Rozhodnutí NS

25 Cdo 3259/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/22/2020
Spisová značka:25 Cdo 3259/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3259.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c o. s. ř.
§ 243f o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 1026/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 3259/2019-182


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: Z. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Lubošem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Havlíčkovo nám. 512, Kutná Hora, proti žalovaným: 1) TREBI, s. r. o., IČO 63468719, se sídlem Marie Majerové 751/6, Třebíč, zastoupená JUDr. Ivankou Posádkovou, advokátkou se sídlem Hasskova 16, Třebíč, 2) Kaufland Česká republika, v. o. s., IČO 25110161, se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6 – Břevnov, o ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 87/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, č. j. 21 Co 311/2018-130, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, č. j. 21 Co 311/2018-130, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 8. 2018,
č. j. 7 C 87/2018-101, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal od žalovaných omluvy a zaplacení 2 000 000 Kč jako zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že se ani první ani druhá žalovaná nedopustily jednání v rozporu s objektivním právem, a proto nemohou odpovídat za tvrzený zásah do osobnostních práv žalobce.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce zastoupený advokátem dovolání, v němž zrekapituloval dosavadní průběh řízení, uvedl, že soudy ponechaly stranou jakékoliv právní úvahy, a vyjmenoval a ocitoval několik rozhodnutí dovolacího soudu. Z nich však nečiní žádné právní závěry vztahující se k projednávané věci. Požaduje změnu nákladových výroků v rozhodnutí soudů obou stupňů. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

První žalovaná považuje dovolání žalobce za nedůvodné a navrhuje jeho odmítnutí.

Dovolání neobsahuje vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), nýbrž se vyžaduje zdůvodnění, která ze zákonem stanovených podmínek přípustnosti dovolání a čím konkrétně je naplněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).

Vymezení přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Pro absenci zákonem vyžadovaných náležitostí Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje § 243f odst. 2 o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dovolání žalobce bylo odmítnuto a první žalovaná by tedy zásadně měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, avšak s přihlédnutím k evidentním vadám dovolání, jakož i k obsahu a rozsahu vyjádření žalované, jejíž argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze odměnu advokáta za podané vyjádření považovat za náklad účelně vynaložený (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 1. 2020


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu