Rozhodnutí NS

8 Tdo 859/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:07/30/2019
Spisová značka:8 Tdo 859/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.859.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hodnocení důkazů
Loupež
Příčetnost
Znalec
Znalecký posudek
Dotčené předpisy:§ 26 tr. zákoníku
§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.
§ 105 odst. 1 tr. ř.
§ 106 tr. ř.
§ 107 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 859/2019-200


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2019 o dovolání obviněného P. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa k doručování XY, nyní ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 3 To 85/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 154/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá.


Odůvodnění:


I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2019, sp. zn. 89 T 154/2018, byl obviněný P. F. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 15. října 2018 v době kolem 19:45 hodin v Brně na XY, vstoupil do prodejny ALBERT oděný do kombinézy tmavěmodré barvy s nápisem "Vězeňská služba" a hodnostním označením na levé straně hrudníku, měl obličej maskovaný černou kuklou, kterou měl na hlavě a takto přistoupil k pokladně č. 1, za kterou se nacházely pracovnice prodejny A. L., nar. XY a T. S., nar. XY na ně šestiranným bubínkovým revolverem černé barvy a slovy "dej sem pokladnu, dej sem prachy!" požadoval z pokladny vydání hotovosti, kterou nijak blíže nespecifikoval, přičemž v pokladně bylo nejméně 35.000 Kč, opětovně zvýšeným hlasem opakoval požadavek na vydání peněz slovy "dej sem prachy a hned!" a stále mířil na poškozené, v dalším jednání mu však zabránil náhodný svědek přepadení P. Č., nar. XY, který mu zbraň vytrhl a při jeho svedení na zem došlo i k poškození pokladen prodejny AHOLD Czech Republic, a. s.

2. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání padesáti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí popsaných věcí.
    3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 3 To 85/2019, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.
    II. Dovolání obviněného

    4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti nedostatečnému dokazování, v jehož důsledku nebyla řádně posouzena jeho příčetnost. Za účelem jejího objasnění se obvykle nechává zpracovat znalecký posudek, který je jedním z podkladů soudcovského přesvědčení, a který musí být hodnocen s ostatními ve věci provedenými důkazy.
    5. Obviněný sice připustil, že ve věci byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Martou Holanovou, ale její závěry nepovažoval za přesvědčivé a správné, jelikož znalecký posudek zpracovala pouze na základě zdravotnické dokumentace J. N., a neměla k dispozici zdravotnickou dokumentaci od I. W., u něhož se obviněný léčil patnáct let, a pro posouzení jeho zdravotního stavu byla nezbytná. MUDr. Marta Holanová nepodloženě pro své závěry vycházela jen z přesvědčení, že v době jednání obviněný nevykazoval známky zmatenosti nebo nejistoty, jednal přiléhavě v kontextu motivu jednání, pohyboval se bryskně a plánovitě a byl oblečen přiléhavě k situaci. Znalkyně podle obviněného činila závěry, které měly být v trestním řízení teprve prokázány. Nebylo totiž zřejmé, z čeho vycházela, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, že by jeho jednání bylo bryskní, a rovněž je sporné, zda byl oblečen přiléhavě situaci. Navíc ani způsob provedení činu nesvědčil o promyšleném jednání.
      6. Za správné obviněný označil skutečnosti, které vyplynuly ze zdravotnické zprávy zpracované I. W. ze dne 25. 10. 2018 a doplněné dne 12. 3. 2019, podle níž byly rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného podstatně snížené až zcela vymizelé, a to i s ohledem na skutečnost, že v době spáchání činu mu bylo naměřeno 2,44 promile v krvi, a byl pravděpodobně i pod vlivem návykové látky Mabron. Tento důkaz obviněný považoval za stěžejní, stejně jako i zprávu, v níž své vyjádření uvedla J. B., u níž se obviněný také dlouhodobě léčil.
        7. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že jím požadované důkazy neprovedl, a pro závěry o jeho příčetnosti z nich tudíž nevycházel, přestože se u I. W. jedná o odborníka, který byl zapsán v seznamu znalců a zdravotní stav obviněného znal, a tedy byl kompetentní osobou, aby posoudil příčetnost obviněného, který se v dané době nacházel přinejmenším ve stavu patické opilosti, a proto měl být jeho čin posouzen podle § 360 tr. zákoníku.

