Rozhodnutí NS

26 Cdo 3204/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/12/2018
Spisová značka:26 Cdo 3204/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3204.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nájem bytu
Dotčené předpisy:§ 696 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
03/02/2019
III.ÚS 441/19
JUDr. Jiří Zemánek
odmítnuto
05/28/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 3204/2018-415
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně J. M., narozené XY, bytem XY, adresa pro doručení XY, zastoupené Mgr. Bc. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1204/8, proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava, městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, náměstí Dr. E. Beneše 555/6, IČO 00845451, o stanovení povinnosti předložit žalobkyni prvotní doklady, na základě kterých provedl žalovaný vyúčtování služeb za roky 2009, 2010 a 2011, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 99/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. dubna 2017, č. j. 11 Co 72/2017-307, t a k t o:


I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Žalobkyně se žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 30. 4. 2013 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost „předložit žalobkyni prvotní doklady, na základě kterých provedl žalovaný vyúčtování služeb za roky 2009, 2010 a 2011 pro byt o velikosti 4+1 ve 2. nadzemním podlaží domu XY v XY do 30 dnů od právní moci rozsudku“.

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 6. 2015, č. j. 62 C 99/2013-175, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v průběhu řízení žalovaný prvotní doklady týkající se vyúčtování služeb za roky 2009, 2010 a 2011 žalobkyni dodal a žalovanou povinnost splnil. Požaduje-li žalobkyně doklad o konečném stavu vodoměrů za rok 2008 a tím i počátečním stavu pro rok 2009, není vyúčtování služeb za rok 2008, k němuž se tento doklad vztahuje, předmětem řízení.

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 11 Co 72/2017-307 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a uzavřel, že žalobkyně měla postupně možnost se seznámit s doklady, na základě kterých bylo provedeno vyúčtování služeb vztahujících se k předmětnému bytu za roky 2009, 2010 a 2011.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku, zda bylo žalobkyni předloženo řádné vyúčtování za rok 2009, v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164/80, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010, či ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1814/2009). Soudní praxe rovněž dospěla k názoru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015), že má-li být nájemci umožněna „účinná“ kontrola správnosti vyúčtování služeb, lze mít za splněnou povinnost pronajímatele seznámit ho s doklady, o které se vyúčtování opírá, pouze tehdy, předložil-li mu komplexní soubor veškerých (kompletních) listin týkajících se všech vyúčtovaných služeb a pokrývajících celé zúčtovací období. Účinnou kontrolu správnosti vyúčtování totiž může zmařit nepřítomnost byť jen jedné z těchto listin (či její části), neboť v takovém případě není zřejmé, jak se údaje v ní obsažené projevily (měly projevit) ve vyúčtování. Objektem práva nájemce na předložení dokladů, o které se opírá příslušné vyúčtování služeb, je tedy soubor daných dokladů „jako celek“, a nikoli jednotlivé listiny, jimiž je tvořen.

V předložené věci soudy postupovaly v souladu s výše uvedenou judikaturou, jestliže dospěly k závěru, že žalovaný žalobkyni doklady týkající se vyúčtování za rok 2009 předložil. Soubor podstatných dokladů týkajících se vyúčtování spotřeby vody za rok 2009 představují odečtový list vypracovaný společností FILLREAL Klient servis Ostrava, s.r.o. ze dne 29. 12. 2009 a protokol o vyúčtování služeb za období 2009/01 – 2009/12 ze dne 12. 3. 2010. Z těchto dokladů je totiž patrné, z jakého stavu měřidel žalovaný ve vyúčtování pro rok 2009 vycházel a kolik jednotek žalované vyúčtoval. Domáhá-li se žalobkyně odečtového listu za rok 2008, požaduje doklad, který nepatří do komplexního souboru veškerých listin týkajících se všech vyúčtovaných služeb, které byly žalobkyni poskytovány za rok 2009, a požaduje tak plnění nad rámec žaloby.

Podle ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., v němž je zakotvena jedna ze základních zásad civilního procesu - zásada dispoziční (iudex ne eat ultra petita partium), může soud překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2780/08, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 32 Cdo 683/2008), což ovšem není případ souzené věci.

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. 11. 2018

JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu