Rozhodnutí NS

3 Tdo 1564/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/23/2020
Spisová značka:3 Tdo 1564/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1564.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Krádež
Dotčené předpisy:§ 205 odst. 2 předpisu č. 40/2009Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tdo 1564/2019-144


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný T. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2019, sp. zn. 67 To 337/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 T 79/2019, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 58 T 79/2019, byl obviněný T. K. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že

dne 16. 08. 2019 v době kolem 14:30 hod. v Praze 6, ul. XY, v obchodě Albert odcizil 1 jogurt řecký v ceně 14,90 Kč, 1 tyčinku zn. Emco v ceně 14,90 Kč a 1 kávu zn. Tchibo 250g v ceně 139,90 Kč, tedy zboží v celkové ceně 169,70 Kč, přičemž zboží odcizil tím způsobem, že ho ukryl pod bundu a následně prošel bez zaplacení pokladnou, tímto jednáním způsobil společnosti Albert Česká republika, s. r. o., IČ: 44012373, se sídlem v Praze 6, ul. Makovského 1392, škodu ve výši 169,70 Kč, tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 9 T 79/2015, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2016, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, tento trest vykonal dne 13. 6. 2019, a trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 03. 2016, sp. zn. 17 T 45/2016, který nabyl právní moci dne 21. 04. 2016, odsouzen pro skutek kvalifikovaný jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku na zkušební dobu 4 let.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 58 T 79/2019, podal obviněný odvolání.

4. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2019, sp. zn. 67 To 337/2019, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.

5. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2019, sp. zn. 67 To 337/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání v rámci něhož uplatnil dovolací důvod uvedený § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., a to pro neúplnost výroku rozhodnutí.

6. Obviněný namítá nesprávné právní posouzení, které spatřuje v posouzení speciální recidivy, která je předpokladem právní kvalifikace podle odst. 2 § 205 tr. zákoníku, tedy, že byl dovolatel pro takový čin, jako je bagatelní skutek krádeže, v posledních třech letech potrestán. Uvádí, že v napadených rozhodnutích zcela chybí posouzení skutků podmiňujících kvalifikaci skutku jako speciální recidivy. Jak rozsudek nalézacího soudu, tak usnesení odvolacího soudy neobsahují žádné posouzení dřívějších skutků a toho, zda se jedná o stejné skutky (zákon mluví o „takovém činu“, ne o „činu s takovou právní kvalifikací“), tedy stejnorodou recidivu. Dovolatel opakovaně poukazuje na to, že dřívější skutky (bod 9–10 napadeného usnesení) nejsou stejné, neboť nebyly vedeny stejnou motivací, nejednalo se o bagatelní krádeže a dovolatel za ně byl potrestán. Zároveň obviněný uvedl, že ze znění zákona nevyplývá, že by šlo o speciální recidivu, když předcházející trestné činy byly závažnější. Má za to, že podmínkou aplikace ustanovení o speciální recidivě je to, aby ty činy, za které byl v posledních třech letech potrestán, byly také právě bagatelní skutky, které nebyly trestným činem a za něž tedy byl potrestán jinak.

7. Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu ze dne 21. 9. 2019, sp. zn. 67 To 337/2019, stejně jako jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 58 T 79/2019.

8. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

9. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že nastíněné výhrady lze sice přiřadit pod uplatněný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejde však o výhrady důvodné. Předchozí rozhodnutí, na která odkazují ve věci činné soudy, a jimiž byl obviněný uznán vinným mj. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, speciální recidivu zakládají. Odsouzením nebo potrestáním za „takový čin“ ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku se totiž rozumí odsouzení nebo potrestání za trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku nebo obdobný trestný čin, kterým je i trestný čin loupeže podle § 173 tr. zákoníku, jímž si pachatel přisvojil cizí věc jejím zmocněním nebo k tomu směřoval (srov. R 22/1997). (ŠÁMAL, Pavel. § 205 [Krádež]. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, HERCZEG, Jiří, KRATOCHVÍL, Vladimír, PÚRY, František, RIZMAN, Stanislav, ŠÁMALOVÁ, Milada, VÁLKOVÁ, Helena, VANDUCHOVÁ, Marie. Trestní zákoník (EVK). 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 1976.) To v řešené kauze splněno bylo. „Takovým činem“ ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku tedy byly též skutky, které z hlediska speciální recidivy braly v úvahu ve věci činné soudy. Dřívější skutky nemusí být „stejné“, jak nepřiléhavě uvádí obviněný. Postačí jakákoliv krádež nebo např. i loupež, a to, jak již uvedeno, splněno bylo, neboť obviněný byl právě za krádež postižen.

10. Ve vztahu k obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dotčená rozhodnutí obsahují všechny nezbytné výroky, přičemž ani sám obviněný nespecifikuje, který nezbytný výrok absentuje či v jakém ohledu není kompletní.

11. Státní zástupce dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného T. K. jsou zjevně nedůvodné. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř. ), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř. ).

13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

14. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.

15. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

18. Pokud jde o další obviněným uplatněný dovolací důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ten je naplněn tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran (např. státní zástupce navrhl uložit ochranné opatření, poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení – poškozený ovšem není oprávněn podat dovolání; učinit tak může v jeho zájmu nejvyšší státní zástupce). Chybějícím výrokem v rozhodnutí soudu druhého stupně, které se v dovolacím řízení přezkoumává, může být typicky neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním (např. chybějící výrok o zamítnutí nedůvodného odvolání jednoho z více odvolatelů, z nichž některému bylo vyhověno – srov. R 34/2000 a NS 17/2002-T 421.). Za chybějící výrok však nelze považovat neexistenci výroku o uložení dalšího druhu trestu, který soud neuložil vedle již uloženého druhu trestu, např. neuložení trestu zákazu činnosti vedle vysloveného trestu odnětí svobody; nepřípustný druh uloženého trestu nebo jeho výměra však může být dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3152–3206).

19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

20. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.

21. Dovolací námitky obviněného uplatněné v rámci ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou směřovány pouze proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný v rámci podaného dovolání namítá nesprávné právní posouzení jednoho ze znaků uvedeného přečinu, a to, že „byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán“ a domnívá se, že tento znak naplněn nebyl.

22. Jakkoliv lze uvedenou námitku podřadit pod uplatněný dovolací důvod, je nutné ji posoudit jako námitku neopodstatněnou.

23. Obviněný byl napadenými rozhodnutími uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož skutkovou podstatu naplnil tím, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán. Tyto právní závěry pak mají podklad ve skutkových zjištěních, která jsou z hlediska uvedeného znaku, který obviněný zpochybňuje, vyjádřena tak, že obviněný se posuzovaného přečinu dopustil přesto, „že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 9 T 79/2015, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2016, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, tento trest vykonal dne 13. 6. 2019, a trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 03. 2016, sp. zn. 17 T 45/2016, který nabyl právní moci dne 21. 04. 2016, odsouzen pro skutek kvalifikovaný jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku na zkušební dobu 4 let“. S ohledem na takto popsané skutkové okolnosti je zřejmé, že obě (ve skutkové větě) citovaná rozhodnutí naplňují všechny znaky ve smyslu skutkové podstaty krádeže podle ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, tedy, že obviněný byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán.

24. „Odsouzením nebo potrestáním za takový čin“ ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku se přitom rozumí odsouzení nebo potrestání za trestný čin krádeže podle § 205 nebo obdobný trestný čin, kterým je i například trestný čin loupeže podle § 173, kterým si pachatel přisvojil cizí věc jejím zmocněním nebo k tomu směřoval (srov. R 22/1997). (ŠÁMAL, Pavel. § 205 [Krádež]. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, HERCZEG, Jiří, KRATOCHVÍL, Vladimír, PÚRY, František, RIZMAN, Stanislav, ŠÁMALOVÁ, Milada, VÁLKOVÁ, Helena, VANDUCHOVÁ, Marie. Trestní zákoník (EVK). 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 1976.) V této trestní věci pak nepochybně je „takovým činem“ (ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) i zjišťované jednání obviněného, což při formulaci skutkové a právní věty a samotné právní kvalifikace vyjádřil nalézací soud.

25. Námitka, že dřívější skutky musí být „stejné“, jak nepřiléhavě uvádí obviněný, nemá oporu jak ve výše citovaném ustanovení trestního zákoníku a jeho pravidelném výkladu, tak ani v rozhodovací praxi soudů a je sama o sobě do značné míry až překvapivá. Je totiž zcela nerozhodné, zda nyní posuzovaný skutek je bagatelním trestným činem v konfrontaci s jiným skutkem zakládající trestný čin krádeže, který zakládá naplnění dovoláním zpochybňovaných znaků skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Pro naplnění uvedených znaků (odsouzení nebo potrestání) proto postačí jakákoliv krádež nebo např. i loupež, a to bez nutné konfrontace skutkových okolností jednotlivých krádeží z hlediska jednotlivých rozhodnutí. Z tohoto důvodu proto byla tato námitka posouzena jako neopodstatněná.

26. K dalšímu obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (který je naplněn tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný) je třeba především konstatovat, že obviněný v rámci svého dovolání nespecifikuje, který (nezbytný) výrok absentuje či který výrok není úplný. S ohledem na toto zjištění, jen proto lze znovu zopakovat již výše uvedené, že Nejvyšší soud je vázán nejen uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy a že odpovídající argumentaci dovolání má zajistit obhájce obviněného. Takováto argumentace však obsahem dovolání obviněného není.

27. Uvedená tato námitka obviněného pak není důvodná ani po věcné stránce, neboť výroky obou rozhodnutí jsou zcela v souladu s ustanovením § 120 odst. 1, 2, 3 tr. ř., § 122 odst. 1 tr. ř. respektive v případě usnesení odvolacího soudu v souladu s § 134 odst. 1 tr. ř. Pouze pro úplnost lze to samé vztáhnout i na jejich odůvodnění, která jsou v souladu v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř. Námitka obviněného k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tak je nedůvodná.
V.

28. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

29. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. 1. 2020


JUDr. Petr Šabata
předseda senátu


JUDr. Aleš Kolář
Zpracoval