Rozhodnutí NS

21 Cdo 4288/2015

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/25/2016
Spisová značka:21 Cdo 4288/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4288.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Správní řízení
Spojení věcí ke společnému řízení
Dotčené předpisy:§ 244 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
§ 250b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 4288/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobce MVDr. Ing. S. Š., zastoupeného Mgr. Štěpánem Rybářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 138/10, za účasti 1. Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupeného JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné - Fryštátě, Masarykovo nám. č. 91/28, 2) Ing. L. Š., 3) V. K., a 4) JUDr. F. Š., o vyvlastnění nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 208/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 14. dubna 2015, č. j. 1 Co 10/2015-102, takto:


Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2014, č. j. 23 C 208/2011-80, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Rozhodnutím Magistrátu města Frýdek - Místek ze dne 27. 4. 2011, č. j. MMFM 52307/2011, byla vyvlastněna vlastnická práva k pozemkům parc. č. 1748/22 a č. 1748/25 v k. ú. R., zapsaným na listu vlastnictví č. 16 pro obec H. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek - Místek, a k vedlejší stavbě (drobné dřevěné stavbě bez základů, sloužící jako sklad), postavené na pozemku parc. č. 1748/25 v k. ú. R., k venkovním úpravám (plotu ze strojového pletiva - oplocení pozemku parc. č. 1748/25 v k. ú. R..) a k trvalým porostům (ovocné dřeviny - 3 ks třešeň vysokokmen, 5 ks jabloň vysokokmen, 1 ks líska, 3 m2 ostružiník a okrasné dřeviny, 1 ks javor jasnolistý, 4 ks vrba), jejichž vlastníky jsou účastnice 2) [Ing. L. Š. - podíl 1/4] a účastník 3) [V. K. - podíl 3/4], ve prospěch účastníka 1) za náhradu ve výši 112.865,- Kč.

Odvolání, které podal proti tomuto rozhodnutí žalobce, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153452/2011, jako nepřípustné zamítl. Podle krajského úřadu nebylo za řízení prokázáno, že by žalobce byl vlastníkem vyvlastňovaných nemovitostí, a nemůže obstát ani tvrzení, že by nemovitosti byly ve společném jmění žalobce a účastnice 2).

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 20. 9. 2011 se žalobce domáhal, aby rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153452/2011, bylo "změněno tak, že se nezamítá odvolání žalobce proti všem výrokům rozhodnutí o vyvlastnění vydaným Magistrátem města Frýdek - Místek, oddělením stavebního řádu dne 27. 4. 2011, pod č. j. MMFM 52307/2011, případně bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že předložil spolu s účastnicí 2) [manželkou Ing. L. Š.] "čestné prohlášení" ze dne 21. 3. 2010 o tom, že "tyto nemovitosti jsou ve společném jmění manželů". Protože "na předmětné věci vynakládají společné prostředky ze SJM" a "chovají se k tomuto majetku jako vlastníci na základě zákonného institutu společného jmění manželů", nemůže být podle žalobce "pochyb o tom, že žalobce vedle své manželky L. je bezesporu účastníkem předmětného řízení a nelze svévolně rozhodnutím správního orgánu jeho odvolání zamítnout jako odvolání nepřípustné".