        8. Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2019, sp. zn. 89 T 154/2018, i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 3 To 85/2019, zrušil podle § 265k odst. 1 tr. zákoníku a věc přikázal soudu v prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

        III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství

        9. K podanému dovolání státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství poukázal na to, že podstata výhrad obviněného spočívá v tom, že se domáhá, aby byl posouzen jako nepříčetný pachatel. I když je příčetnost právním pojmem, obviněný své výhrady vznesl pouze proti obsahu a závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Marty Holanové tím, že napadal jeho kvalitu a polemizoval s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a dále prosazoval své názory podpořené privátními lékařskými zprávami. Primárně jde proto o argumentaci mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť námitky nesměřují proti právnímu posouzení příčetnosti, ale toliko proti provedenému dokazování, které však vytýkanými vadami netrpí. Poukázal i na to, že obsah námitek uplatněných v dovolání koresponduje s obhajobou obviněného uplatňovanou od počátku trestního řízení. Soudy prvního i druhého stupně se této obhajobě věnovaly a výhrady, které obviněný uplatňoval, v přezkoumávaných rozhodnutích vysvětlily a jejich závěry žádné z obviněným vytýkaných vad neobsahují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
          10. Pro úplnost poukázal na přezkoumávané rozhodnutí, v němž odvolací soud rozvedl, na podkladě jakých provedených důkazů soud prvního stupně závěry o příčetnosti obviněného učinil. Zejména zdůraznil, že znalecký posudek znalkyně MUDr. Marty Holanové nevykazuje žádné formální ani věcné vady, popřípadě nedostatky či rozpory, na něž obviněný v dovolání poukazoval. Závěry v tomto znaleckém posudku považoval za věcně správné a vycházející z dostatku podkladů, včetně osobního vyšetření obviněného, v jejichž kontrastu jsou lékařské zprávy, kterými obviněný proti znaleckému posudku brojil, povrchní a nedosahující jeho kvalit ani hloubky, protože nejsou zpracované na základě dostatečného množství podkladů.
            11. S ohledem na výše uvedené nebylo možné námitky obviněného podřadit pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podle § 265b tr. ř., a nešlo dovodit ani existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, když z nich naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Nejvyšší státní zástupce tak navrhl podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
              IV. Přípustnost a další podmínky dovolání
                12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože posouzení správnosti napadených rozhodnutí může být založeno jen na dovolání opřeném o některý ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud posuzoval, zda obviněný argumentací v obsahu dovolání uplatněnou označené důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. použil v souladu s jejich zákonným vymezením.
                  13. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
                    14. Podle obsahu podaného dovolání a též vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
                      15. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pro naplnění tohoto dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
                        16. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sb. rozh. tr.), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Tato zásada je však limitována případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není těmito argumenty naplněn [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.].
                          17. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů tak přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový přezkum skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu, Nejvyšším soudem nelze učinit, jak na to bude ještě níže v podrobnostech poukázáno.
                            18. Pokud není shledán shora zmíněný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, nikoliv hmotněprávních ustanovení, na něž se dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nevztahuje.
                              V. K námitkám obviněného

