Rozhodnutí NS

26 Cdo 1376/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/01/2020
Spisová značka:26 Cdo 1376/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1376.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 1376/2020-146
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobkyně I. Z., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Lukášem Hajžinem, advokátem se sídlem v České Lípě, Vachkova 3083, proti žalovaným 1. J. V., narozenému XY, bytem XY, a 2. P. V., narozené XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 267/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. února 2020, č. j. 35 Co 173/2019-125, takto:

I. Dovolání se odmítá.
    II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
    Odůvodnění:

    Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) usnesením ze dne 13. 2. 2020, č. j. 35 Co 173/2019-125, potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě (soud prvního stupně) ze dne 14. 5. 2019, č. j. 12 C 267/2017-91, jímž zamítl žalobu pro zmatečnost podanou (z důvodů uvedených v § 229 odst. 1 a § 229 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 3. 2017, č. j. 36 Co 278/2016-168, a žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 12/2014 v části řízení o vyloučení tam specifikované peněžité částky z exekuce, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

    Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

    Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

    Takový údaj se však v dovolání, a to ani ve vztahu k žalobě pro zmatečnost, ani ve vztahu k žalobě na obnovu řízení, nenachází.

    Ve vztahu k žalobě pro zmatečnost dovolatelka vůbec neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nevyplývá to ani z obsahu dovolání.

    Ohledně žaloby na obnovu řízení vztáhla vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - 238a o. s. ř.), jen k otázce, na níž však napadené usnesení odvolacího soudu nespočívá – námitkou, že se soudy neřídily pravidlem, že při vymáhání pohledávky vzniká právo na náhradu škody již na základě právní skutečnosti, která byla samotnou příčinou vzniku škody (ostatně v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3300/2010 a 25 Cdo 627/2013, od nichž se měl podle mínění dovolatele odvolací soud při řešení této otázky odchýlit, nebyla žádná právní otázka řešena meritorně, neboť jde o usnesení, jimiž byla dovolání odmítnuta). K otázkám, na nichž je rozhodnutí ve vztahu k žalobě na obnovu řízení založeno, nelze ani z obsahu celého dovolání zjistit, v čem dovolatelka spatřuje předpoklady přípustnosti.

    Námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, stejně jako námitkami, že odvolací soud zatížil řízení vadami, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237- 238a o. s. ř.). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci.

    Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

    Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 1. 7. 2020

    JUDr. Pavlína Brzobohatá
    předsedkyně senátu