Rozhodnutí NS

33 Cdo 898/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2019
Spisová značka:33 Cdo 898/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.898.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Smlouva kupní
Odpovědnost za vady
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 241a o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
III.ÚS 59/20

I.ÚS 313/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 898/2019-329


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. V., bytem XY, zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem Ostrava, Poštovní 39/2, proti žalované ACA Centrum s.r.o., se sídlem Ostrava, Třebovická 5534/1a, identifikační číslo osoby 27860132, zastoupené JUDr. Filipem Jirouskem, advokátem se sídlem Ostrava, Preslova 361/9, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Hyundai Motor Czech s.r.o., se sídlem Praha 5, Siemensova 2717/4, identifikační číslo osoby 28399757, o zaplacení 1 017 019 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 12/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2018, č. j. 11 Co 115/2018-276, doplněnému usnesením téhož soudu ze dne 14. 8. 2018, č. j. 11 Co 115/2018-281, takto:

        I. Dovolání se odmítá.

        II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Okresní soud v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2017, č. j. 19 C 12/2014-229, výrokem I připustil změnu žaloby, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 017 019 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1 017 019 Kč od 21. 12. 2013 do zaplacení oproti vydání vozidla XY, VIN karosérie XY, reg. značky XY (výrok II), dále uložil žalované povinnost zaplatit na nákladech řízení žalobci 255 307 Kč (výrok III) a státu 34 539 Kč (výrok IV).

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 8. 2018, č. j. 11 Co 115/2018-276, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil (výrok I), výroky III a IV změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci ve výši 224 622 Kč a státu ve výši 29 539 Kč (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 46 028 Kč (výrok III), a konečně žalovanou zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení státu ve výši 6 518 Kč (výrok IV). Doplňujícím usnesením ze dne 14. 8. 2018, č. j. 11 Co 115/2018-281, určil, že náklady řízení a náklady odvolacího řízení přiznané žalobci a státu je spolu s žalovanou povinen zaplatit společně a nerozdílně vedlejší účastník (výroky V a VI).

Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci dne 23. 8. 2013 uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil, který měl být schopen provozu s připojeným přívěsem do 2 000 kg. Ze závěru znaleckého posudku Ing. Hromjáka a z revizního znaleckého posudku ADONE – znalecký ústav s.r.o., vyšlo najevo, že dotyčný automobil nebyl schopen při jízdě s přívěsem (s hmotností do 2 tun) bezpečného provozu, neboť při maximálním sešlápnutí plynového pedálu docházelo k prodloužení doby prokluzu automatické převodovky, což není standardní projev vozidla. Dne 21. 10. 2013 žalobce reklamoval vadu spočívající v prokluzu měniče automatické převodovky při jízdě s přívěsem, přičemž reklamaci žalovaná vyřídila 3. 1. 2014, tj. po uplynutí zákonem stanovené 30 denní lhůty, a protože žalobce od kupní smlouvy následně odstoupil, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci kupní cenu a žalobce je povinen žalované vrátit předmětné vozidlo.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Žalovaná zjevně uvedený předpoklad opomíjí, staví-li dovolání (při formulaci právní otázky, zda koupené vozidlo trpělo vadou) na tom, že „chování hydrodynamického měniče odpovídá projevům konstrukčního řešení automatické převodovky obvykle se vyskytující v automobilech a nelze je považovat za vadu ve smyslu rozporu s kupní smlouvou, pokud si žalobce v uzavřené smlouvě výslovně nevymínil, že se automobil takovým způsobem chovat nemá“. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že dotyčné vozidlo při jízdě s připojeným obytným přívěsem o hmotnosti do 2 tun není schopno bezpečného provozu z důvodu nesprávné funkce hydrodynamického měniče automatické převodovky, u níž docházelo k výraznému prodloužení doby prokluzu, což není standardní projev vozidla. Obrana dovolatelky založená na přesvědčení, že „chování hydrodynamického měniče odpovídá projevům konstrukčního řešení automatické převodovky obvykle se vyskytující v automobilech“ a nelze je proto považovat za vadu ve smyslu rozporu s kupní smlouvou, pokud si žalobce v uzavřené smlouvě výslovně nevymínil, že se automobil takovým způsobem chovat nemá, není zpochybněním právního posouzení věci odvolacím soudem. Otázku hmotného práva – posouzení, zda stav vozidla, které při užití přívěsu s deklarovanou hmotností do 2000 kg není schopno bezpečného provozu z důvodu nesprávné funkce hydrodynamického měniče automatické převodovky, je rozporem s kupní smlouvou –, jejíž řešení odvolacím soudem žalovaná pokládá za kontrérní se závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/82, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 22/1983, tak připíná k vlastní verzi skutkového děje. Stejně tak předestřenou námitkou, že „v řízení bez jakýchkoliv pochyb prokázala, že žalobcem popisované chování automobilu je poplatné nedostatku výkonu automobilu potřebného pro manévr, v jehož souvislosti žalobce tvrdil výskyt vady, a nikoliv vadou automatické převodovky“, dovolatelka buduje vlastní skutkový závěr, aniž by zpochybnila právní posouzení věci. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5153/2016, je nepřiléhavý, neboť v něm byla řešena otázka, zda se prodávající vozidla, jehož technický stav (počet skutečně ujetých kilometrů) neodpovídá stavu smluvně deklarovanému, může zprostit své odpovědnosti za takový nesoulad, zatímco v nyní posuzované věci dovolatelka oponuje závěru, zda „automobil trpěl vadou“, aniž by uvedla, v čem se odvolací soud od zmíněného rozhodnutí dovolacího soudu odchýlil.

Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že oporu v provedeném dokazování nemá jeho zjištění, že si žalobce vymínil, že dotyčné vozidlo má být schopno utáhnout připojený přívěs do 2000 kg, pak přehlíží, že možnost užití brzděného přívěsu s hmotností 2 000 kg pro dotyčný typ vozidla (i s automatickou převodovkou) vyplývala z oficiální nabídky žalované ve formě reklamního prospektu vozidla totožného typu, z čehož žalobce při výběru vozidla vycházel, tedy nikoliv, že by si žalobce takovou vlastnost při koupi „vymínil“. Navíc i zde platí, že námitka směřující proti správnosti skutkových zjištění, byť podepřená odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1001/2008, přípustnost dovolání nezakládá.

Výtkou, že je rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný, žalovaná nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Navíc tuto námitku dovolací soud neshledává opodstatněnou. Odůvodnění napadeného rozsudku odpovídá požadavkům vyplývajícím z § 157 odst. 2 o. s. ř.; oproti tvrzení dovolatelky obsahuje uvedení aplikovaných právních norem a jeho skutkové i právní závěry jsou srozumitelné a přesvědčivé.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 11. 2019


JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu