Rozhodnutí NS

7 Tdo 519/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:7 Tdo 519/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.519.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Podvod
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
08/19/2019
IV.ÚS 2728/19
IV.ÚS 2728/19
JUDr. Jan Filip
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 519/2019-3325


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 5. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. M., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 6 To 68/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 10/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 10. 2018, č. j. 63 T 10/2017-3097, byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 71 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty (věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku). O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 a 3 tr. ř. Kromě toho byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další skutek, jenž byl obžalobou posouzen jako dílčí útok výše popsaného zločinu, ovšem tato část rozsudku včetně výroku o náhradě škody podle § 229 odst. 3 tr. ř. nebyla napadena odvoláním a nyní ani dovoláním a tedy nebyla předmětem dovolacího řízení.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu v podstatě tím, že

v XY a na dalších místech České republiky v období nejméně od 1. 1. 2010 do října 2016, s cílem se obohatit, ačkoli věděl, že peníze poškozeným deklarovaným způsobem nezhodnotí a nevrátí, soustavně, s příslibem vrácení vkladu včetně zhodnocení, od poškozených vylákával finanční prostředky tak, že jim vědomě nepravdivě tvrdil, že jejich peníze výhodně zhodnotí a vrátí spolu s výnosem 10 – 30 % ročně, a to jejich investováním do cenných papírů na Burze cenných papírů Praha (kdy část peněz skutečně do cenných papírů investoval), částečně pak i nákupem uměleckých děl, přestože si musel být vědom toho, že dlouhodobě nedosahuje ani zdaleka zhodnocení, které nabízel poškozeným. Takto je v bodech 1. až 71. rozvedených v rozsudku přiměl, aby mu svěřili finanční prostředky v různé výši, které jim však slíbeným způsobem nezhodnotil, v termínu splatnosti ani později nevrátil, ale ponechal si je pro vlastní potřebu a způsobil poškozeným škodu v celkové výši nejméně 86 949 202 Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně v jeho odsuzující části napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2018, č. j. 6 To 68/2018-3259, jej částečně zrušil ve výrocích o náhradě škody podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. a nově ohledně zrušené části rozhodl podle § 229 odst. 1 tr. ř.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolacímu soudu vytkl, že nezohlednil všechny okolnosti případu. Soudy vyhodnotily jeho výpověď jako nevěrohodnou, nevyhověly jeho důkazním návrhům a provedené důkazy hodnotily jednostranně. V důsledku toho nesprávně posoudily objektivní i subjektivní stránku trestného činu, čímž zatížily rozhodnutí extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými skutečnostmi. Z provedeného dokazování nelze dovodit jeho podvodný úmysl. Sice podle znaleckého posudku měl dosahovat zisku jen 0,2 %, tudíž nemohl svým věřitelům vrátit vklady se zhodnocením 15 – 30 %, ale v období prosince 2013 až dubna 2015 měl výnosy 2,23 – 76 %, tedy obchodoval i se značným ziskem. Své věřitele neuváděl v omyl, když navíc kupoval i umělecká díla a dostával svým závazkům, neboť vyplácel úroky i vklady. Půjčené peníze vždy užil na sjednaný účel a na podzim roku 2015 měl k dispozici cca 48 000 000 Kč.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že podstatou jeho námitek je zpochybnění skutkových zjištění soudů obou stupňů, a způsob jakým hodnotily důkazy. Tím se ovšem obviněný pohybuje mimo meze uplatněného dovolacího důvodu, neboť nenamítá žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a jeho právní kvalifikací. Důvod k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu nelze shledat, protože ve věci není žádná taková vada, která by to odůvodňovala.

Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději. Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu. Ani v podstatě obecnou námitku obviněného stran absence objektivní a především subjektivní stránky trestného činu nelze pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. podřadit. Tato námitka by sice mohla být formálně pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, neboť ji obviněný založil na vlastní verzi o průběhu skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových zjištění soudu prvního stupně, potvrzených i soudem odvolacím, a byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi poškozených, kteří potvrdili výmluvnost obviněného, jeho vystupování, sliby, okolnosti, za jakých byly smlouvy uzavírány a znaleckým posudkem z oboru ekonomika. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.