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 5. 2012, č. j. 23 C 208/2011-17, žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobci bude po právní moci tohoto rozhodnutí vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Poté, co dovodil, že věc je třeba projednat v řízení podle Části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. občanského soudního řádu), soud prvního stupně vzal v úvahu, že žaloba "směřuje proti rozhodnutí správního orgánu, která má ve své podstatě procesní povahu a nebylo jím o žádném právu soukromoprávní povahy rozhodováno", a uzavřel, že "proti takovému rozhodnutí žalobu podat nelze". Žaloba proto musela být "jako nepřípustná" podle ustanovení § 250g odst. 1 občanského soudního řádu odmítnuta.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 9. 2012, č. j. 1 Co 225/2012-30, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že "se nelze proti napadenému rozhodnutí správního orgánu odvolat ani vyvolat přezkum podle Části páté občanského soudního řádu, neboť rozhodnutí má ve své podstatě procesní charakter". Protože žalobci "nesvědčí vlastnické právo", protože žalobce "nesplňuje žádnou z podmínek pro účastenství v řízení stanovených v § 17 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb." a protože "předmětným rozhodnutím nebyla vlastnická práva žalobce založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta", soud prvního stupně správně rozhodl o odmítnutí žaloby.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 26. 2. 2014, č. j. 21 Co 1072/2013-60, usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že v projednávané věci žaloba neodpovídá zákonným požadavkům na obsah žaloby (§ 246 odst. 2 občanského soudního řádu). Žalobce sice označil rozhodnutí, kterým bylo řízení před vyvlastňovacím úřadem skončeno, domáhal se však něčeho, co vůbec nemůže být předmětem řízení podle Části páté občanského soudního řádu (změny nebo zrušení rozhodnutí krajského úřadu) a neuvedl - v rozporu s ustanovením § 246 odst. 2 občanského soudního řádu - ani to, v jakém rozsahu má být věc vyvlastnění soudem (vůči němu) projednána a rozhodnuta, a ani údaj o tom, jak má být věc vyvlastnění soudem (vůči němu) rozhodnuta. Soud měl postupem podle ustanovení § 245 a § 43 občanského soudního řádu vést žalobce k doplnění žaloby. Nové projednání věci soudem navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí. Věc pravomocně rozhodnutá správním orgánem může být na návrh znovu projednána a rozhodnuta soudem, i kdyby rozhodnutí správního orgánu mělo „procesní charakter“.

Na základě výzvy soudu žalobce doplnil dne 17. 4. 2014 žalobu tak, že „je vlastníkem nemovitostí ve společném jmění manželů s Ing. L. Š. v k. ú. R., obec H., a to pozemků p. č. 161/3, 161/4 a obytného domu č. 61 spolu se specifikovanými venkovními úpravami a dále pozemků p. č. 1748/22, č. 1748/25 s dřevěnou stavbou a plotem a č. 1748/29 s opěrnou zdí z lomového kamene s trvalými porosty, že tyto byly vyvlastněny rozhodnutím Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 1. 2. 2012, č. j. MMFM 13730/2012, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 22. 3. 2012, č. j. MSK 41816/2012, ze dne 26. 5. 2010, č. j. MMFM 69146/2010 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 9. 8. 2011, č. j. MSK 104058/2011, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153225/2011“, a že byl zkrácen na svých právech tím, že v průběhu vyvlastňovacího řízení s ním nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, a že jeho odvolání proti vyvlastnění uvedených věcí bylo jako nepřípustné zamítnuto. Navrhl, aby byl ve vztahu k žalobci zamítnut návrh na vyvlastnění uvedených nemovitostí a rozhodnuto, že se vlastnické právo žalobce k uvedeným věcem neodnímá.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 11. 2014, č. j. 23 C 208/2011-80, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že se žalobce v této věci domáhá totožného nároku, o kterém již bylo rozhodnuto na základě žaloby podané i jeho osobou ve věci vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 23 C 193/2011, že rozhodnutí je pravomocné a že se krajský soud vypořádal i s argumentací žalobce ve vztahu k tvrzením o existenci SJM žalobce a Ing. L. Š. k nemovitostem, pozemkům parc. č. 161/3, č. 161/4, stavbě obytného domu spolu se specifikovanými venkovními úpravami a dále k pozemkům parc. č. 1748/22 a č. 1748/25 s venkovními úpravami a trvalými porosty. Protože „projednání brání překážka věci pravomocně rozhodnuté“, bylo řízení zastaveno.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 4. 2015, č. j. 1 Co 10/2015-102, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Z provedeného dokazování dovodil, že vyvlastňovací úřad (Magistrát města Frýdek-Místek) vydal dne 27. 4. 2011 rozhodnutí č. j. MMFM 52307/2011, kterým odňal vlastnické právo k pozemkům parc. č. 1748/22, č. 1748/25 a vedlejší stavbě na pozemku parc. č. 1748/25 a specifikovaným venkovním úpravám a trvalým porostům, vše v k. ú. R., ve spoluvlastnictví V. K. (v rozsahu ¾) a Ing. L. Š. (v rozsahu ¼). Krajský úřad pro Moravskoslezský kraj dne 9. 8. 2011 rozhodnutím č. j. MSK 104058/2011, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153225/2011, odvolání Ing. L. Š. zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil, a dále rozhodnutím ze dne 1. 9. 2011, č. j. MSK 153452/2011, zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce. Vyvlastňovací úřad vydal dne 1. 2. 2012 rozhodnutí č. j. MMFM 13730/2012, kterým odňal vlastnická práva k pozemkům parc. č. 161/3, č. 161/4 a k budově č. p. 61, vše v k. ú. R., ve spoluvlastnictví Ing. L. Š. a JUDr. F. Š. (každého v rozsahu ). Krajský úřad pro Moravskoslezský kraj rozhodnutím dne 22. 3. 201, č. j. MSK 41816/2012, odvolání Ing. L. Š. a JUDr. F. Š. zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Dne 29. 8. 2011 podali Ing. L. Š. a žalobce žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, jehož účastníkem bylo Ředitelství silnic a dálnic ČR a V. K., jež se týkalo vyvlastnění pozemků p. č. 1748/22, č. 1748/25 a dále pozemků p. č. 193/5, 193/6, vše v k. ú. R. Dne 10. 4. 2012 podali Ing. L. Š. a JUDr. F. Š. žalobu podle § 244 a násl. o. s. ř., která se týkala vyvlastnění nemovitostí p. č. 161/3 a č. 161/4 v k. ú. R. Obě dvě řízení (23 C 35/2012 a 23 C 193/2011) byla spojena k projednání a jsou vedena pod sp.zn. 23 C 193/2011. Z obsahu spisu sp. zn. 23 C 193/2011 je zřejmé, že žalobce MVDr. Ing. S. Š. je rovněž žalobcem v řízení 23 C 193/2011, přičemž řízení se týká stejného vyvlastňovacího řízení k pozemkům p. č. 1748/22, č. 1748/25 a dále k pozemkům p. č. 161/3, č. 161/4 a k budově, vše v k. ú. R. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce se v předmětné věci domáhá shodného nároku s předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 23 C 193/2011, o němž bylo rozhodnuto částečným rozsudkem potvrzeným odvolacím soudem, že „je však nesprávný závěr soudu prvního stupně, že projednání žaloby brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť správně projednání žaloby brání překážka věci zahájené“. „Krajský soud rozsudkem ze dne 5. 6. 2013 č. j. 23 C 193/2011-8 zamítl ve vztahu k pozemkům p. č. 1748/22 a 1748/25 v k. ú. R. pouze žalobu Ing. L. Š. a nerozhodl o tomto nároku žalobce MVDr. Ing. S. Š.“, „obdobně nesprávně rozhodl o nároku k pozemkům p. č. 161/3, č. 161/4 a budově č. p. 61, vše v k. ú. R., neboť zamítl žalobu žalobců Ing. L. Š. a JUDr. F. Š. a nerozhodl o tomto nároku žalobce MVDr. Ing. S. Š.“. „V odůvodnění krajský soud neshledal aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby ohledně pozemků p. č. 1748/22, č. 1748/25, č. 161/3, č. 161/4 a budově č. p. 61 v k. ú. R., tento právní názor ovšem postrádá vyjádření ve výroku částečného rozsudku.“ Odvolací soud uzavřel, že „za této situace tedy dosud probíhá řízení k žalobě žalobce MVDr. Ing. S. Š. k těmto pozemkům, o níž dosud krajský soud meritorně nerozhodl, a protože krajský soud v řízení vedeném pod sp. zn. 23 C 193/2011 dosud rozhodl pouze částečným rozsudkem, je splněna podmínka podle § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř. k vydání doplňujícího rozhodnutí o nároku žalobce v řízení sp. zn. 23 C 193/2011“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že „v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 23 C 193/2011 soudy sice posuzovaly odnětí vlastnického práva k domu, pozemků p. č. 161/3, 161/4, venkovních úprav, pozemků p. č. 1748/22, 1748/25, 1748/29 s trvalými porosty, avšak pouze ve vztahu k Ing, neposuzovaly ale důvodnost obrany vlastnických práv žalobce k uvedeným věcem“. „Soudy obou stupňů převzaly nesprávný názor správních orgánů, že o této obraně žalobce ve vztahu k předmětným nemovitostem bylo již údajně rozhodnuto v mezitímním rozsudku, čímž měla být údajně podle soudů založena překážka věci rozhodnuté“. „Soudy se ale odmítaly zabývat argumenty příslušejícími výhradně žalobci.“ Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, „že by snad v jeho případě nějakým doposud neznámým právním automatismem nastala situace, že by byl zbaven svých práv k předmětným nemovitostem, aniž by se mohl tomuto nucenému odnětí práv jakkoli bránit, zejména argumentací, že předmětný dům a pozemky vlastní s manželkou v SJM a že zde na základě svého vlastnického práva podniká, účtuje o těchto základních prostředcích, vynakládá na ně náklady atd.“ Domnívá se, že „odnětí práv manželky vyvlastněním ohledně majetku v SJM nemá za následek automatické odnětí práv manžela k tomuto majetku, zvláště za situace, kdy manžel k tomuto majetku uplatňuje práva z titulu své podnikatelské činnosti“. „Proto nemůže být ani podstatná pro úvahu o překážce věci rozhodnuté skutečnost, zda soud spojil ke společnému řízení taková řízení, kde v jednom bylo odňato vlastnické právo k věcem v SJM pouze manželce a v druhém spojeném řízení bylo odňato vlastnické právo manžela k jiným věcem.“ „Procesní institut spojení věcí nemůže mít za následek závěr o zániku vlastnických práv účastníka jednoho ze spojovaných řízení, když ohledně těchto práv uvedeného účastníka řízení ani neproběhlo, tento účastník se nemohl k případnému odnětí svých práv vyjádřit a nemohl se ani bránit.“ Navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu dovolací soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Ing. L. Š. a JUDr. F. Š. navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobce vyhověl.