                              19. Na podkladě obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněným uplatněné výhrady zásadně směřovaly proti tomu, jakým způsobem znalkyně MUDr. Marta Holanová zpracovala znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, protože podle obviněného nevycházela z jeho kompletní zdravotnické dokumentace, poukazoval na nedostatečné dokazování, a v důsledku toho měl za to, že soudy učinily nesprávný závěr o jeho příčetnosti, která měla být vyvrácena lékařskými zprávami, jež soudům předkládal, k nimž však odvolací soud nepřihlížel, a dokazování o ně nedoplnil.
                                20. K těmto výhradám obviněného je třeba poukázat na to, že i když je příčetnost, resp. nepříčetnost, jíž se obviněný domáhal, zásadně právním pojmem (srov. § 26 tr. zákoníku), obviněný své námitky soustředil výhradně proti správnosti a rozsahu provedeného dokazování, nikoliv proti vadnosti právního závěru plynoucího ze zásad § 26 tr. zákoníku. Tím obviněný primárně brojil proti nedostatečnému zpracování znaleckého posudku a chybnému postupu soudů při provedeném dokazování, což jsou otázky skutkové povahy. Výhradu proti posouzení příčetnosti tak obviněný činil až druhotně a opřel ji pouze o nedostatečně zpracovaný znalecký posudek a jím shledávané procesní chyby v dokazování, nikoli o hmotněprávní nedostatky. Tudíž jen formálně poukázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což jeho zákonnému vymezení neodpovídá, neboť tento důvod nebyl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
                                  21. Těmito výhradami obviněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, protože brojil zásadně proti procesním postupům plynoucím ze zásad určujících postup soudů při provádění a hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a z pravidel pro zpracování znaleckého posudku podle § 105 a násl. tr. ř. Otázka, zda byl obviněný v době činu příčetným, je právní povahy, a její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. Znalecký důkaz z tohoto oboru je však jen jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o příčetnosti, a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními. Soud nezjišťuje příčetnost pachatele jako takovou, ale vždy jen příčetnost ve vztahu k určitému činu (srov. Rozhodnutí č. 17/1979 Sb. rozh. tr.).
                                    22. Z těchto důvodů je zřejmé, že rozvedené námitky obviněného, jestliže směřují zásadně proti způsobu, jak byl zpracován znalecký posudek, nemají hmotněprávní povahu, jak důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, a Nejvyšší soud proto neměl povinnost věcnou stránku jím vytýkaných vad přezkoumávat, protože jde o vady v procesním postupu soudů [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
                                      23. I přes tyto zásady však Nejvyšší soud s ohledem na povinnost vyloučit porušení zásad spravedlivého procesu [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.], zkoumal, zda soudy při posuzování podkladů, z nichž vzešel jejich závěr o příčetnosti obviněného, měly na paměti všechny rozhodné skutečnosti i procesní zásady. Proto je v této trestní věci nejprve vhodné uvést, že zjištění nepříčetnosti podle § 26 tr. zákoníku, jako okolnosti vylučující trestní odpovědnost, vyžaduje, aby toto posouzení bylo založeno na skutkovém podkladu, který představuje procesní uplatnění odborných znalostí z oboru psychiatrie ve formě předjímané v § 105 odst. 1 a § 116 tr. ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 4219/12, či nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 1330/11). Na druhou stranu trestní soud není vázán výsledky znaleckého zkoumání a hodnotí znalecký posudek jako kterýkoli jiný důkaz podle svého vnitřního přesvědčení a v souhrnu dalších provedených důkazů. Uvedený závěr je třeba zdůraznit právě v případě, kdy se znalec − psychiatr nebo psycholog − na základě odborného vyšetření vyjadřuje k osobnosti a pohnutkám obviněného. Pokud se obecný soud s poukazem na další důkazy s hodnotícími stanovisky znalce zcela neztotožní nebo je upřesní a své závěry přezkoumatelně vyloží, neznamená to a priori porušení zásad spravedlivého procesu (srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 504/17, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2453/11 ze dne 29. 2. 2012)

                                      24. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že soud prvního stupně pro závěr o duševním stavu obviněného vycházel ze znaleckého posudku znalkyně MUDr. Marty Holanové zapsané pro obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který za podmínek § 211 odstavce 5 tr. ř., přečetl a nadto provedl i další dokazování v rozsahu, jak je v odůvodnění jeho rozsudku uvedeno, a zaměřil se zejména na okolnosti, za nichž čin obviněného probíhal, jak se obviněný choval, apod. (viz protokoly o výslechu svědka P. Č. a úřední záznamy o podaném vysvětlení A. L., T. S., M. Č. a E. S., záznamu o výjezdu rychlé záchranné služby ze dne 15. 10. 2018 a protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 15. 10. 2018). Ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. posuzoval i závěry znalkyně MUDr. Marty Holanové, v nichž neshledal vady, které by svědčily o jeho neodbornosti, a vysvětlil, proč je tento posudek dostatečný pro závěry o tom, že v době činu byly rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného zachované (srov. stranu 6 rozsudku soudu prvního stupně).
                                        25. Obdobnou skutečností se zabýval i odvolací soud, který k odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal a vady v procesním postupu neshledal. K požadavkům obviněného na doplnění dokazování o lékařské zprávy I. W. ze dne 25. 10. 2018 a 12. 3. 2019 (č. l. 147 a 158) a lékařskou zprávu J. B. ze dne 13. 2. 2018 (č. l. 159), je třeba uvést, že odvolací soud je nepominul, protože z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 156) vyplývá, že důkazy provedl ve smyslu § 213 odst. 1. tr. ř., neboť je předložil stranám k nahlédnutí, žádná ze stran jejich čtení nenavrhla (§ 213 odst. 2 tr. ř.), a proto byly důkazy při veřejném zasedání v souladu se zákonem provedeny. V dalším posouzení jejich významu již záviselo na odvolacím soudu, jakým způsobem je ve smyslu dalších důkazů zhodnotí (§ 2 odst. 6 tr. ř.). S ohledem na jejich obsah však dospěl k závěru, že není třeba provádět další dokazování. V odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí odvolací soud vyložil, že závěry uvedené v lékařských zprávách nejsou podložené důkazy a ke zpracovateli I. W. zdůraznil, že z pozice ošetřujícího lékaře obviněného není oprávněným pro polemiku se závěry znaleckého posudku vypracovaného znalkyní MUDr. Martou Holanovou. K obsahu lékařské zprávy J. B., u níž se obviněný léčí s epilepsií, vysvětlil, že skutečnost, že obviněný trpí epilepsií i jeho závislost na návykových látkách brala znalkyně MUDr. Marta Holanová do úvahy při zpracování odpovědí na položené otázky (srov. bod 27., též stranu 3 usnesení odvolacího soudu). Vzhledem k takto doplněnému dokazování odvolací soud posoudil obsah znaleckého posudku, v němž neshledal vady a ztotožnil se se soudem prvního stupně, že není důvodu pochybovat o jejich správnosti a úplnosti s tím, že učiněné závěry o příčetnosti obviněného vyplývají i z dalších ve věci provedených důkazů, především výpovědí svědků, podle nichž je patrné, že se obviněný choval racionálně, promyšleně, byl orientovaný a měl připravené potřebné vybavení k dokonání činu (srov. strany 3 a 4 napadeného usnesení).
                                          26. Nejvyšší soud podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že soudy obou stupňů se s námitkami obviněného dostatečně vypořádaly a respektovaly, jak ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tak i způsoby, jimiž ve věci postupovaly. Dodržely pravidla plynoucí z § 105 odst. 1 a násl. tr. ř., jimiž se mělo objasnit, zda u obviněného byly zachovány rozpoznávací a ovládací schopnosti v době jím spáchaného činu. Jen pro úplnost je třeba uvést, že soudy dostatečně posoudily všechny skutečnosti, které znalkyně MUDr. Marta Holanová brala do úvahy při zpracování posudku a utváření závěrů o duševním stavu obviněného v době projednávaného činu. Z obsahu uvedeného znaleckého posudku plyne, že vycházela ze spisového materiálu, který měla v době zpracování posudku k dispozici (zejména protokoly o výslechu svědka P. Č. a úřední záznamy o podaném vysvětlení A. L., T. S., M. Č. a E. S., záznamu o výjezdu rychlé záchranné služby ze dne 15. 10. 2018 a protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 15. 10. 