Pokud soud neakceptoval některé návrhy obviněného na doplnění dokazování, stalo se tak důvodně a bez opomenutí o nich rozhodnout, zejména s odkazem na jejich nadbytečnost (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Na okraj je možné doplnit, že pro posouzení, zda je třeba provést určitý důkaz, má primární vliv souvislost s předmětem řízení, vypovídací potence či potřeba zjištění z něj vyplývající informace, nikoli jednoduchost jeho provedení.

Na podkladě řádně provedeného dokazování byl spolehlivě zjištěn skutkový děj, jehož podstatou bylo shromažďování finančních prostředků poškozených obviněným. Dělo se tak především na základě smluv o půjčkách se závazkem investovat vylákané finanční prostředky do akcií na burze a jejich zhodnocení 10 – 30 %. Sice poškozené nijak přímo nenutil půjčovat mu peníze, ale přiměl je k tomu tím, že vytvořil okolo své osoby legendu úspěšného burzovního obchodníka, kterou podporoval ukázkami různých grafů či aplikací na tabletu, vlastními vyjádřeními o své úspěšnosti a schopnosti využít obecné informace k odhadu vývoje cen akcií, ale i způsobem života (exotické dovolené, koupě a rekonstrukce nemovitostí apod.). V důsledku toho poškození nabyli mylného dojmu o pravém stavu věci a půjčovali mu peníze jako vklady určené k investování do cenných papírů, přičemž byli obviněným následně ubezpečováni o úspěšném průběhu investování. Obviněný sice skutečně realizoval řadu obchodů na burze, ovšem dlouhodobě bez onoho slibovaného výnosného efektu (což i sám připustil ve své výpovědi v hlavním líčení dne 19. 2. 2018, č. l. 2761), respektive bez zisku (proto také např. podle něj nebyl důvod k oznámení své činnosti orgánům daňové správy). Zcela logickým a očekávatelným výsledkem tohoto jednání, při zohlednění životních nákladů obviněného, byl majetkový propad a dluh vůči poškozeným, zjištění úpadku obviněného v insolvenčním řízení a prohlášení konkursu na jeho majetek. Tyto závěry dokresluje i následné jednání obviněného, který přestal s poškozenými komunikovat a zapíral se před nimi. Pokud obviněný namítl, že na podzim roku 2015 měl majetek v hodnotě přibližně 48 000 000 Kč, je namístě poznamenat, že od poškozených vylákal více jak 80 000 000 Kč.

V návaznosti na námitky obviněného ohledně jeho zisků je třeba doplnit, že výnosnost jím uskutečněných transakcí byla 0,2 %, tedy prakticky nulová. Tato skutečnost značí, že scházel jakýkoli důvodný předpoklad slibované ziskovosti. Tento závěr nemůže změnit ani z celkového kontextu obviněným vytržený dílčí zisk až 76 %, když obdobně tak lze poukázat na druhé straně i na dílčí ztrátu až 95,9 %. Investiční strategii obviněného vyhodnotil znalec jako nahodilou a nikoli kontinuální a popsatelnou.

Pokud jde tedy o skutkové závěry soudů obou stupňů, je nutné je označit za komplexní, důvodné, logické a navazující na provedené důkazy, což značí nemožnost dovození jakéhokoli, natož extrémního rozporu mezi nimi a na základě nich učiněnými právními závěry.

Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z odvolání, se kterou se soudy obou stupňů spolehlivě vypořádaly ve svých rozhodnutích (str. 81 – 85 odst. 83. rozsudku soudu prvního stupně a str. 10 – 13 odst. 33. – 41. rozsudku soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 17. 12. 2018, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 24. 4. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 5. 2019




JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu



Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel