Rozhodnutí NS

30 Cdo 1113/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/26/2020
Spisová značka:30 Cdo 1113/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1113.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Způsobilost být účastníkem řízení
Podmínky řízení
Dotčené předpisy:čl. 36 odst. 1 předpisu č. 2/1993Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 1113/2019-168


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně Klubu právní podpory, nadace v likvidaci, identifikační číslo osoby 45768587, se sídlem v Praze 5, Šárovo kolo 2/981, zastoupené Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Paprsková 1340/10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 10/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2018, č. j. 25 Co 423/2017-79, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2018, č. j. 25 Co 423/2017-79, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.


Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení


1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala omluvy a náhrady nemajetkové újmy ve výši 220 000 Kč za tvrzené průtahy vzniklé v kompenzačním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 216/2010, které probíhalo od 26. 4. 2007 do listopadu 2016, tedy po dobu 9 a půl roku. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že dne 26. 4. 2007 bylo zahájeno řízení o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 122/94, které bylo zahájeno dne 1. 9. 1994 a skončeno v lednu 2015, tedy trvalo po dobu 20 let a 5 měsíců.

2. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) zastavil řízení co do části, ve které se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované se do 15 dnů od právní moci rozsudku písemně omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem tam specifikovaného znění (výrok I), zastavil řízení co do části, v níž se žalobkyně domáhala, aby soud konstatoval, že nepřiměřenou délkou kompenzačního řízení vedeného pod sp. zn. 9 C 216/2010 u Obvodního soudu pro Prahu 5 byla porušena základní práva a svobody žalobkyně, a to právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů a právo na účinný právní prostředek nápravy před vnitrostátním orgánem, zaručená čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok II), zastavil řízení co do části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 60 625 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok III), zamítl návrh žalobkyně, aby soud uložil žalované zaplatit úrok z prodlení z částky 60 625 Kč za tam specifikované období (výrok IV), zamítl návrh žalobkyně, aby soud uložil žalované zaplatit částku 159 375 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok V), zamítl návrh žalobkyně, aby soud uložil žalované povinnost náhrady oddělených nákladů řízení (výrok VI), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII).

3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích o věci samé (IV, V) a ve výrocích o nákladech řízení (VI, VII) a řízení zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

4. Odvolací soud s odkazem na § 19, § 103, § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též „o. s. ř.“, § 118, § 121 odst. 1, § 185, § 315 odst. 1, § 3049 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ a § 1 odst. 1, 3, 4, § 8 odst. 1, § 31, § 122 odst. 1, § 123 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“), nezpochybnil, že žalobkyně v minulosti existovala. Zároveň však zjistil, že žalobkyně není zapsána ve veřejném rejstříku (a to ani v již „neplatných“ právnických osobách), ačkoliv pokud by skutečně existovala, zapsána by být musela. Zástupkyně žalobkyně přes výzvu odvolacího soudu nebyla schopna prokázat její existenci. Protože způsobilost právnické osoby být účastníkem soudního řízení je vázána na její právní osobnost a zánikem právnické osoby zaniká rovněž její právní osobnost, uzavřel odvolací soud, že žalobkyně nemá způsobilost být účastníkem soudního řízení.

5. Vzhledem k tomu, že nejsou splněny podmínky řízení a vadu, spočívající v tom, že jako žalující účastník vystupuje někdo, kdo nemá právní osobnost, nelze odstranit, postupoval odvolací soud podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I napadeného usnesení.


II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Usnesení odvolacího soudu ve výroku I napadla žalobkyně dovoláním.

7. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání ve vyřešení jedenácti otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a pokud již vyřešeny jsou, pak se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od řešení přijatého v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, jedná se o následující:

    1) Zda žalobkyně – nadace, nezapsaná ve veřejném rejstříku podle zákona o veřejných rejstřících, proto, že o jejím zrušení, nařízení likvidace a jmenování likvidátora bylo rozhodnuto podle § 35 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech), a nacházející se od roku 2003 po zrušení v likvidaci, která dosud není skončena, existuje, má právní osobnost, procesní způsobilost a způsobilost být účastníkem soudního řízení.

    2) Zda žalobkyně – založená dne 26. 6. 1992 a registrovaná dne 3. 7. 1992 podle § 20b, § 20c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), jako nadace, jejíž zápis do nadačního rejstříku podle § 35 zákona o nadacích a nadačních fondech byl soudem pravomocně zamítnut a dne 22. 5. 2003 bylo pravomocně rozhodnuto o zrušení žalobkyně, nařízena její likvidace a jmenován její likvidátor, a nacházející se od roku 2003 po zrušení v likvidaci – i přes pravomocné zamítnutí zápisu do rejstříku podle § 35 zákona o nadacích a nadačních fondech, byla povinna po účinnosti zákona o veřejných rejstřících znovu podat návrh na svůj zápis do veřejného rejstříku.

    3) Zda žalobkyně, nacházející se od roku 2003 po zrušení v likvidaci, která po účinnosti zákona o veřejných rejstřících nepodala znovu návrh na svůj zápis do veřejného rejstříku a která proto není zapsána ve veřejném rejstříku, zanikla, neexistuje, ztratila procesní způsobilost a způsobilost být účastníkem soudního řízení nebo jaké právní následky tím pro žalobkyni nastaly a k jakému okamžiku.

    4) Zda je nezbytný zápis do veřejného (nadačního) rejstříku podle zákona o veřejných rejstřících a jaké jsou právní následky, pokud takový zápis učiněn není i v případě nadace v likvidaci (žalobkyně), zrušené přede dnem nabytí účinnosti o. z. a zákona o veřejných rejstřících, nacházející se od roku 2003 po svém zrušení v dosud neskončené likvidaci.

    5) Zda je nezbytný zápis do veřejného (nadačního) rejstříku podle zákona o veřejných rejstřících a jaké jsou právní následky, pokud takový zápis učiněn není i v případě nadace v likvidaci (žalobkyně), která vznikla již za účinnosti § 20b a § 20c obč. zák., poté byl její zápis do nadačního rejstříku podle § 35 zákona o nadacích a nadačních fondech soudem pravomocně zamítnut a bylo podle § 35 zákona o nadacích a nadačních fondech v roce 2003 pravomocně rozhodnuto o zrušení nadace (žalobkyně), nařízena její likvidace a jmenován její likvidátor, nacházející se od roku 2003 po svém zrušení v dosud neskončené likvidaci.

    6) Kdy zaniká nadace v likvidaci v případě nadace (žalobkyně), která nebyla zapsána do veřejného (nadačního) rejstříku, která vznikla již za účinnosti § 20b a § 20c obč. zák., poté byl její zápis do nadačního rejstříku podle § 35 zákona o nadacích a nadačních fondech soudem pravomocně zamítnut a bylo podle § 35 zákona o nadacích a nadačních fondech v roce 2003 pravomocně rozhodnuto o zrušení nadace (žalobkyně), nařízena její likvidace a jmenován její likvidátor, nacházející se od roku 2003 po svém zrušení v dosud neskončené likvidaci.

    7) Zda má (zda trvá) právní osobnost podle § 118 o. z. nadace (žalobkyně), která nebyla zapsána do veřejného (nadačního) rejstříku, která vznikla již za účinnosti § 20b a § 20c obč. zák., poté byl její zápis do nadačního rejstříku podle § 35 zákona o nadacích a nadačních fondech soudem pravomocně zamítnut a bylo podle § 35 zákona o nadacích a nadačních fondech v roce 2003 pravomocně rozhodnuto o zrušení nadace (žalobkyně), nařízena její likvidace a jmenován její likvidátor, nacházející se od roku 2003 po svém zrušení v dosud neskončené likvidaci.

    8) Zda má (zda trvá) způsobilost být účastníkem soudního řízení podle § 19 o. s. ř. nadace (žalobkyně), která nebyla zapsána do veřejného (nadačního) rejstříku, která vznikla již za účinnosti § 20b a § 20c obč. zák., poté byl její zápis do nadačního rejstříku podle § 35 zákona o nadacích a nadačních fondech soudem pravomocně zamítnut a bylo podle § 35 zákona o nadacích a nadačních fondech v roce 2003 pravomocně rozhodnuto o zrušení nadace (žalobkyně), nařízena její likvidace a jmenován její likvidátor, nacházející se od roku 2003 po svém zrušení v dosud neskončené likvidaci.

    9) Zda v době rozhodování odvolacího soudu (8. 2. 2018) existovala žalobkyně (nadace), nacházející se od roku 2003 po zrušení v dosud neskončené likvidaci, která po účinnosti zákona o veřejných rejstřících nepodala znovu návrh na svůj zápis do veřejného rejstříku a která proto není zapsána ve veřejném rejstříku.

    10) Zda může (bez dalšího) zaniknout nadace (žalobkyně) nacházející se od roku 2003 po zrušení v dosud neskončené likvidaci, která po účinnosti zákona o veřejných rejstřících nepodala znovu návrh na svůj zápis do veřejného rejstříku a která proto není zapsána ve veřejném rejstříku.

    11) Kdy zaniká nadace (žalobkyně) nacházející se od roku 2003 po zrušení v dosud neskončené likvidaci, která po účinnosti zákona o veřejných rejstřících nepodala znovu návrh na svůj zápis do veřejného rejstříku a která proto není zapsána ve veřejném rejstříku.

    8. Právní posouzení odvolacího soudu považuje dovolatelka za neúplné a tudíž i nesprávné. Dovolatelka byla založena dne 26. 6. 1992 podle tehdy účinného § 20b a § 20c obč. zák. a byla registrována dne 3. 7. 1992 u tehdejšího občansko-správního odboru Obvodního úřadu v Praze 5, čímž získala právní subjektivitu.

    9. Podle § 35 odst. 1 zákona o nadacích a nadačních fondech nadace vzniklé podle dosavadních předpisů se považují za nadace podle tohoto zákona, jestliže statutární orgán nadace podá do 12 měsíců od účinnosti tohoto zákona návrh na zápis nadace do rejstříku podle tohoto zákona. Podle § 35 odst. 5 zákona o nadacích a nadačních fondech po marném uplynutí této lhůty, nebo bude-li návrh na zápis do rejstříku zamítnut, okresní úřad nadaci zruší, nařídí její likvidaci a jmenuje likvidátora. Podle § 35 odst. 6 zákona o nadacích a nadačních fondech do doby zániku nadace podle odstavců 2 až 5 se právní poměry nadace vzniklé před účinností tohoto zákona řídí dosavadními předpisy, není-li stanoveno jinak.

    10. Dovolatelka podala ve lhůtě stanovené v § 35 odst. 1 zákona o nadacích a nadačních fondech (tj. do 31. 12. 1998) návrh na zápis nadace do rejstříku podle tohoto zákona. Usnesením tehdejšího Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 18. 1. 1999, č. j. F 89125/98-7, byl návrh na zápis dovolatelky do nadačního rejstříku zamítnut. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 1999, č. j. 7 Cmo 349/99-74, bylo usnesení Krajského obchodního soudu v Praze potvrzeno. Dovolání proti tomuto usnesení bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 32 Cdo 2526/2000, odmítnuto. O zrušení dovolatelky a jejím vstupu do likvidace bylo rozhodnuto rozhodnutím Úřadu městské části Praha 16 ze dne 22. 5. 2003, č. j. 5858/03/TAJ, které bylo potvrzeno rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22. 9. 2003, č. j. MHMP 23379/2002. Jeho částečná nicotnost (v části výroku, jíž se stanoví, že likvidátor je povinen ukončit likvidaci nejpozději do jednoho roku ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí) byla vyslovena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, č. j. 9 Ca 302/2003-61.

    11. Likvidace dovolatelky stále probíhá a nemůže být skončena dříve, než budou ukončena všechna dosud probíhající soudní řízení, jichž je dovolatelka účastníkem. Dovolatelka poukázala na usnesení odvolacího soudu ze dne 16. 9. 2011, č. j. 28 Co 339, 342/2011-207, v němž soud řešil totožnou situaci a dospěl ke zcela opačným závěrům, když vyšel z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 7 Cmo 424/2003.

    12. Pokud dovolatelka není podle zjištění odvolacího soudu zapsána ve veřejném (nadačním) rejstříku, je tomu tak proto, že jí byl tento zápis soudem odepřen. Proto bylo následně rozhodnuto o zrušení dovolatelky a byla nařízena její likvidace a jmenována likvidátorka Ivanka Sirovátková. Skutečnost, že není zapsána ve veřejném (nadačním) rejstříku však dle dovolatelky sama o sobě neznamená, že neexistuje.

    13. Jelikož se odvolací soud nezabýval skutečnými právními poměry dovolatelky, tedy okolnostmi jejího vzniku, zrušení, likvidace a případného zániku, a nedal dovolatelce reálnou možnost se k těmto otázkám vyjádřit, stvořil tak virtuální realitu založenou na jediné okolnosti – neexistenci zápisu dovolatelky ve veřejném rejstříku – ačkoli tato okolnost za dané situace není pro závěr o existenci dovolatelky a její procesní způsobilosti rozhodující.

