Rozhodnutí NS

11 Tz 16/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/26/2019
Spisová značka:11 Tz 16/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TZ.16.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Přísedící
Zákonný soudce
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř.
§ 269 odst. 2 tr. ř.
§ 270 odst. 1 tr. ř.
§ 275 odst. 3 tr. ř.
§ 68 odst. 1 tr. ř.
§ 67 písm. c) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tz 16/2019-33


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Tomášek Durdíka a JUDr. Michaela Vrtka, Ph.D. stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 4 T 189/2017, ve prospěch obviněného J. B., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

    I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 12. 2017, č. j. 4 T 189/2017-218, a v řízení mu předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v ustanoveních § 2 odst. 9 a § 314a tr. ř. a v ustanoveních § 35 a § 66 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
      II. Rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 12. 2017, č. j. 4 T 189/2017-218, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
        III. Okresnímu soudu v Teplicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

        IV. Podle § 275 odst. 3 tr. ř. ve spojení s § 68 odst. 1 tr. ř. se obviněný J. B. nar. XY, bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.


      O d ů v o d n ě n í :


      1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 4 T 189/2017, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný J. B. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že v období od počátku roku 2016 do 13. 7. 2017 prodal opakovaně drogu heroin, a to konkrétně M. B. ve sto případech v množství vždy po 0,4 gramu za 400 Kč, D. Č. ve třech případech celkem 3 gramy za 3 000 Kč, L. S. v 15 případech nezjištěné množství vždy za 200 Kč a naposledy 0,32 gramu za 200 Kč, E. S. nejméně ve 21 případech, kdy 6x tuto drogu prodal za 200 Kč 0,2 gramu, 6x za 1 000 Kč 1 gram, 7x za 400 Kč 0,4 gramu a 2x za 600 Kč 0,6 gramu, přičemž naposledy jí heroin prodal v množství 0,81 gramu. Dále pak v místě svého bydliště přechovával celkem 92,08 gramu hnědé látky obsahující 4,36 gramu heroinu báze a materiál určený k míchání heroinu o váze 49,24 gramu. Tohoto jednání se dopustil, aniž byl disponoval příslušným zákonným oprávněním, vzhledem ke skutečnosti, že heroin je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a dále též i přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 11. 2015, č. j. 5 T 199/2015-85, který nabyl právní moci dne 17. 12. 2015 odsouzen pro přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a současně trest propadnutí věci. Za výše uvedený zločin byl obviněnému podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let a 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

      2. Ministr spravedlnosti podal dne 21. 1. 2019 pod č. j. MSP-180/2018–OJD–SPZ/5 podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Teplicích stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného J. B.

      3. Ve svém opravném prostředku ministr spravedlnosti nejprve vymezil obecná východiska vztahující se k ústavně garantovanému právu na zákonného soudce a poté konkrétně rozvedl, že s ohledem na příslušná ustanovení zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o soudech a soudcích“) a trestního řádu, měla být trestní věc obviněného projednána před senátem Okresního soudu v Teplicích, což se také, jak vyplývá z obsahu trestního spisu sp. zn. 4 T 189/2017, stalo. V předmětné trestní věci se konalo hlavní líčení dne 21. 12. 2017, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek, přičemž věc projednal a rozhodl senát ve složení z předsedy senátu Mgr. Milana Ference a přísedících Vladimíra Pavlíčka a Karla Schmieda. Při přezkumném řízení však bylo z obsahu přípisu obce XY ze dne 18. 12. 2013 zjištěno, že soudnímu přísedícímu Karlu Schmiedovi začalo čtyřleté funkční období dnem 17. 12. 2013. V době před vyhlášením odsuzujícího rozsudku ve věci Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 4 T 189/2017, však již toto funkční období fakticky skončilo. Zastupitelstvu obce XY byl dne 26. 1. 2018 předložen návrh na opětovné zvolení pana Karla Schmieda do funkce přísedícího, nicméně zastupitelstvo tohoto kandidáta zvolilo do funkce přísedícího až dne 14. 3. 2018. Podle § 66 odst. 1 zákona o soudech a soudcích však může přísedící svoji funkci vykonávat, jestliže neskládá slib, ode dne následujícího po dni zvolení.

      4. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanoveních § 2 odst. 9 a § 314a odst. 1 tr. ř. a v ustanoveních § 35 a § 66 zákona o soudech a soudcích, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

      5. V rámci veřejného zasedání konaného dne 26. 3. 2019 se s návrhem ministra spravedlnosti ztotožnili jak obviněný prostřednictvím svého obhájce, tak státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, přičemž žádná ze shora uvedených procesních stran nevznesla návrhy směrem k doplnění důkazní situace.

      6. Nejvyšší soud, jako soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.), z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i předcházející řízení, a dospěl k závěru, že stížnost ministra spravedlnosti je důvodná.

      7. S ohledem na výše uplatněné námitky ministra spravedlnosti považuje Nejvyšší soud za nutné v obecné rovině připomenout, že podle čl. 38 odst. 1 Listiny nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

      8. Podle § 16 tr. ř. řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud.

      9. Podle § 2 odst. 9 tr. ř. v trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví.

      10. Podle § 314a odst. 1 tr. ř. samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. Ustanovení odstavce 1 se však neužije, jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.

      11. Podle § 35 odst. 1, odst. 2 zákona o soudech a soudcích rozhoduje okresní soud v případech stanovených zákony o řízení před soudy v senátech; v ostatních případech rozhoduje samosoudcem. Senáty okresního soudu se skládají z předsedy a dvou přísedících.

      12. Podle § 66 odst. 1 zákona o soudech a soudcích dále platí, že přísedící vykonává svou funkci ode dne následujícího po dni složení slibu. Jestliže slib neskládá (podle § 62 odst. 2 zákona o soudech a soudcích se složení slibu neopakuje, byl-li přísedící zvolen znovu), vykonává přísedící svou funkci ode dne následujícího po dni zvolení.

      13. Podle § 96 písm. a) zákona o soudech a soudcích funkce přísedícího zaniká uplynutím funkčního období, na které byl do funkce zvolen (podle § 61 odst. 2 zákona o soudech a soudcích jsou přísedící voleni do funkce na dobu 4 let).

      14. Nejvyšší soud v návaznosti na výše uvedená teoretická východiska konstatuje, že trestní věc obviněného J. B. měla být podle zákona projednána a rozhodnuta senátem Okresního soudu v Teplicích složeným z předsedy a dvou přísedících, k čemuž také došlo. Ze spisového materiálu dále vyplývá, že v předmětné trestní věci se konalo hlavní líčení dne 21. 12. 2017, kdy byl vyhlášen i odsuzující rozsudek, přičemž věc projednal a rozhodl senát Okresního soudu v Teplicích složený z předsedy senátu Mgr. Milana Ference a přísedících Vladimíra Pavlíčka a Karla Schmieda.

      15. Z obsahu přípisu obce XY ze dne 18. 12. 2013 však bylo zjištěno, že přísedícímu Karlu Schmiedovi začalo jeho čtyřleté funkční období dnem 17. 12. 2013. Toto funkční období přitom podle zákona skončilo dne 17. 12. 2017, tedy ještě před projednáním a rozhodnutím shora avizované věci Okresního soudu v Teplicích dne 21. 12. 2017. Jak vyplývá z navazujícího sdělení obce XY ze dne 19. 3. 2018 Okresnímu soudu v Teplicích, došlo dne 14. 3. 2018 ke znovuzvolení mj. Karla Schmieda jako přísedícího Okresního soudu v Teplicích. Z výše uvedeného vyplývá, že v době rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích dne 21. 12. 2017 Karel Schmied nemohl vykonávat funkci přísedícího, neboť jeho funkční období skončilo dne 17. 12. 2017 a bylo ve smyslu § 66 odst. 1 zákona o soudech a soudcích opětovně obnoveno až ode dne 15. 3. 2018.

      16. Na základě těchto skutečností je tedy zřejmé, že postupem Okresního soudu v Teplicích byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B., neboť senát, který předmětnou věc projednal a rozhodl, nebyl náležitě obsazen.

      17. Nejvyšší soud tedy ve shora uvedených intencích zákonných ustanovení trestního řádu vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného, a to citovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod, trestního řádu a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, zrušil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 12. 2017, č. j. 4 T 189/2017-218, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Teplicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

      18. Úkolem Okresního soudu v Teplicích bude věc znovu projednat tak, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, tedy zejména v náležitém obsazení senátu. Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Zároveň nutno ve smyslu § 270 odst. 4 tr. ř. připomenout závaznost právního názoru, který v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vyslovil.

      19. Vzhledem ke skutečnosti, že na obviněném se v současné době vykonává trest odnětí svobody uložený shora uvedeným rozsudkem okresního soudu, který byl Nejvyšším soudem zrušen v celém rozsahu, bylo namístě rozhodnout o vazbě (§ 275 odst. 3 tr. ř.). K dané otázce obviněný u veřejného zasedání uvedl, že má za to, že na jeho straně nejsou důvody k dalšímu omezení jeho osobní svobody. Po propuštění by bydlel ve svém rodinném domě v XY, ul. XY, kde žil společně s dcerou a synem i před tím, než byl vzat do vazby. Jmenovaný je pobíratelem důvodových dávek a v současné době proti němu není vedeno další trestní řízení. Výstup z výkonu trestu mu byl stanoven na 13. 4. 2021.

      20. K otázce vazby Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný byl do této vzat v rámci přípravného řízení usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 7. 2017, č. j. 0 Nt 40/2017-12 z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud při hodnocení podmínek, které byly na straně obviněného v době jeho zadržení, musí konstatovat, že tyto se v průběhu doby nezměnily. V prvé řadě je třeba konstatovat, že podmínky vazebního institutu jsou dány z hlediska důvodného podezření, že se obviněný dopustil trestné činnosti kladené mu za vinu, která nese znaky zvlášť závažného zločinu § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, a k níž se v průběhu trestního řízení opakovaně doznal. Je pravdou, že obviněný disponuje bydlištěm, kde pobýval v době před omezením jeho osobní svobody s dalšími rodinnými příslušníky, stejně jako určitým finančním příjmem v podobě důchodových dávek. Na druhou stranu, ani tyto skutečnosti, které na jeho straně existovaly v době, kdy se měl dopouštět trestné činnosti, jej od této neodradily. Nelze opomenout, že J. B. byl v minulosti opakovaně soudně trestán, přičemž je třeba zejména připomenout jeho odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 199/2015 ze dne 30. 11. 2015 pro obdobnou trestnou činnost podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za posledně uvedené jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, tedy do 17. 12. 2018. Jak vyplynulo z opisu z evidence Rejstříku trestů, byl jmenovaný rovněž postižen rozhodnutím německého soudu v Drážďanech sp. zn. 231 Ds 380 JS 47555/16 ze dne 18. 7. 2017 pro trestný čin krádeže spáchaný v říjnu 2015. Z výše uvedených skutečností je tedy patrné, že obviněný se i přes proklamovaný finanční příjem dopouští trestné činnosti, která má za cíl získání majetkového prospěchu, a to rovněž v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení, tedy při vědomí, že na jeho chování bude v daném čase dohlíženo přísnější optikou. Nyní projednávaného protiprávního jednání se pak měl dopouštět právě v místě svého trvalého bydliště. Za takové situace proto Nejvyšší soud dospěl ke shodným závěrům, jako již dříve Okresní soud v Teplicích a rozhodl o vzetí obviněného do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř., tedy pro obavu, že J. B. bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, aby tímto způsobem zajišťoval prostředky pro své živobytí. Tuto obavu pak není namístě eliminovat žádným z alternativních nástrojů, které zákon uvádí v § 73 a § 73a tr. ř. k nahrazení vazebního institutu, a které ostatně ani ze strany obviněného nebyly navrženy.


      P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


      V Brně dne 26. 3. 2019

      JUDr. Antonín Draštík
      předseda senátu


      Vypracoval:
      JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.