řízení mohou i v tomto případě důvodně předpokládat, že darovací smlouva bude posouzena stejně jako v řízení o určení její neúčinnosti.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. tak nemůže založit námitka dovolatelky, že žádná zástavní smlouva nebyla mezi oběma žalovanými sjednána, žádná zástava nepropadla, ani nebyla věřiteli přenechána za sjednanou cenu, když zastavení předmětných nemovitostí nebylo nikdy mezi oběma žalovanými sjednáno, neboť touto námitkou toliko vyjadřuje svůj nesouhlas s právním posouzením zjištěného skutkového stavu odvolacím soudem, avšak žádnou otázku hmotného práva tím nevymezuje. Není úkolem dovolacího soudu, aby na podkladě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval právní otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou 2), jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení představovaných odměnou advokáta za sepis vyjádření k dovolání ve výši 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč a 21% sazby daně z přidané hodnoty [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2019


Mgr. Vít Bičák
předseda senátu