    14. Dle dovolatelky vyplývá přípustnost dovolání rovněž ze skutečnosti, že jí byl napadeným rozhodnutím odepřen přístup k soudu a bylo zásadním způsobem porušeno její základní právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti poukázala dovolatelka na řadu rozhodnutí Ústavního soudu týkajících se vymezení předpokladů přípustnosti dovolání.

    15. Aniž by byla v průběhu řízení zpochybňována či zkoumána otázka existence dovolatelky a její procesní způsobilost, nařídil odvolací soud k projednání odvolání žalobkyně jednání na den 8. 2. 2018 a zástupkyni žalobkyně zaslal předvolání k jednání. Po zahájení jednání byla zástupkyně žalobkyně odvolacím senátem překvapivě vyzvána, aby předložila doklady o právní subjektivitě žalobkyně podle výzvy odvolacího soudu ze dne 5. 2. 2018, zaslané právní zástupkyni žalobkyně do datové schránky dne 5. 2. 2018, která však do té chvíle nebyla zástupkyni žalobkyně doručena (k doručení došlo až po tomto jednání – dne 8. 2. 2018 večer ve 20:08 hodin). Žádosti zástupkyně žalobkyně o poskytnutí lhůty a odročení jednání za účelem doložení soudem požadovaných skutečností, odvolací soud nevyhověl a vydal dovoláním napadené usnesení. Podle dovolatelky se z předmětného řízení vytratilo právo na spravedlivý proces a na kontradiktornost řízení, když bylo odvolacím soudem vydáno překvapivé rozhodnutí, jehož vydání nemohla dovolatelka předvídat a ani neměla reálnou možnost soudu prokázat svoji existenci. V této souvislosti dovolatelka poukázala na nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 608/10, a ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. IV. ÚS 216/16.

    16. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka ve skutečnosti, že odvolací soud částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil, avšak ve výroku svého rozhodnutí neuvedl, jaké řízení se zastavuje. V této souvislosti poukázala dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4812/2008.

    17. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

    18. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.


    III. Formální náležitosti dovolání

    19. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.).

    20. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř.


    IV. Přípustnost dovolání

    21. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

    22. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    23. Otázky existence, zániku, trvání právní osobnosti a procesní způsobilosti dovolatelky přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit nemohou, když na jejich vyřešení napadené rozhodnutí nezáviselo, neboť odvolací soud uvedl, že žalobkyně není zapsána ve veřejném rejstříku (a to ani v již „neplatných“ právnických osobách), ačkoliv pokud by skutečně existovala, zapsána by být musela, jakož i z toho že zástupkyně žalobkyně přes výzvu odvolacího soudu nebyla schopna prokázat její existenci. Protože způsobilost právnické osoby být účastníkem soudního řízení je vázána na její právní osobnost a zánikem právnické osoby zaniká rovněž její právní osobnost, uzavřel odvolací soud, že žalobkyně nemá způsobilost být účastníkem soudního řízení. Z popsaného procesního postupu odvolacího soudu i odůvodnění napadeného rozhodnutí tak vyplývá, že odvolací soud ve svém rozhodnutí vyšel vedle neexistenci zápisu ve veřejném rejstříku i z nedoložení právní osobnosti žalobkyně samotnou žalobkyní (její zástupkyní při jednání odvolacího soudu), tj. ze skutkových zjištění, která ovšem přezkumu dovolacím soudem nepodléhají (srov. § 241a odst. 1 a 6 o. s. ř.).

    24. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka zakládá přípustnost dovolání rovněž na tvrzení o překvapivosti vydaného rozhodnutí odvolacího soudu, a o porušení zásady kontradiktornosti řízení, tedy namítá, že v odvolacím řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jež stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

    25. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je povinností dovolacího soudu při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout k námitkám týkajícím se porušení základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. ÚS 1020/16). V daném případě podle obsahu dovolání napadené rozhodnutí, pokud je postaveno na závěru o neprokázání existence (právní osobnosti) žalobkyně, i s ohledem na uplatněný procesní postup odvolacího soudu záviselo na aplikaci zásady kontradiktornosti řízení jako součásti práva na spravedlivý proces. Uvedená zásada však měla být odvolacím soudem aplikována v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu. Ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, tak dovolání splňuje požadavek, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu, a jak bude dále uvedeno i judikatury Nejvyššího soudu.


