Rozhodnutí NS

25 Cdo 4574/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/12/2019
Spisová značka:25 Cdo 4574/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4574.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Přípustnost dovolání
Vady řízení
Dotčené předpisy:§ 238 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 4574/2018-237


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. J., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem se sídlem Pravdova 1113, Jindřichův Hradec, proti žalovanému: A. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Miroslavem Kříženeckým, advokátem se sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 217/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 2018, č. j. 19 Co 721/2018-216, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.560 Kč k rukám JUDr. Jaroslava Dubenského, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


Odůvodnění:


Žalovaný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 2018, č. j. 19 Co 721/2018-216, jímž odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu co do částky 1.200 Kč a v této části řízení zastavil (výrok I), potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 2. 2018, č. j. 4 C 217/2015-179, pokud jím soud prvního stupně přiznal žalobci na náhradě škody na zdraví částku 240.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 198.000 Kč (výrok II), změnil rozsudek okresního soudu tak, že ve zbytku nároku na úrok z prodlení žalobu zamítl (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV, V) a o soudním poplatku (výrok VI). Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem okresního soudu, že v dané věci byly splněny podmínky dle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění v základní výši 198.000 Kč na částku 240.000 Kč. Soudy vyzdvihly především míru zavinění žalovaného, jenž poškození zdraví žalobce způsobil úmyslně, bezdůvodně a zákeřně. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel brojí především proti závěru, že se jedná o případ hodný mimořádného zřetele, a namítá, že principu proporcionality odpovídá již odškodnění v základní výši, dovolání tedy směřuje pouze proti přiznání částky 42.000 Kč.

Dovolatel sice uvedl, že dovolání směřuje proti všem výrokům v plném rozsahu, ve vztahu k výrokům I a III rozsudku odvolacího soudu však nevymezil, v čem spatřuje předpoklady přípustnosti dovolání, v tomto rozsahu trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla v dovolací lhůtě odstraněna.


Vzhledem k tomu, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, je třeba za rozhodnou považovat výši peněžitého plnění v rozsahu, jež může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčena, tedy o níž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018), není dovolání přípustné proti výroku II rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadené částce 42.000 Kč podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Směřuje-li dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku (výroky IV, V a VI), není v tomto rozsahu přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) a i) o. s. ř. (ve znění účinném od 30. 9. 2017).

Námitka nesprávnosti procesního postupu okresního soudu při odstraňování neurčitosti podané žaloby ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy dle § 13 odst. 2 a 3 obč. zák. je uplatněním vady řízení, což není způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). K vadám řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné, což není tento případ.

Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla vypočtena podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a činí 9.260 Kč. Advokát žalobce učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 30. 11. 2018, za který mu náleží odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky, celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí 9.560 Kč. Požadovanou odměnu za převzetí zastoupení v dovolacím řízení dovolací soud žalobci nepřiznal, neboť žalobce byl týmž zástupcem zastoupen již v předchozím řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 3. 2019


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu