Rozhodnutí NS

8 Tdo 1352/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/11/2020
Spisová značka:8 Tdo 1352/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1352.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Krádež
Nedovolené ozbrojování
Pokračování v trestném činu
Spolupachatelství
Účastenství
Zákaz reformace in peius
Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku
§ 279 odst. 1 tr. zákoníku
§ 259 odst. 4 tr. ř.
§ 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku
§ 23 tr. zákoníku
§ 116 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 1868/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 1352/2019-1078

USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2020 o dovolání obviněného M. Š., nar. XY v XY, okres Litoměřice, trvale bytem XY, okres Litoměřice, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 4 To 50/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 15 T 133/2018, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá.


O d ů v o d n ě n í :



1. Obviněný M. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 15 T 133/2018, v bodě 1) uznán vinným, že se spoluobviněnými A. H. (nar. XY ve XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, okres Sokolov, adresa pro doručování XY, okres Louny, a R. Z., roz. T. (nar. XY ve XY, Slovenská republika, trvale bytem XY),

po předchozí společné domluvě o odcizení veteránských vozidel v přesně nezjištěné době od září 2016 do 17. 2. 2017 nejméně ve třech případech obžalovaný A. H. odemkl klíči, které měl k dispozici od majitele objektu J. S., narozeného XY, zemřelého 10. 2. 2017, za účelem jeho správy, garáž na adrese XY, v níž měl poškozený zaparkována vozidla – veterány, a zde v prvém případě společně s dosud neustanovenou osobou naložili na přívěsný vozík vozidlo JEEP 4x4 RZ XY, zelené barvy, rok výroby 1956, VIN XY, v hodnotě 148 000 Kč, které pak neustanovená osoba odvezla na neznámé místo, následně společně s obžalovaným M. Š. postupně ve dvou případech naložili na přívěsný vozík nejprve vozidlo zn. Citroën Traction B11 černé barvy, VIN XY, rok výroby 1955, v hodnotě 480 000 Kč, a poté vozidlo zn. Praga Lady RZ XY černé barvy, rok výroby 1938, číslo motoru XY, v hodnotě 620 000 Kč, která obžalovaný Š. odvezl na neznámé místo a později prodal, přičemž na prodeji vozidla zn. Citroën Traction B11 se přímo podílel i obžalovaný H., zatímco obžalovaný Z. krom předchozí dohody o odcizení veteránů, na základě informací o fyzickém odcizení vozidel od obžalovaných H. a Š. sháněl kupce, kterým by byla vozidla prodána, svým známým předával telefonní kontakt na obžalovaného Š. a s oběma obžalovanými o stavu prodejů neustále komunikoval, svým jednáním obžalovaní způsobili pozůstalým po zemřelém majiteli vozidel J. S., narozenému XY, zemřelému 10. 2. 2017, D. S. G., narozené XY, D. S., narozenému XY, a B. H.-V., narozené XY, škodu ve výši 1 248 000 Kč, přičemž vozidla Praga Lady a Citroën Traction B11 byla později pozůstalým vrácena, prodejem vozidla Praga Lady obžalovaní získali částku ve výši 210 000 Kč, prodejem vozidla citroën částku 250 000 Kč a dále nezjištěnou částku za prodej vozidla JEEP 4x4, přičemž získané finanční prostředky si mezi sebou rozdělili.
      2. Obviněný A. H. byl pod bodem 2) rozsudku dále uznán vinným, že
    v přesně nezjištěné době pravděpodobně v listopadu 2016 klíčem, který měl k dispozici od majitele objektu, odemkl dům na adrese XY čp. XY, a z ložnice odcizil samonabíjecí pistoli CZ 75 výrobní číslo XY kategorie „B“ ráže 9 mm Luger, čímž poškozenému J. S., narozenému XY, zemřelému 10. 2. 2017, způsobil škodu ve výši 4 500 Kč, a zbraň odcizil přesto, že tato je zařazena podle ustanovení § 5 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, do kategorie „B“ a její držení je přípustné pouze držiteli zbrojního průkazu nebo zbrojní licence ve smyslu ustanovení § 8 zákona o zbraních, avšak obžalovaný držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence není.

    3. V návaznosti na to byl obviněný M. Š. pod bodem 3) rozsudku uznán vinným, že

    v přesně nezjištěné době pravděpodobně v listopadu 2016 zakoupil od obžalovaného A. H., samonabíjecí pistoli CZ 75 výrobní číslo XY kategorie „B“ ráže 9 mm Luger přesto, že tato je zařazena podle ustanovení § 5 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, do kategorie „B“ a její držení je přípustné pouze držiteli zbrojního průkazu nebo zbrojní licence ve smyslu ustanovení § 8 zákona o zbraních, avšak obžalovaný držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence není.

    4. Takto popsané jednání soud právně kvalifikoval ohledně všech obviněných pod bodem 1) jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ohledně obviněného A. H. pod bodem 2) jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, a ohledně obviněného M. Š. pod bodem 3) jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za to uložil obviněnému A. H. podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, obviněnému M. Š. podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a obviněnému R. Z. podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků za současného uložení povinnosti podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku , aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

    5. Proti tomuto rozsudku podali všichni tři obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 4 To 50/2019, tak, že nejprve podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného A. H. ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a ohledně obviněného R. Z. ve výroku o přiměřené povinnosti. Poté podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému A. H. výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu 3 (tří) roků. Posledním výrokem podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného M. Š. zamítl.

    6. Obviněný M. Š. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) se ani s takovým rozhodnutím nespokojil a prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Císaře podal proti němu dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

    7. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) rozsudku Okresního soudu v Lounech dovolatel namítl, že právní kvalifikace zde popsaného jednání jako zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je nesprávná, neboť v jeho případě nebyly naplněny znaky přisvojení si cizí věci jejím zmocněním a ani znaky, že čin byl spáchán vloupáním. Zdůraznil přitom, že z provedených důkazů vyplývá jen to, že na žádost spoluobviněného A. H. odvážel vozidla Praga Lady a Citroen Traction B 11, což pro něho byla činnost logická a nikterak výjimečná, neboť provozuje odtahovou službu. Žádné další okolnosti svědčící o naplnění znaků skutkové podstaty stíhaného zločinu ve vztahu k těmto vozidlům zjištěny nebyly. Na odcizení či prodeji vozidla JEEP 4x4 se nikterak nepodílel, neboť to bez jakékoli jeho spoluúčasti učinil spoluobviněný A. H., který tento automobil prodal – jak vyplynulo z důkazů provedených po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně – za dosud neobjasněné účasti dalšího spoluobviněného R. Z. svědku R. P. V návaznosti na to vytkl oběma soudům nižších stupňů rozsah provedeného dokazování a způsob hodnocení důkazů (to se týkalo zejména posouzení věrohodnosti spoluobviněného A. H., který neustále měnil své výpovědi, takže na jeho tvrzení odsuzující rozsudek postavit nelze).

    8. Obviněný se velice stručně vyjádřil také ke skutku pod bodem 3) odsuzujícího rozsudku. V tomto směru opět zpochybnil výpověď spoluobviněného A. H. a poukázal rovněž na rozpor mezi obžalobou (podle které měl zbraň odcizit) a rozsudkem (podle něhož zbraň od tohoto spoluobviněného zakoupil).

    9. V dalších pasážích svého podání dovolatel vyslovil řadu procesních výhrad k postupu jednotlivých orgánů činných v trestním řízení. Nejprve vyjádřil pochybnosti nad tím, zda vůbec byla všem obviněným a jejich obhájcům řádně doručena obžaloba (a předvolání k hlavnímu líčení na den 23. 10. 2018), posléze zpochybnil postup soudu prvního stupně při provádění (resp. neprovedení) důkazů v hlavním líčení, a nakonec vznesl výhrady i k postupu odvolacího soudu, který po doplnění dokazování v průběhu veřejného zasedání, jež se vztahovalo k vozidlu JEEP 4x4, měl zrušit rozsudek ve výroku pod bodem 1) a věc měl vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

    10. Z těchto podstatných důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozhodnutí obou soudů zrušil, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na výše uvedená zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby poté podle § 265l odst. 4 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Lounech k novému projednání a rozhodnutí, a aby jej podle § 265l odst. 4 tr. ř. současně propustil „z vazby na svobodu“.

    11. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k němu předně poukázal na to, že
    podstatnou část námitek obviněného pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani pod žádný jiný dovolací důvod) podřadit nelze. Jeho námitky jsou totiž postaveny primárně na nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů obecnými soudy, a dále na zpochybnění jimi učiněných skutkových zjištění. Jde zejména o dovolatelovo tvrzení o nevěrohodnosti spoluobviněného A. H., dále o jeho výhrady k rozsahu provedeného dokazování, či jeho konstatování, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že si vloupáním přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil. V tomto ohledu je státní zástupce ve shodě s odvolacím soudem názoru, že nalézací soud realizoval dokazování odpovídající požadavkům § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a své úvahy a zjištěné závěry také dostatečně rozvedl, stejně jako vymezil ty důkazy, které obviněného usvědčují a současně odůvodňují naplnění všech znaků skutkové podstaty stíhaných trestných činů. Nadto dospěl (vyjma záležitosti týkající se odcizení vozidla JEEP 4x4 – viz dále) k takovým skutkovým zjištěním, která z provedených důkazů při jejich logickém hodnocení vyplývají. Své povinnosti se pak nezpronevěřil ani odvolací soud, který odvolání obviněného řádně přezkoumal (opět vyjma případu odcizení vozidla JEEP 4x4) a vyjádřil se ke všem jeho odvolacím výhradám.

    12. K tomu státní zástupce v podrobnostech dodal, že nelze popřít, že stěžejním usvědčujícím důkazem je výpověď spoluobviněného A. H., jehož věrohodností se nalézací soud podrobně zabýval. Vyjádřil-li přitom ve vazbě na zhodnocení důkazů jednoznačný názor, že pravdivým je právě popis událostí prezentovaný tímto spoluobviněným (a nikoli výpověď samotného dovolatele, kterou podal až u hlavního líčení poté, co byl obeznámen s podstatnou částí zajištěných důkazů), jde o závěr logický, který z provedených důkazů nepochybně vyplývá. Nelze totiž pominout, že výpověď spoluobviněného A. H. je podporována i dalšími důkazy, mimo jiné vyjádřeními svědků J. H., R. G. a J. Š., pořízeným videozáznamem, fotografiemi, ale i záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu. Z těch vyplývá nejen to, že právě dovolatel (společně se spoluobviněným R. Z.) byl tou osobou, která za použití slovního nátlaku „přesvědčila“ spoluobviněného A. H. ke krádežím, ale zejména to, že v případě vozidel Citroen Traction B 11 a Praga Lady aktivně vystupoval jak při jejich odcizení, tak při následném prodeji. Státní zástupce proto uzavřel, že pokud jde o odcizení těchto dvou vozidel, dovolatel byl jedním ze tří spolupachatelů krádeží. To, že ke krádežím došlo nedovoleným překonáním uzamčení za pomoci klíče, který měl spoluobviněný A. H. ve své moci z důvodu konání prací pro poškozeného J. S. (dále jen „poškozený“), pak odůvodňuje závěr, že byly spáchány vloupáním (nedovoleným překonáním uzamčení).

    13. Co se týká skutku pod bodem 3) rozsudku, státní zástupce poukázal na to, že i zde nalézací soud vycházel z věrohodné výpovědi spoluobviněného A. H. Okolnost, jakým způsobem tento spoluobviněný zbraň získal, tedy zda to bylo krádeží či její koupí, je nepodstatná. Z hlediska trestní odpovědností dovolatele je významné již to, že takovou zbraň pro sebe či jiného bez povolení opatřil.

    14. K námitce obviněného, v jejímž rámci vyjádřil pochyby nad tím, zda vůbec byla všem obviněným a jejich obhájcům řádně doručena obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení na den 23. 10. 2018, se státní zástupce nedokázal relevantně vyjádřit, zmínil však, že z pro něho dostupných materiálů opak nevyplývá. Nadto nic takového obviněný ani jeho obhájce v průběhu hlavních líčení nenamítali. Z jejich aktivního vystupování u hlavního líčení pak lze dovodit, že s obžalobou byli všichni nepochybně velmi dobře obeznámeni. Ani tuto námitku přitom pod vytýkaný dovolací důvod podřadit nelze.

    15. Státní zástupce dále vyslovil názor, že pod vytýkaný dovolací důvod by bylo možno podřadit část té výhrady dovolatele, v jejímž rámci tvrdil, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se jako pachatel či spolupachatel dopustil rovněž odcizení vozidla JEEP 4x4. Je totiž pravdou, že jeho přímá účast na krádeži tohoto vozidla nevyplývá ani z výpovědi spoluobviněného A. H. Dovolatel však ve svém mimořádném opravném prostředku nebere v potaz ta podstatná skutková zjištění, podle nichž právě on společně se spoluobviněným R. Z. dalšího spoluobviněného A. H. za využití slovního nátlaku „přesvědčili“, že dluh A. H. vůči R. Z. by bylo možno uhradit z peněz získaných prodejem vozidel (tzv. veteránů) odcizených poškozenému. Takové jednání dovolatele lze posoudit ne jako krádež ve spolupachatelství, ale spíše jako účastenství na krádeži ve formě návodu (event. jako trestný čin vydírání). Pokračování v trestném činu je přitom ovšem vyloučeno, jestliže některé dílčí útoky byly spáchány ve formě pachatelství či spolupachatelství a jiné ve formě účastenství (poukázal tu na rozhodnutí publikované pod č. 56/2008 Sb. rozh. tr.). Jednání dovolatele by tak muselo být posouzeno jako
    - účastenství na krádeži ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku (event. jako trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku), a to pokud jde o vozidlo Jeep v hodnotě 148 000 Kč,
    - zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to pokud jde o odcizení vozidel Citroen a Praga v celkové hodnotě 1 100 000 Kč,
    - a přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku.

    16. Takovému posouzení trestné činnosti dovolatele, jež by ve svém důsledku znamenalo změnu v jeho neprospěch (posouzení jeho jednání jako více trestných činů),
    však podle státního zástupce – s ohledem na procesní situaci a pouze obviněným podané opravné prostředky – brání zákaz reformace in peius vyjádřený v § 259 odst. 4 a § 265p odst. 1 tr. ř.


    17. Státní zástupce proto v závěru svého vyjádření shrnul, že podstatná část námitek obviněného se s vytýkaným dovolacím důvodem míjí. Zbylou sice pod uplatněný dovolací důvod podřadit lze, znamenala by však změnu rozhodnutí v jeho neprospěch, což zákon nepřipouští. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

    18. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou shora jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno 11. 11. 2019). Jeho případnou repliku neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

    19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou k tomu oprávněnou a prostřednictvím jeho obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž v zásadě splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

    20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
      21. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel pouze o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém podání sice slovně naznačil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho druhé alternativě), explicitně jej však nezmínil. Takový nedostatek podaného dovolání ovšem Nejvyšší soud nepovažoval za zásadní.
        22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

        23. V tomto ohledu dovolání obviněného v jeho podstatné části nemohlo obstát, neboť mnohé výhrady, které uplatnil s poukazem na citovaný dovolací důvod, byly výhradně procesního charakteru [konkrétně šlo námitky, zda vůbec byla všem obviněným a jejich obhájcům řádně doručena obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení na den 23. 10. 2018, zda nalézací soud postupoval správně při čtení úředních záznamů a při vyžadování souhlasu s jejich přečtením, nebo zda odvolací soud postupoval v souladu s trestním řádem, když po doplnění dokazování nezrušil výrok rozsudku pod bodem 1) a věc nevrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí], případně směřovaly výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou nižších stupňů a skutkovým zjištěním, jež soudy na podkladě provedeného dokazování učinily. Tak tomu bylo především v případě, pokud namítl, že oba soudy v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. nehodnotily dostatečně pečlivě provedené důkazy (konkrétně že se náležitě nevypořádaly s rozpory, které se objevily především ve výpovědích spoluobviněného A. H.).