    V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

    26. Dovolání je důvodné.

    27. Ústavní soud v dovolatelkou odkazovaném nálezu ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. IV. ÚS 216/16, vyložil právní názor, že z principu kontradiktornosti řízení vyplývá, že rozhodnutí soudu nemůže být založeno na ničem, co nebylo předmětem diskuse stran, respektive co jim nebylo předloženo k diskusi. Nemůže být založeno ani na skutečnostech, které jsou známy jen soudci, ale nebyly prodiskutovány stranami.

    28. Rovněž v odborné literatuře je ustáleně zaujímán právní názor, že zásadu kontradiktornosti je nutno chápat jako požadavek, aby každá skutečnost a každý důkaz byly podrobeny debatě, rozpravě účastníků (srov. např. Winterová, A., Civilní právo procesní. 2. vydání. Praha: Linde, 2002, s. 73 a násl.).

    29. Porušení práva na spravedlivý proces může představovat i vydání tzv. překvapivého rozhodnutí soudem vyššího stupně, pod kterým se rozumí rozhodnutí, které na základě zjištěného skutkového stavu nebylo možno předvídat (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. II. ÚS 4160/12).

    30. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nepředvídatelným, respektive překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. Předvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu lze docílit tím, že odvolací soud seznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a dá jim možnost se k tomu názoru vyjádřit. Účastník tak ví, že odvolací soud na věc nahlíží jinak, a může tomu přizpůsobit své právní a skutkové námitky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009).

    31. Z rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, že by se tento v řízení zabýval otázkou existence, zániku, trvání právní osobnosti a procesní způsobilosti žalobkyně. Ke změně právního názoru došlo až v odvolacím řízení, který na jednání konaném dne 8. 2. 2018 vyzval zástupkyni žalobkyně, aby předložila doklady o právní subjektivitě žalobkyně podle jeho výzvy (přípisu) ze dne 5. 2. 2018, zaslané právní zástupkyni žalobkyně do datové schránky dne 5. 2. 2018, která však do té chvíle nebyla zástupkyni žalobkyně doručena (k doručení došlo až po tomto jednání – dne 8. 2. 2018 večer ve 20:08 hodin; poznámka dovolacího soudu). Žádosti zástupkyně žalobkyně o poskytnutí lhůty a odročení jednání za účelem doložení soudem požadovaných skutečností, odvolací soud nevyhověl a vydal dovoláním napadené usnesení. Z uvedeného vyplývá, že účastníkům řízení nebyla zachována možnost skutkově a právně argumentovat, resp. možnost právního posouzení věci odvolacím soudem nebyla předmětem kontradiktorní diskuse.

    32. Pokud odvolací soud uzavřel, že žalobkyně není zapsána ve veřejném rejstříku, tudíž nemá způsobilost být účastníkem soudního řízení, aniž by otázku existence žalobkyně učinil předmětem kontradiktorní diskuse stran, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné.

    33. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

    34. Namítá-li dovolatelka s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4812/2008, vadu řízení spočívající v tom, že odvolací soud částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil, avšak ve výroku svého rozhodnutí neuvedl, jaké řízení se zastavuje, přehlíží, že ve výše citované věci nebyla formulace výroku vydaného soudního rozhodnutí určitá a srozumitelná (byly zde zřetelné rozpory v identifikaci samotného řízení, včetně prvostupňového soudu, před kterým bylo vedeno), tedy že obsah vydaného rozhodnutí nebyl z meritorního či nemeritorního výroku seznatelný. V nyní projednávané věci však z výroku usnesení odvolacího soudu rozsah jím zastaveného řízení nepochybně seznatelný je.


    VI. Závěr

    35. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do posouzení existence žalobkyně, neúplné a tudíž nesprávné, postupoval dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc uvedenému soudu vrátil k dalšímu řízení.

    36. V dalším řízení odvolací soud znovu posoudí existenci žalobkyně, a to na podkladě konkrétních zjištění o skutkových tvrzeních žalobkyně.

    37. Odvolací soud je ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými. Požadavek kontradiktornosti řízení samozřejmě nezbavuje odvolací soud povinnosti vyšetřit všechny okolnosti rozhodné pro posouzení otázky procesní způsobilosti účastníka.

    38. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



    V Brně dne 26. 2. 2020


    Mgr. Vít Bičák
    předseda senátu