Ředitelství silnic a dálnic ČR navrhlo, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nedůvodné odmítl, neboť považuje rozhodnutí soudů za správná a zákonná.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [výkladu ustanovení § 250b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013], která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.

Podle ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

Podle ustanovení § 250b odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) s žalobou jsou spojeny ke společnému řízení další žaloby, které byly podány ve věci, o níž správní orgán rozhodl stejným rozhodnutím dříve, než o ní soud prvního stupně rozhodl.

Spory nebo jiné právní věci, o nichž bylo rozhodnuto správním orgánem stejným rozhodnutím (vztahující se k předmětu řízení před správním orgánem, věci skutkově spolu související, v nichž jsou stejní účastníci určeni okruhem účastníků řízení před správním orgánem) musí být – jak vyplývá z povahy věci - na návrh soudem projednány a rozhodnuty v jediném řízení, i když bylo podáno více žalob, kterými se žalobci domáhali projednání věci před soudem. Ze zákona jsou proto spojeny s v pořadí první podanou žalobou všechny další žaloby, které byly podány v téže věci, o níž rozhodl správní orgán stejným (částečným mezitímním nebo konečným) rozhodnutím, a to za předpokladu, že další žaloby byly podány dříve, než soud rozhodl o první žalobě. Kdyby byla žaloba podána až poté, co soud v občanském soudním řízení o jiné žalobě v téže věci již rozhodl, nepřichází společné řízení v úvahu; o později podané žalobě tedy musí být rozhodnuto samostatně.

Doba, v níž musí být další žaloba podána, aby došlo ke spojení s žalobou, je vymezena lhůtou podle § 247 odst. 1 o. s. ř. a okamžikem rozhodnutí soudu o žalobě nejdříve doručené soudu. Spojení věcí je tedy podmíněno podáním další žaloby ve věci subjektivního práva, k němuž se vztahuje stejné rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní oblasti vydané před podáním žaloby.

S podáním každé další žaloby nejsou spojeny účinky zahájení řízení; soud ji proto bez dalšího vždy projedná a rozhodne o ní v řízení o žalobě, s níž je spojeno ke společnému řízení. Rozhodnutí o spojení žalob ke společnému řízení se nevydává (soud nerozhoduje o spojení věcí podle § 112 odst. 1 o. s. ř., protože k němu dochází ze zákona okamžikem doručení další žaloby soudu). Na věci by nic nemohlo změnit, jestliže by například nedopatřením byla další věc zapsána u soudu samostatně. I kdyby další žaloba byla podána u jiného soudu, pak se zřetelem na § 89 o. s. ř. ji tento soud postoupí soudu, u něhož bylo již řízení žalobou zahájeno (§ 82 odst. 1 o. s ř.). Dozví-li se tedy soud v kterékoliv fázi řízení podle Části páté občanského soudního řádu (předtím, než o věci bylo pravomocně rozhodnuto), že byla podána další žaloba proti témuž řízení, nezbývá mu jiná možnost, než všechny takto podané žaloby projednat ve společném řízení.

Projednání a rozhodnutí dalších žalob, spojených ke společnému řízení, nelze vyloučit k samostatnému řízení; přiměřené užití § 112 odst. 2 o. s. ř. je proto vyloučeno.

Spojení dalších žalob s žalobou ke společnému řízení vylučuje riziko rozdílného rozhodování soudu o věci, o níž rozhodl správní orgán v řízení stejným rozhodnutím.

V projednávané věci - jak vyplývá z obsahu spisu – podali Ing. L. Š., MVDr. Ing. S. Š. a JUDr. F. Š. (osoby, jimž byla vyvlastněna jejich vlastnická práva) u Krajského soudu v Ostravě celkem tři žaloby a to dne 29. 8. 2011, 20. 9. 2011 a 10. 4. 2012, kterými se domáhali změny rozhodnutí správního orgánu, jimiž správní orgán rozhodl o vyvlastnění jejich nemovitostí. I když všechny tyto tři žaloby (které se týkaly stejného předmětu řízení před správním orgánem) byly podány u krajského soudu dříve, než bylo, o některé z nich soudem rozhodnuto, nebyly soudem v rozporu se zákonem projednány a rozhodnuty v jediném (společném) řízení, nebyly spojeny s v pořadí první podanou žalobou všechny další žaloby, ale naopak byly projednávány v samostatných řízeních (pod sp. zn. 23 C 208/2011, sp. zn. 23 C 193/2011 a sp. zn. 23 C 35/2012, poslední dvě řízení byla později spojena pod sp. zn. 23 C 193/2011). Projednávaná věc (sp. zn. 23 C 208/2011), která byla zahájena na základě žaloby podané dne 20. 9. 2011 (v pořadí druhé), měla být projednána a rozhodnuta v řízení vedeném pod sp. zn. 23 C 193/2011, tedy spojena s první podanou žalobou dne 29. 8. 2011 u Krajského soudu v Ostravě.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné (v souladu se zákonem) a protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky jej zrušil (§ 245, § 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§ 245, § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2016

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu