Rozhodnutí NS

3 Tz 75/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/11/2019
Spisová značka:3 Tz 75/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TZ.75.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
Odnětí řidičského oprávnění
Subsidiarita trestní represe
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř.
§ 269 odst. 2 tr. ř.
§ 270 odst. 1 tr. ř.
§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tz 75/2019-111


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Michaela Vrtka, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky proti trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 4. 2017, č. j. 4 T 40/2017-49, ve prospěch obviněného J. D., nar. XY, a rozhodl takto:

    I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 4. 2017, č. j. 4 T 40/2017-49, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 6 a § 314e odst. 1 tr. ř. ve vztahu k § 13 odst. 1 a § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v neprospěch obviněného J. D.
      II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 4. 2017, č. j. 4 T 40/2017-49, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

      III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-město přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

    Odůvodnění:


    1. Trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 4. 2017, č. j. 4 T 40/2017-49, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2017, byl obviněný J. D. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku.
      2. Trestná činnost obviněného spočívala v tom, že dne 23. 2. 2017 v 15:15 hod. řídil v Plzni motorové vozidlo zn. Škoda Felicia, a to přesto, že rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22. 12. 2016, s právní mocí od 18. 2. 2017, a předběžnou vykonatelností od 1. 2. 2017, měl pozastaveno řidičské oprávnění. V podrobnostech popisu skutkového děje Nejvyšší soud odkazuje na předmětný trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město.

