Rozhodnutí NS

26 Cdo 1670/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2019
Spisová značka:26 Cdo 1670/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1670.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 1670/2019-396
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně CPI Byty, a.s., se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, IČO 05327776, proti žalovanému I. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lubomírem Bejdlem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, o určení výše nájemného, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 322/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. října 2018, č. j. 84 Co 358/2017-347, takto:

I. Dovolání se odmítá.

        II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
    Odůvodnění:

    Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 84 Co 358/2017-347, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) ze dne 12. 6. 2017, č. j. 13 C 322/2011-236, kterým určil, že výše nájemného tam specifikovaného bytu činí od 24. 10. 2011 částku 3.280 Kč měsíčně a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

    Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolatel neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§ 237-238a o. s. ř.) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu.

    Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

    Dovolatel zpochybňuje právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (zejména znaleckých posudků), tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který k dispozici nemá (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Zmiňuje-li v dovolání obsahové náležitosti znaleckých posudků v návaznosti na vládní nařízení č. 453/2013 Sb., nelze navíc přehlédnout, že v řízení o nároku na určení nájemného z bytu, v němž soud postupuje jen podle předcházejících právních předpisů, tj. podle § 696 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (jako v této věci), nelze ani po 1. 1. 2014 vycházet z nařízení vlády č. 453/2013 Sb. (viz např. rozsudky ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2291/2015, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4494/2015).

    V průběhu dovolacího řízení zanikla původní žalobkyně CPI Byty, a.s., se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, IČO 26228700, v důsledku fúze sloučením se společností CPI Residential, a.s., se sídlem Vladislavova 1390/17, Nové Město, 110 00 Praha 1, IČO 053 27 776, na straně druhé jako nástupnickou společností, došlo k zániku zanikající společnosti CPI BYTY, a.s. bez likvidace a k přechodu jejího jmění na nástupnickou společnost CPI Residential, a.s. (ke dni zápisu přeměny změnila obchodní firmu na CPI BYTY, a.s.), která vstoupila do právního postavení zanikající společnosti. Z veřejného rejstříku byla původní žalobkyně vymazána 1. 6. 2019. Nejvyšší soud proto podle § 107 o. s. ř. rozhodl usnesením ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1670/2019, že v řízení bude namísto původní žalobkyně pokračováno s CPI Byty, a.s., se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, IČO 05327776.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

    Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 31. 7. 2019

    JUDr. Pavlína Brzobohatá
    předsedkyně senátu