        24. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadal postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., se dovolatel primárně snažil zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění. Teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) tvrdil, že jak rozhodnutí soudu druhého stupně, tak jemu předcházející rozhodnutí nalézacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení daných skutků nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

        25. Pokud pak obviněný na podkladě jím vytknutých pochybení, jichž se dopustily soudy obou stupňů při hodnocení provedených důkazů, a namítaných vad ve skutkových zjištěních, která vykazovala rozpory a ohledně jejichž správnosti vznikly pochybnosti, vyjádřil přesvědčení, že skutková zjištění soudů tak jsou s provedenými důkazy v extrémním rozporu, a že jsou v rozporu i s právem na spravedlivý proces, pak Nejvyšší soud shledal, že takové jeho námitky nejsou důvodné.

        26. Na tomto místě je zapotřebí znovu akcentovat, že Nejvyšší soud je v dovolacím řízení povinen vycházet výhradně ze skutkových zjištění přijatých nižšími soudy a na jejich základě přezkoumávat právní kvalifikaci skutku (příp. jinou otázku hmotněprávní povahy) a nikoliv dané (procesní) závěry znovu přehodnocovat či měnit. Konkrétní argumentace obviněného navíc neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v § 265b tr. ř., tedy včetně obou shora citovaných a jím zvolených. V takovém případě zákon dovolacímu soudu umožňuje, aby výhrady vztahující se k procesu dokazování odmítl bez jejich podrobnějšího věcného zkoumání.

        27. Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu srov. například nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).

        28. Zásadní pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal (s výjimkou vozidla JEEP 4x4, jak se vyjádřil již státní zástupce a jak o tom ještě bude zmínka v dalším textu). V této souvislosti je vhodné zmínit, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím).

        29. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Dovolatelem namítaná existence rozporů mezi důkazy sama o sobě neznamená, že by nebylo možné jej uznat vinným. Tak by tomu bylo jen tehdy, pokud by pochybnosti o vině byly důvodné, tj. v očích soudů rozumné, a pokud by se týkaly okolností skutečně podstatných, takže v konfrontaci s nimi by výroky o spáchání jednotlivých trestných činů nemohly obstát. Takové pochybnosti však Nejvyšší soud v dané věci (s výše uvedenou výjimkou) neshledal.

        30. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, proč soud neuvěřil obhajobě obviněného a zjistil skutkový stav věci podrobně popsaný pod body 1) až 3) výroku o vině. To ostatně konstatoval již odvolací soud, který shledal, že z odůvodnění odsuzujícího rozsudku vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry tohoto soudu na straně druhé. Také státní zástupce ve svém výstižném vyjádření (srov. zejména odstavec 12. shora) akcentoval, že stěžejním usvědčujícím důkazem je výpověď spoluobviněného A. H. Jeho věrohodností se již soud prvního stupně podrobně zabýval, když jeho výpověď hodnotil v návaznosti na další provedené důkazy (především svědecké výpovědi J. H., R. G. a J. Š.), ale i ve vazbě na pořízený videozáznam, fotografie a záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu. Z těchto důkazů vyplývá nejen to, že to byl právě dovolatel, kdo (společně se spoluobviněným R. Z.) slovním nátlakem „přesvědčil“ spoluobviněného A. H. ke krádežím vozidel (veteránů), ale především to, že v případě vozidel Citroen Traction B 11 a Praga Lady aktivně vystupoval jak při jejich odcizení, tak při jejich následném prodeji. Ve vztahu k těmto dvěma vozidlům proto ani Nejvyšší soud nemá pochybnosti, že dovolatel byl jedním ze tří spolupachatelů krádeží. Současné zjištění soudů, že ke krádežím obou vozidel došlo nedovoleným překonáním uzamčení (garážových vrat) za pomoci klíče, který měl ve své dispozici spoluobviněný A. H. z důvodu konání prací pro poškozeného, pak plně odůvodňuje závěr, že krádeže byly spáchány vloupáním (nedovoleným překonáním uzamčení).

        31. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani námitku dovolatele ve vztahu ke skutku pod bodem 3) rozsudku, neboť jí pouze zpochybnil výpověď spoluobviněného A. H. a poukázal na rozpor mezi obžalobou (podle které měl zbraň odcizit) a rozsudkem (podle něhož zbraň od tohoto spoluobviněného zakoupil). Pouhá okolnost, za jakých okolností, resp. jakým způsobem tento spoluobviněný zbraň získal, je pro vlastní rozhodnutí nevýznamná. Z hlediska jeho trestní odpovědností je esenciální to, že takovou zbraň, jejíž držení je přístupné pouze držiteli zbrojního průkazu nebo zbrojní licence (což dovolatel nebyl), pro sebe či jiného bez povolení opatřil.

        32. Nejvyšší soud považoval za přiléhavé i stanovisko státního zástupce vztahující se k účasti dovolatele na odcizení vozidla JEEP 4x4. Na tento dílčí útok dovolatele lze totiž aplikovat výše zmíněné úvahy (srov. odstavec 27. shora) o extrémním nesouladu jak mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné, tak mezi těmito zjištěními a právními závěry soudu na straně druhé. Při tomto úhlu pohledu lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit tu část dovolatelovy výhrady, že provedenými důkazy nebylo prokázáno (a to ani jinak usvědčující výpovědí spoluobviněného A. H.), že by se jako pachatel či spolupachatel dopustil rovněž odcizení tohoto vozidla.

        33. Na druhé straně však ani Nejvyšší soud nemohl přehlédnout významná skutková zjištění nižších soudů, podle nichž právě dovolatel společně se spoluobviněným R. Z. spoluobviněného A. H. verbálním nátlakem „přesvědčili“, že jeho dluh vůči R. Z. by bylo možno uhradit právě z peněz získaných prodejem vozidel odcizených poškozenému. Takové zjištění ale mělo bránit právnímu závěru nižších soudů, že dovolatel se dopustil i odcizení vozidla JEEP 4x4 jako spolupachatel za podmínek pokračování v trestné činnosti ve smyslu § 23 tr. zákoníku a § 116 tr. zákoníku. Podle konstantní judikatury (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 10 To 85/2007, publikovaný pod č. 56/2008-II. Sb. rozh. tr.) totiž platí, že: „Pokračování v trestném činu je vyloučeno, jestliže některé dílčí útoky jsou spáchány ve formě pachatelství (spolupachatelství) a některé ve formě účastenství, protože u účastenství naplnil organizátor, návodce nebo pomocník jinou skutkovou podstatu trestného činu (srov. č. 22/1990 Sb. rozh. tr.)“.

        34. To však současně vede k závěru, že by reálně přicházelo v úvahu posoudit tento dílčí útok dovolatele jako účastenství (ve formě návodu) na trestném činu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku (případně jako trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku), což by ve svém důsledku znamenalo, že by jeho jednání muselo být posouzeno přísněji, než se napadeným rozsudkem stalo, jak na to správně poukázal již státní zástupce (srov. odstavec 15. shora). To by ovšem způsobilo změnu v jeho neprospěch, čemuž brání – vzhledem k tomu, že odvolání i dovolání podal pouze obviněný – zákaz reformace in peius formulovaný v ustanoveních § 259 odst. 4 a § 265p odst. 1 tr. ř.

        35. Nejvyšší soud proto ve shodě se státním zástupcem uzavírá, že podstatná část námitek obviněného se s uplatněným dovolacím důvodem míjí. Zbylou část sice lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem pokud by jí Nejvyšší soud vyhověl, znamenalo by to změnu rozhodnutí v neprospěch dovolatele, což je ze zákona nepřípustné. Z uvedeného důvodu je také odstranění tohoto pochybení nemožné. Proto Nejvyšší soud – v tomto případě odlišně od státního zástupce – dospěl k závěru, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Veden těmito úvahami dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř.

        36. Při takovém způsobu rozhodnutí o podaném dovolání nepřicházelo v úvahu, aby Nejvyšší soud vyhověl návrhu obviněného a podle § 265l odst. 4 tr. ř. jej propustil „z vazby na svobodu“.

        37. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného z výše jen stručně uvedených důvodů (srov. § 265i odst. 2 tr. ř.) v neveřejném zasedání [srov. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.].
            P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
            V Brně dne 11. 3. 2020


                                            JUDr. Jan Bláha
                                                předseda senátu