Rozhodnutí NS

11 Tdo 19/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:11 Tdo 19/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.19.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Trest odnětí svobody
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 283 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 19/2019-52
USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2019 o dovolání obviněného M. R., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 13 To 208/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 88/2017, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. R. odmítá.

Odůvodnění:


I.
Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 5. 2. 2018, sp. zn. 2 T 88/2017, byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

    v přesněji nezjištěné době v průběhu období od počátku roku 2014 do 25. 10. 2016, zejména v domě č.e. XY v ulici XY v Praze 4, s využitím nádob z varného skla, tyčového mixéru, plastového trychtýře, kompresoru s gumovou hadicí, červeného fosforu, jódu a dalších pomůcek, které byly následně zajištěny ve zmíněném domě, postupně v nezjištěném počtu případů vyrobil přesněji nezjištěné množství, nejméně však 115 gramů sypké hmoty obsahující psychotropní látku metamfetamin v množství nejméně 74,22 gramu, aniž by mu byla taková činnost povolena, a takto vyrobenou látku v témže místě předal dále postupně v nezjištěném počtu případů v celkovém množství nejméně 10 gramů M. H., nar. XY, s tím, že mu za ni později zaplatí, a také dalším dosud neidentifikovaným osobám, a dále v téže době a v témže místě obsluhou elektrických zařízení, tj. předřadníku, ventilátoru a výbojek instalovaných k vytvoření vhodných pěstebních podmínek, dále vysazením semen a následným zaléváním a dalším ošetřováním, vypěstoval celkem 33 rostlin konopí setého s cílem dále je zejména sušením zpracovat do formy umožňující konzumaci v nich obsažené psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, což se mu v případě devíti rostlin již podařilo a u zbylých čtyřiadvaceti rostlin vysokých od 5 cm do 30 cm dosud nikoli, a z takto získaného rostlinného materiálu obsahujícího posledně zmíněnou psychotropní látku po inkasu sjednané kupní ceny, případně po jiném ujednání o podmínkách platby za ni, předal dále jmenovaným osobám ke konzumaci, tj. v pěti případech v nezjištěném množství R. B., nar. XY, a ve dvou případech v přesněji nezjištěném množství R. M., nar. XY.

    2. Za toto jednání byl obviněný citovaným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 5. 2. 2018, sp. zn. 2 T 88/2017, podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku, včetně rostlin konopí, rostlinného materiálu, krystalického materiálu s přítomností metamfetaminu a efedrinu, tablet s přítomností pseudoefedrinu a peněžních prostředků ve výši 20.627 Kč, 50 eur a 20 zlotých.

    3. Rozsudek okresního soudu napadl obviněný odvoláním, které bylo rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 13 To 208/2018 (bod III.), podle § 256 odst. 1 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.


    II.
    Dovolání a vyjádření k němu

    4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. R. prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že mu byl soudem prvního stupně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, aniž by však byly splněny podmínky § 55 odst. 2 tr. zákoníku. Odůvodnění rozsudku musí dle dovolatele vždy obsahovat hodnocení osoby pachatele, na jehož základě lze dospět k závěru, že by jiný než nepodmíněný trest zjevně nevedl k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Soudy musí vždy obligatorně zvážit možnost uložení mírnější alternativy a jestliže i přesto uloží nepodmíněný trest odnětí svobody, musí toto rozhodnutí zdůvodnit i z hlediska § 55 odst. 2 tr. zákoníku, když však takovýto postup dovolatel u rozsudku soudu prvního stupně postrádá. Dané zhodnocení přitom neprovedl ve svém rozhodnutí ani soud odvolací, který toliko konstatoval, že takový postih soudem prvního stupně nelze považovat za nepřiměřeně přísný, který jako jediný by mohl být odvolacím soudem korigován. Takový postup odvolacího soudu však dle dovolatele zcela pomíjí speciální ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku, aniž by se s tímto ustanovením vypořádal. V daném případě tedy nebylo provedeno hodnocení osoby pachatele z hlediska možného uložení jiného než nepodmíněného trestu, nebyla zvážena alternativa jiného opatření, ačkoli zákon takový postup důsledně vyžaduje a je nepochybně namístě i v tomto případě. Pokud tak odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neučinil, je dle dovolatele zřejmé, že rozhodnutí o trestu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení, čímž je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu přitom obviněný opírá o shodné důvody, kdy u něho nebyly dány podmínky stanovené zákonem pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody u trestných činů s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody do pěti let, resp. z rozhodnutí soudů obou stupňů takové podmínky nevyplývají, když v daném případě nebyl před uložením trestu proveden zákonem požadovaný test proporcionality. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, eventuálně zrušil i rozsudek soudu prvního stupně v části výroku vztahujícího se k jeho osobě, a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, případně věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, jakož i rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody, a sám rozhodl, že se výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na přiměřenou zkušební dobu. Současně obviněný požádal, aby Nejvyšší soud doložil výkon rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno.

    5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného sdělil, že s přihlédnutím k povaze obviněným uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.

    III.
    Přípustnost dovolání

    6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu.

    7. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

    8. Obviněný v dovolání uplatnil jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud současně připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.

    IV.
    Důvodnost dovolání

    9. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů.

    10. K obviněným zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že soudy nižších stupňů své rozhodnutí o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody založily na nesprávném hmotněprávním posouzení, Nejvyšší soud předně konstatuje, že se v daném případě ze strany obviněného jedná o nesprávné označení zvoleného dovolacího důvodu, neboť uložení druhu trestu uvedeného v taxativním výčtu § 52 tr. zákoníku, avšak bez splnění zákonných podmínek pro jeho uložení, tedy uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody bez ohledu na existenci ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku, představuje uložení nepřípustného druhu trestu, jež je samo o sobě samostatným dovolacím důvodem uvedeným § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Naopak obviněným označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (tedy týká-li se jiné otázky, jež nespočívá přímo v právní kvalifikaci žalovaného skutku), je v případě výroku o trestu aplikovatelný toliko na otázky splnění či nesplnění podmínek pro ukládání souhrnného nebo společného trestu ve smyslu § 43 a § 45 tr. zákoníku, nikoli na případná pochybení co do druhu, výměry a způsobu výkonu uloženého trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015). Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu však není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).

    11. Za daného stavu, respektujíc svoji povinnost vykládat podmínky připuštění dovolání podle § 265b tr. řádu tak, aby byla naplněna článkem 4 Ústavy ČR stanovená povinnost soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného věcně splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Vzhledem k výše uvedenému přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným uplatněné námitky vůči napadenému rozhodnutí odvolacího soudu pod rámec jím označeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, resp. současně označeného a věcně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu podřadit nelze.

    12. Obviněný se v rámci uplatněných dovolacích námitek snažil prosadit závěr, že mu byl rozsudkem soudu prvního stupně s ohledem na horní hranici trestní sazby odnětí svobody trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným, uložen takový druh, resp. forma výkonu trestu, kterou zákon nepřipouští, a to nepodmíněný trest odnětí svobody. Nejvyšší soud má v této souvislosti za nutné uvést, že v případě ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody u typově méně závažných forem trestných činů, je jeho přípustnost nezbytné vždy posuzovat individuálně ve vztahu k osobě každého konkrétního pachatele, zejména s ohledem na skutečnost, zda jsou splněny zvláštní zákonné předpoklady pro jeho uložení uvedené v ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku či nikoli. Před uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody je tak u trestných činů s horní hranicí trestní sazby nepřevyšující pět let třeba vždy vyloučit možnost uložení jiného druhu trestu, který není spojen s bezprostředním odnětím osobní svobody. Nepodmíněný trest odnětí svobody lze pachateli tohoto trestného činu uložit jen v případě, že mírnějšími druhy trestu nespojenými s odnětím svobody nelze dosáhnout účelu trestu, resp. že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu než nepodmíněného trestu odnětí svobody, zjevně nevedlo k dostatečnému působení na jeho osobu, aby vedl řádný život. Rozhodující pro závěr, zda je namístě uplatnit toto omezení ohledně ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody, budou zjištění vztahující se k celkovému hodnocení osoby pachatele, jeho dosavadního způsobu života, včetně jeho případného dřívějšího odsouzení či potrestání (Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 442).

    13. Z hlediska vymezeného obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný v něm poukazoval na chybějící odůvodnění výroku o uloženém trestu odnětí svobody mimo jiné i z hlediska ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku, tedy na absenci úvah soudu prvního stupně stran možnosti uložení mírnějších alternativ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v odůvodnění jeho rozsudku, jakož i v rozhodnutí soudu odvolacího. Jádrem své dovolací argumentace obviněný učinil tvrzení, že v daném případě nebylo soudy nižších stupňů provedeno hodnocení jeho osoby z hlediska možnosti uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody, nebyla zvážena alternativa jiného trestního opatření, ačkoli zákon takový postup důsledně vyžaduje. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody za situace, kdy nebyl nejprve proveden tzv. test proporcionality, by tak bylo v rozporu s ustanovením § 55 odst. 2 tr. zákoníku.

    14. Nejvyšší soud na základě uvedených skutečností v návaznosti na závěry učiněné oběma soudy nižších stupňů zkonstatoval, že nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let byl obviněnému uložen v souladu se všemi zákonnými podmínkami, včetně ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku, byť v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i soudu odvolacího není odkaz na aplikaci tohoto ustanovení explicitně vyjádřen. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů je však zcela zřejmé, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací ve smyslu § 125 odst. 1 tr. řádu logickým a přesvědčivým způsobem vyložily, jakými úvahami se při uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody řídily, přičemž z jimi užité argumentace je patrné, z jakých důvodů bylo v dané věci namístě obviněnému uložit již nepodmíněný trest odnětí svobody, tedy proč nebylo možno na jeho osobu působit ještě trestem tzv. alternativním, tj. trestem s bezprostředním odnětím osobní svobody přímo nespojeným. Absenci výslovné citace, resp. odkazu na ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku, přitom nelze považovat za porušení § 125 odst. 1 věta poslední tr. řádu, je-li z odůvodnění napadeného rozhodnutí (tak jako v tomto případě) zřejmé, že soud vzal limity pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, jež jsou obsaženy právě v tomto ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku v potaz, tzn. že je řádně učinil předmětem svých úvah. Tomuto stavu přitom plně odpovídá užití formulace „nepřichází v úvahu uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody“ či „jde o postih přísný, nicméně plně odpovídající jak okolnostem případu, tak osobním poměrům obžalovaného a zejména pak možnostem jeho nápravy“ v bodě 45 odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud tak na podkladě podaného dovolání shledal, že nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, který byl obviněnému v této trestní věci pravomocně uložen, je mimo jiné trestem splňujícím hlediska vyjádřená v § 55 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterých jej bylo možné uložit, neboť, jak konstatoval soud prvního stupně v odůvodnění výroku o uloženém trestu (bod 152. odůvodnění jeho rozsudku), obviněnému nesvědčí žádné polehčující okolnosti, jednání se dopustil v intenzitě významně se blížící hranici značného rozsahu (tedy okolnosti podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty), psychotropní látky nejen distribuoval, ale i vyráběl, přičemž v rámci hierarchie distributorů a prodejců stál jako výrobce na vyšších stupních této pyramidy, a vzhledem ke své trestní minulosti (kdy se uvedené trestné činnosti fakticky dopouštěl ve zkušební době podmíněného odsouzení pro obdobnou trestnou činnost, byť bylo následně formálně rozhodnuto o tom, že se ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil) má sklony k páchání trestné činnosti tohoto charakteru. S přihlédnutím ke všem těmto důvodům je tak obviněnému uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let trestem zcela jednoznačně přípustným. Jelikož byl soudy nižších stupňů při ukládání trestu obviněnému uložen přípustný druh, resp. způsob výkonu trestu, jenž byl stanoven mimo jiné v souladu s pravidly obsaženými v § 55 odst. 2 tr. zákoníku, nebyly obviněným uplatněné námitky shledány důvodnými.

    15. Na podkladě výše uvedených zjištění a rozvedených skutečností tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že oba soudy nižších stupňů postupovaly v souladu s platnou právní úpravou, pokud na základě zjištěných poměrů obviněného M. R. dospěly k závěru, že by uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody zjevně nevedlo k dostatečnému působení na jeho osobu tak, aby vedl řádný život, tzn. že neshledaly naplnění podmínek, jež by ve smyslu § 55 odst. 2 tr. zákoníku vylučovaly přímé uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, byť byl obviněný uznán vinným trestným činem, jehož hodní hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje pět let.

    16. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu nedošlo. Obviněný veškerými svými námitkami v podstatě jen opakuje svoji obhajobu uplatněnou již v rámci odvolacího řízení a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění ve vztahu k uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let. V rámci podaného dovolání přitom nevznesl žádnou relevantní námitku, jíž by bylo možno podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonné důvody dovolání. Dovolání obviněného tak bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
      17. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno.


      P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

      V Brně dne 30. 1. 2019

      JUDr. Antonín Draštík
      předseda senátu


      Vypracoval:
      JUDr. Tomáš Durdík