2018). Vycházela též ze zdravotnické dokumentace J. N. a provedla sama psychiatrické znalecké vyšetření obviněného. V souhrnu všech těchto zajištěných podkladů dospěla k závěru, že obviněný netrpí duševní poruchou, která by byla forenzně významná, má normální rozumové schopnosti a netrpí ani psychotickou poruchou. Vyskytuje se u něj závažná osobnostní a disociální porucha, která vede k nerespektování společenských norem a užívání návykových látek, s čímž souvisí i výskyt epileptických záchvatů. Pokud však jde o dobu činu, epilepsie se nepodílela na okolnostech, za nichž došlo ke spáchání trestné činnosti, která je nyní projednávána. Podle učiněných vlastních zjištění dospěla též k závěru, že obviněný má na čin vlastní paměťové stopy. S ohledem na zjištění vyplývající z podkladů, jež měla k dispozici, učinila závěr, že obviněný při provádění činu nevykazoval známky zmatenosti či nejistoty, ani nebyl desorientovaný. Jeho závislost na návykových látkách neměla vliv na rozpoznávací ani ovládací schopnosti, které byly v době spáchání předmětného činu zachovány. Vyjádřila se i k případné patické opilosti s ohledem na zjištěných 2,44 promile alkoholu v dechu a tuto okolnost nepovažovala za významnou z hlediska jejího vlivu na průběh činu.
                                            27. Na podkladě uvedených závěrů znalkyně i způsobu, jakým se soudy vypořádaly se všemi námitkami obviněného, na něž přiléhavě reagovaly, je třeba shrnout, že dostatečně zvážily všechny rozhodné skutečnosti, které byly podstatné pro závěr o tom, že obviněný v době činu byl příčetný, protože žádné ze zjištěných okolností, za nichž k činu došlo, ani zdravotní stav obviněného a jeho momentální psychické rozpoložení v době činu, nesvědčily o tom, že závěr, jenž znalkyně MUDr. Marta Holanová učinila, nebyl odpovídající všem objasněným skutečnostem. Jen pro úplnost lze k výhradě obviněného, že znalkyně činila předčasné závěry a brala za prokázané skutečnosti, které teprve měly vyplynout z provedeného dokazování, uvést, že takovému tvrzení není podle obsahu spisu možné přisvědčit, protože znalkyně respektovala podle § 107 odst. 1 věty druhé tr. ř., že znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky, a jestliže konstatovala některé skutkové okolnosti, poukazovala na ně podle jí dostupných podkladů, jež v době zpracování posudku měla k dispozici, a to zejména proto, že byly nezbytné pro její odborné závěry. Pro odborný závěr o tom, že rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného byly v době činu zachované, se opírala o skutečnosti, které byly součástí spisového materiálu (skutečností uváděných svědky P. Č., A. L., T. S., M. Č. a E. S.), které byly jako důkazy zajištěny v přípravném řízení, a jejichž obsah se ani po provedení při hlavním líčení nezměnil (srov. stranu 3 až 5 rozsudku soudu prvního stupně).
                                              28. K námitce obviněného, že znalkyně MUDr. Marta Holanová nevycházela při zpracování znaleckého posudku z kompletní zdravotnické dokumentace, neboť měla k dispozici pouze podklady od J. N., je třeba uvést, že není z hlediska správnosti závěrů znalce o duševním stavu obviněného předepsáno a ani nezbytně nutné, aby měl k dispozici všechny zprávy od všech vyšetřujících lékařů, ale za podklad znalci slouží takové materiály, které jsou z hlediska jemu položených otázek významné. Podstatným je vyšetření duševního stavu obviněného, jež znalec provede, a je odpovědností znalce, aby své závěry dostatečně na podkladě odborných přesvědčivých argumentů doložil a vysvětlil, a dále je na soudu, aby tento znalecký posudek jako každý jiný důkaz hodnotil. Proto, jestliže znalkyně neměla k dispozici všechny lékařské zprávy, mimo jiné i ty, jež obviněný dodatečně soudu předkládal, bylo rozhodné, že se odvolací soud s jejich obsahem seznámil a podle něho shledal, že zpráva I. W., ani J. B. na výsledku znaleckého zkoumání nemohou nic změnit, protože skutečnosti, které plynuly z jejich obsahu, zejména že obviněný trpí epilepsií, již znalkyně brala do úvahy. Nejednalo se tedy o žádnou okolnost, která by nebyla při zpracování znaleckého posudku uvedena v souhrnu všech ostatních skutečností, které bylo nutné v daných souvislostech konfrontovat. V té souvislosti je vhodné zdůraznit, že Nejvyšší soud shledal, že soudy provedené důkazy i znalecký posudek hodnotily v souladu se všemi procesními pravidly (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) jako každý jiný důkaz, aniž by jim přisuzoval a priori vyšší důkazní hodnotu [rozhodnutí č. 56/1953 Sb. rozh. tr.].

                                              29. Pokud se obviněný domáhal, aby jeho lékař I. W. zpracovával posudek na jeho osobu, takový postup je vyloučen ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., zákona o znalcích a tlumočnících, podle něhož znalec (tlumočník) nesmí podat posudek (provést tlumočnický úkon), jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. U znalce to znamená, že jím zásadně nemůže být ošetřující lékař obviněného, protože lze mít pochybnosti o jeho poměru k věci nebo k obviněnému (srov. § 106 tr. ř.).

                                              30. Na základě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud námitky obviněného neshledal důvodnými, protože znalecký posudek byl vypracován v souladu se zásadami uvedenými v § 105 a násl. tr. ř., a soudy se s ním zcela v souladu s pravidly plynoucími z § 2 odst. 5, 6 tr. ř. vypořádaly.

                                              31. Pokud obviněný v dovolání vytýkal, že dokazování nebylo úplné, nejde o výhrady, které měly ve výsledcích provedeného dokazování podklad, protože nad rámec toho, co bylo shora uvedeno, je vhodné doplnit, že u lékařských zpráv nešlo o neprovedení těchto důkazů, neboť odvolací soud je v souladu s § 213 odst. 1 tr. ř. u veřejného zasedání provedl (viz. bod 25. shora). Jestliže se obviněný domáhal revizního posudku, ani v tomto směru se nejednalo o tzv. opomenuté důkazy, neboť nešlo o důkazy, které by nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 5 odst. 6. tr. ř. (§ 125 tr. ř.). O opomenuté důkazy nešlo i proto, že ty se týkají procesní situace, která v této věci nenastala, protože, i když bylo navrženo provedení konkrétního důkazu, návrh na toto provedení byl soudem adekvátně a s odůvodněním zamítnut, jak bylo uvedeno v bodě 25. tohoto rozhodnutí. Nebyl tedy opomenut, což by nastalo jen tehdy, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další]. Jen pro úplnost je vhodné zmínit, že pravidla spravedlivého procesu nezavazují obecný soud povinností vykonat, resp. vyhovět všem důkazním návrhům, které navrhne obhajoba [srov. nález ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95, nález ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. I. ÚS 459/2000, a další)]. Rovněž právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení [srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15], což soudy v posuzované věci řádně objasnily, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností.

                                              VI. Závěr

                                              32. Ze všech výše uvedených skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy vyhověly všem povinnostem, které z procesních ustanovení vyplývaly pro řádné zhodnocení výsledků znaleckého zkoumání, a tedy dostatečně uvážily všechny podklady, z nichž pro závěr o příčetnosti obviněného měly vycházet. Otázka příčetnosti obviněného v době činu byla dostatečně a řádně na základě provedeného dokazování zjištěna, protože ve vztahu k ní soudy dodržely všechny postupy podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. V takovém případě nelze ani pochybovat o správnosti právního závěru, že rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného byly v době činu, jenž je předmětem tohoto trestního řízení, zachovány, a tedy že byl příčetný ve smyslu § 26 tr. zákoníku, protože tento závěr má dostatečný podklad ve výsledcích provedeného dokazování.
                                                33. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zjistil, že v dovolání nejsou namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nebylo zjištěno porušení zásad spravedlivého procesu, Nejvyšší soud toto dovolání jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
                                                  P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


                                                  V Brně dne 30. 7. 2019


                                                  JUDr. Milada Šámalová
                                                  předsedkyně senátu