      3. Ministryně spravedlnosti podala dne 31. 7. 2019 pod č. j. MSP-251/2019–ODKA–SPZ/3 podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. proti shora uvedenému trestnímu příkazu stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného. Ve svém podání stěžovatelka v prvé řadě poukázala na správní rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností, ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. S-MHMP 2244446/2016, č. j. MHMP 2266002/2016, kterým bylo podle § 61 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a podle § 95 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), rozhodnuto o pozastavení řidičského oprávnění obviněného, na jehož základě nesměl jmenovaný po dobu platnosti pozastavení řídit motorová vozidla. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 2. 2017 a předběžně vykonatelným se stalo ke dni 1. 2. 2017. Následně dne 12. 2. 2018 rozhodl Magistrát hlavního města Prahy podle § 94 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu o odnětí řidičského oprávnění obviněnému ze zdravotních důvodů. Pokud byl obviněný trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 4. 2017, s právní mocí od 29. 6. 2017 uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, s odůvodněním, že dne 23. 2. 2017 řídil i přes shora zmíněné správní rozhodnutí, motorové vozidlo, považuje ministryně spravedlnosti takový závěr za chybný. Zdůraznila, že v době spáchání činu obviněnému nebylo řidičské oprávnění odňato, ale pouze pozastaveno. Přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku přitom rozlišuje tři alternativní případy maření nebo podstatného ztěžování úředního rozhodnutí, a to činnost zakázanou, činnost po odnětí oprávnění k jejímu vykonávání a činnost po pozbytí oprávnění k jejímu vykonávání. Žádnou takovou však v případě obviněného nelze dle jejího názoru dovodit, neboť pozastavení řidičského oprávnění má toliko charakter předběžného opatření účinného do doby, než správní orgán definitivně rozhodne o odnětí, k čemuž došlo až 12. 2. 2018. Současně připomněla, že takový závěr je podpořen aplikací principu subsidiarity trestní represe, a to ve vztahu k možnosti užití přestupkového postihu podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 6 zákona o silničním provozu.
        4. S ohledem na výše uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 4. 2017, č. j. 4 T 40/2017-49, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2017, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 2 odst. 6 a § 314e odst. 1 tr. ř. ve vztahu k § 13 odst. 1 a § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zrušil dotčený trestní příkaz a dále postupoval podle § 270 odst. 1, event. § 271 odst. 1 tr. ř.
          5. V rámci veřejného zasedání konaného dne 11. 9. 2019 za splnění zákonných podmínek v nepřítomnosti obviněného, se s návrhem ministryně spravedlnosti plně ztotožnil též státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, za současného nevznesení žádného návrhu směrem k doplnění důkazní situace.
            6. Nejvyšší soud, jako soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.), z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i předcházející řízení, a dospěl k závěru, že stížnost ministryně spravedlnosti je důvodná.
              7. Pokud se týká zákonných ustanovení, na jejichž porušení nalézacím soudem stěžovatelka upozorňuje, je třeba konstatovat následující. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
                8. Podle § 314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
                  9. Podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.
                    10. Podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
                      11. V souvislosti s předmětnou trestní věcí obviněného J. D. lze konstatovat, že jmenovaný byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil dne 23. 2. 2017, když v Plzni řídil motorové vozidlo, ačkoliv mu bylo výše specifikovaným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22. 12. 2016, s právní mocí od 18. 2. 2017 a předběžně vykonatelného od 1. 2. 2017 pozastaveno řidičské oprávnění, v důsledku vedeného řízení o odnětí řidičského oprávnění pro pozbytí zdravotní způsobilosti podle § 94 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Podkladem závěru o vině obviněného trestnou činností tedy skutečně bylo rozhodnutí o pozastavení řidičského oprávnění správním orgánem, které v předmětné době bylo pravomocné a vykonatelné.
                        12. Nejvyšší soud musí připomenout, že přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se pachatel dopouští výkonem činnosti, která mu byla rozhodnutím orgánu veřejné moci zakázána, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění, nezbytné pro výkon takové činnosti, anebo toto oprávnění pozbyl. Na tyto alternativy ostatně stěžovatelka správně poukázala a rozvedla též příklady, kdy k takovým situacím dochází. Souhrnně je třeba konstatovat, že zákonodárce postižením jednání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku postihuje především porušení jiných sankčních opatření soudů či dalších orgánů veřejné moci. Tato opatření jsou přitom konečné povahy a mají osobě zabránit ve výkonu určité činnosti. Je třeba přisvědčit, že v případě obviněného takováto sankce v podobě zákazu činnosti, nebyla uložena ať soudním či jiným orgánem. Stejně tak další možnosti v podobě pozbytí či odnětí oprávnění nebyly u J. D. naplněny, když zákon o silničním provozu o daných situacích výslovně hovoří v ustanoveních § 94 a § 94a. Je pravdou že Magistrát hlavního města Prahy inicioval na základě lékařské zprávy řízení o odnětí řidičského oprávnění podle § 94 odst. 1 písm. a) zákona s silničním provozu pro pozbytí zdravotní způsobilosti, ovšem k tomuto došlo až 12. 2. 2018. V době projednávané trestné činnosti byl na obviněného aplikován toliko institut předběžného charakteru v podobě pozastavení řidičského oprávnění.
                          13. Nejvyšší soud se blíže k otázce naplnění znaků přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v souvislosti s pozbytím řidičského oprávnění vyjádřil v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013. Také zde vyslovil závěr, že trestněprávní odpovědnost pachatele lze dovozovat pouze za situace, kdy tento svým jednáním přímo porušuje uložený zákaz činnosti (řídí vozidlo v době výkonu trestu) anebo jako řidič pozbyl řidičské oprávnění na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci a v době pro pozbytí vymezené řídí vozidlo. Daný závěr pochopitelně nelze vnímat jako jakékoliv vyloučení odpovědnosti v jiných situacích, kdy osoba nesplňuje zákonné podmínky a předpoklady k (opětovnému) nabytí řidičského oprávnění. Ostatně fakt, že osoba není držitelem řidičského oprávnění, např. proto, že o toto nepožádala, či neprošla příslušným procesem jeho opětovného nabytí, nevylučuje škodlivosti jejího jednání, neboť stále je tuto třeba vnímat tak, že řízením vozidla bez splnění k tomu určitých náležitostí vykonává nežádoucí činnost, kterou nelze tolerovat. Na takové protiprávní jednání však lze přiléhavě reagovat jinými prostředky než právě nástroji trestního práva.
                            14. Nejinak je tomu proto za již avizované situace, v níž se nacházel obviněný, tedy, že rozhodnutím správního orgánu mu bylo řidičské oprávnění prozatímně pozastaveno. Zákon o silničním provozu pro tento případ výslovně stanoví, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a řidičské oprávnění jí bylo pozastaveno podle § 95 nebo exekučním příkazem podle exekučního řádu [§ 125c odst. 1 písm. e) bod 6]. V případě, kdy takto zákonodárce výslovně postihuje určité jednání mírnějším režimem, než tím, který upravují trestní předpisy a proklamuje tak jeho menší společenskou škodlivost, je s ohledem na požadavek užití trestního práva jako ultima ratio k řešení společenských vztahů nezbytné užít právě nástrojů mimotrestních (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku).
                              15. Nejvyšší soud proto musí konstatovat, že stížnost ministryně spravedlnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného je důvodná. Nalézací soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty příslušného trestného činu a přistoupil k vydání trestního příkazu, aniž se zaobíral otázkou, zda na posuzované jednání není možno aplikovat jiné než trestní normy. Tímto postupem došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 6 a § 314e odst. 1 tr. ř. a rovněž § 13 odst. 1 a § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, to vše v neprospěch J. D.
                                16. Nejvyšší soud proto rozhodl tímto rozsudkem tak, že vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného ve výše uvedeném rozsahu. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. pak zrušil trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 4. 2017, č. j. 4 T 40/2017-49, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2017 a dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. též všechna další rozhodnutí na trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání bude nalézací soud povinen vycházet z právních závěrů, které byly vysloveny tímto rozsudkem Nejvyššího soudu a rozsahu porušení zákona v neprospěch obviněného. Bude se tedy důsledně zaobírat otázkou naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v komparaci s jinou do úvahy přicházející netrestní úpravou, pochopitelně při respektování všech příslušných lhůt k projednání takového jednání J. D.


                                Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


                                V Brně dne 11. 9. 2019


                                JUDr. Pavel Šilhavecký
                                předseda senátu



                                Vypracoval:
                                JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.
                                soudce