Právní věty rozhodnutí schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 11. listopadu 2020

Výpověď z nájmu nebytových prostor, § 2312 o. z., § 2314 o. z., § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Vážný důvod, pro který lze vypovědět nájem prostoru sloužícího podnikání uzavřeného na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době (§ 2312 o. z.), musí být uveden ve výpovědi; není-li tomu tak, nebo nejde-li o vážný důvod, skončí nájem uplynutím šestiměsíční výpovědní doby. Nemá proto význam zabývat se (ne)existencí vážných důvodů v řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2314 o. z.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3111/2019)



Nemajetková újma (o. z.), Odpovědnost státu za škodu, § 81 odst. 1 o. z., § 81 odst. 2 o. z., § 82 odst. 1 o. z., § 1 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb., § 1 odst. 2 předpisu č. 82/1998 Sb., § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb., § 13 odst. 2 předpisu č. 82/1998 Sb., § 31a odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb.

I v poměrech založených zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, musí být nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy, která měla být způsobena výkonem veřejné moci, uplatněn proti státu, nikoliv vůči osobě, která vyvolala nepříznivý zásah do osobnostní sféry poškozeného v rámci činnosti sledující plnění služebních či pracovních úkolů při výkonu pravomocí orgánu státu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 705/2019)



Církev (náboženská společnost), Zmírnění křivd (restituce), § 8 odst. 1 písm. f) předpisu č. 428/2012 Sb., § 9 odst. 1 a 2 předpisu č. 428/2012 Sb., § 12 odst. 1 předpisu č. 428/2012 Sb.

Za okamžik rozhodný pro posouzení obsahu územně plánovací dokumentace (zda vymezuje pozemek určený k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní nebo technické infrastruktury) se z hlediska naplnění uvedené podmínky výlukového důvodu upraveného v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje okamžik doručení výzvy oprávněné osoby k vydání takového majetku osobě povinné.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 164/2020)



Dokazování, Incidenční spory, Odporovatelnost, § 118a odst. 3 o. s. ř., § 120 odst. 1 o. s. ř. § 240 IZ.

I. Protiplnění dle § 240 insolvenčního zákona musí být majetkové povahy, reálné a přiměřeně ekvivalentní; nemůže mít jinou, např. nemajetkovou, povahu nebo podobu, kterou nelze nijak zpeněžit anebo využít k uspokojení věřitelů.

II. Prokáže-li insolvenční správce v řízení o odpůrčí žalobě, že dlužník poskytl třetí osobě plnění právním jednáním, které je podle své povahy právním jednáním bez přiměřeného protiplnění (§ 240 insolvenčního zákona), pak povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že za předmětné plnění bylo i tak poskytnuto přiměřené protiplnění, nese tato osoba.

III.  Pojem „ohledy slušnosti“ užitý v ustanovení § 240 odst. 4 písm. c/ insolvenčního zákona je nutné vykládat tak, že dlužníkem poskytnuté plnění musí vyhovovat těmto ohledům jak ve vztahu k nabyvateli plnění, tak ve vztahu k dlužníku. Za plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti vůči jiné osobě (nabyvateli plnění), by bylo možné považovat například poskytování výživného, byť by k tomu dlužník nebyl podle zákona povinen, za situace, kdy by nabyvatel plnění byl na tomto příjmu existenčně závislý. I v takovém případě však musí být plnění dlužníka přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sen. zn. 29 ICdo 98/2018)



Incidenční spory, Bezdůvodné obohacení, Náklady řízení, § 2991 o. z., § 168 odst. 2 písm. b) IZ., § 169 odst. 1 písm. f) IZ., § 202 odst. 1 IZ.

Nejde-li o náklad vynaložený bez právního důvodu třetí osobou na zhodnocení majetkové podstaty (§ 169 odst. 1 písm. f/ insolvenčního zákona), je majetkový prospěch, který majetková podstata získala po rozhodnutí o úpadku dlužníka plněním třetí osoby bez právního důvodu, bezdůvodným obohacením (§ 2991 o. z.), jež v rámci řádné správy majetkové podstaty má být vydáno ochuzenému jako plnění na jeho pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona.

V incidenčním sporu o určení, zda pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení způsobem uvedeným v § 203 insolvenčního zákona, je co do svého pořadí pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 insolvenčního zákona, se insolvenční soud zabývá pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného pořadí pohledávky, bez zřetele k tomu, zda spornou je i existence nebo výše této pohledávky. Skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodu vzniku pohledávky, nebo důvodu jejího možného zániku, anebo důvodu, pro který se stala soudně nevymahatelnou, případně pro posouzení (určení) správné výše pohledávky jsou vyhrazeny sporu o splnění povinnosti (o zaplacení peněžité pohledávky) vedenému u obecného soudu.

Pravidlo, podle kterého ve sporu o pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§ 202 odst. 1 věta první insolvenčního zákona), se obdobě uplatní též ve sporu o pořadí pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 203a odst. 2 insolvenčního zákona).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020)



Odvolání daru (o. z.), Vrácení daru, Darování, § 630 obč. zák., § 3028 odst. 3 o. z.

Byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013, i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019)



Náhrada škody, Promlčení, Pojištění odpovědnosti za škodu, § 620 odst. 1 o. z., § 629 o. z., § 635 odst. 2 o. z., § 24 odst. 2 písm. b) předpisu č. 168/1999 Sb., § 237 o. s. ř.

Vědomost o škodě ve smyslu § 620 o. z. je dána i tehdy, jestliže nositel práva, jehož promlčení je posuzováno, o rozhodných okolnostech vědět měl a mohl (§ 619 o. z.).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019)



Příslušnost soudu místní, Odpovědnost státu za škodu, § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř., § 85 odst. 5 o. s. ř., § 105 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 2 písm. a) předpisu č. 82/1998 Sb., § 6 odst. 5 předpisu č. 82/1998 Sb., § 2 předpisu č. 273/2008 Sb., § 95 odst. 1 předpisu č. 273/2008 Sb.

Odpovědnost státu za újmu způsobenou činností policejního orgánu coby orgánu činného v trestním řízení se řídí ustanovením § 95 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, jen tehdy, je-li újma způsobena osobě, která není zamýšleným adresátem výkonu veřejné moci, ani se jinak trestního řízení neúčastní v postavení jeho subjektu; v ostatních případech se odpovědnost státu posuzuje podle zákona č. 82/1998 Sb.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4066/2018)



Insolvenční řízení, Incidenční spory, Uplatňování pohledávky, Oddlužení, Zpeněžování, Vypořádání SJM, Společné jmění manželů, Majetková podstata, § 268 odst. 1 IZ., § 268 odst. 2 IZ., § 270 odst. 1 IZ., § 273 odst. 1 IZ., § 406 odst. 2 písm. b) IZ. ve znění od 01. 01. 2014 do 30. 06. 2017, § 408 odst. 1 IZ. ve znění od 01. 01. 2014 do 31. 05. 2019, § 408 odst. 2 IZ. ve znění od 01. 01. 2014 do 31. 05. 2019.

Jestliže po schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jejíž součástí byl majetek nevypořádaného společného jmění manželů, který byl v takovém usnesení uveden dle § 406 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona, dojde následně k vypořádání společného jmění manželů soudně (tak, že takový majetek připadne druhému z manželů a dlužníku vznikne pohledávka z titulu vypořádacího podílu), pak pohledávka z titulu vypořádacího podílu není „novým“ majetkem dlužníka ve smyslu § 408 odst. 2 insolvenčního zákona.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sen. zn. 29 ICdo 39/2018)


Oddlužení, Konkurs, Úpadek, Přechodná (intertemporální) ustanovení, Zpětná účinnost právních předpisů, § 418 IZ. ve znění do 30. 06. 2017, § 418 IZ. ve znění od 01. 07. 2017.

Na oddlužení schválené do 30. června 2017 nelze aplikovat § 418 odst. 4 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. července 2017.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sen. zn. 29 NSČR 170/2018)



Pojištění odpovědnosti za škodu, § 10 předpisu č. 168/1999 Sb.

Při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí [§ 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů] a zda tedy má pojistitel vůči němu právo na regresní postih, je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 Cdo 475/2020)



Ochrana osobnosti, § 39 předpisu č. 40/1964 Sb., § 15 předpisu č. 40/1964 Sb., § 2 písm. c) předpisu č. 256/2001 Sb., § 4 odst. 1 písm. f) předpisu č. 256/2001 Sb., § 4 odst. 1 písm. h) předpisu č. 256/2001 Sb., § 4 odst. 4 předpisu č. 256/200 Sb., § 5 odst. 1 předpisu č. 256/2001 Sb.

Dohoda zdravotnického zařízení a syna zemřelé o dočasném uložení těla zemřelé ve zdravotnickém zařízení, uzavřená před 1. lednem 2014, není sama o sobě neplatná pro rozpor se zákonem.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1712/2018)



Podnájem, Výpověď z nájmu nebytových prostor, § 2314 o. z., § 2215 o. z., § 2278 o. z., § 80 o. s. ř., § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Nestanoví-li jinak zákon nebo dohoda účastníků, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší; je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání).

Zvláštní úprava přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání (§ 2314 o. z.) se na podnájemní vztah nepoužije.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019)



Oddlužení, Zavinění, Darování, § 414 odst. 1 IZ. ve znění do 30. 06. 2017, § 415 IZ. ve znění do 30. 06. 2017, § 417 odst. 1 IZ. ve znění do 30. 06. 2017, § 418 odst. 1 písm. b) IZ. ve znění do 30. 06. 2017.

Jestliže insolvenční soud nezrušil oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) jen proto, že dlužník se zavázal zajistit dar od konkrétního dárce, je skutečnost, že dárce si poskytnutí daru rozmyslel, jelikož nesouhlasil s průběhem insolvenčního řízení a se způsobem přezkoumání jedné z přihlášených pohledávek, pro účely rozhodování o přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek podle § 415 insolvenčního zákona okolností, kterou dlužník „zavinil“ ve formě nedbalosti nevědomé. I kdyby totiž dlužník v době, kdy přislíbil zajištění daru, nevěděl, že dar nemusí být poskytnut, jelikož se dárce rozhodne jinak, vzhledem k okolnostem (bez příslibu daru by insolvenční soud oddlužení zrušil) a k osobním poměrům (zajištění konkrétního dárce bylo věcí dlužníka) to vědět měl.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2020, sen. zn. 29 NSČR 35/2018)


Insolvenční řízení, Úpadek, § 3 IZ., § 128 odst. 3 IZ., § 131 odst. 2 IZ., čl. II předpisu č. 64/2017 Sb.

I. Při projednání insolvenčního návrhu podaného věřitelem může soud ve smyslu § 131 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. července 2017 prodloužit dlužníku lhůtu 14 dnů počítanou od okamžiku zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku, stanovenou k předložení výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity pro účely § 3 odst. 3 insolvenčního zákona, jen na základě rozhodnutí vydaného před uplynutím této lhůty a za současného naplnění předpokladu, že dlužník předtím o prodloužení této lhůty požádal a žádost řádně odůvodnil důvody hodnými zvláštního zřetele.

II. K výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity předloženému dlužníkem při projednání insolvenčního návrhu podaného věřitelem pro účely § 3 odst. 3 insolvenčního zákona lze přihlédnout, předložil-li jej dlužník ve lhůtě určené ve včasné výzvě insolvenčního soudu vydané dle § 128 odst. 3 insolvenčního zákona. Výzva insolvenčního soudu dle § 128 odst. 3 insolvenčního zákona je včasná jen tehdy, jestliže ji insolvenční soud vydal ve lhůtě určené ustanovením § 131 odst. 2 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. července 2017).

III. V insolvenčních řízeních, v nichž k 1. červenci 2017 již uplynula lhůta určená ustanovením § 131 odst. 2 věty první insolvenčního zákona (ve znění účinném od uvedeného data), se k výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity pro účely § 3 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném od uvedeného data nepřihlíží. V takovém případě již insolvenční soud nemůže účinně vydat výzvu k předložení výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity pro účely § 3 odst. 3 insolvenčního zákona dle § 128 odst. 3 insolvenčního zákona (ve znění účinném od uvedeného data).

IV. Domněnka platební schopnosti dlužníka dle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona nemá vliv na zjištění úpadku dlužníka ve formě předlužení.

V. Domněnka platební schopnosti dlužníka dle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona vyvrací (nahrazuje) domněnku platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona, nikoli však některou z domněnek platební neschopnosti dlužníka uvedených v § 3 odst. 2 písm. a/, c/ a d/ insolvenčního zákona. Dokud trvá některá z domněnek platební neschopnosti dlužníka uvedených v § 3 odst. 2 písm. a/, c/ a d/ insolvenčního zákona, nemá insolvenční soud důvod zkoumat okolnosti týkající se domněnky platební schopnosti dlužníka uvedené v § 3 odst. 3 insolvenčního zákona.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 NSČR 13/2019)



Konkurs, Daň z přidané hodnoty, Insolvenční řízení, Zpeněžování, § 168 IZ., § 298 IZ., § 305 IZ., § 2 předpisu č. 235/2004 Sb., § 4 předpisu č. 235/2004 Sb., § 108 odst. 4 předpisu č. 235/2004 Sb., § 331 o. s. ř., § 337a o. s. ř.

I. U dlužníka, který je plátcem daně z přidané hodnoty, je při zpeněžení předmětu zajištění, který tvoří „obchodní majetek“ dlužníka, obsažena v „prodejní ceně“ i daň z přidané hodnoty. Nejde o částku určenou k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele jako součást tzv. čistého výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. Částka odpovídající dani z přidané hodnoty není ani nákladem spojeným se zpeněžením předmětu zajištění a nepodléhá proto zákonnému limitu dle § 298 odst. 4 insolvenčního zákona.

II. Dokud není částka odpovídající v dosaženém výtěžku zpeněžení dani z přidané hodnoty odvedena (postupem dle § 108 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty), jde v neuhrazeném rozsahu o daňovou pohledávku státu za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona. Vyjde-li v insolvenčním řízení, v němž je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, následně najevo, že dosažený výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nestačí k uspokojení všech pohledávek uvedených v § 305 odst. 1 insolvenčního zákona, není vyloučeno postupovat ohledně částky odpovídající dani z přidané hodnoty způsobem uvedeným v § 305 odst. 2 věty první insolvenčního zákona. Na tom, že ve smyslu ustanovení § 305 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona nejde o výtěžek zpeněžení předmětu zajištění určený k uspokojení zajištěného věřitele, se ani při takovém postupu ničeho nemění.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018)



Incidenční spory, Odporovatelnost, Osoba blízká, § 22 o. z., § 13 předpisu č. 90/2012 Sb., § 79 předpisu č. 90/2012 Sb., § 241 odst. 2 IZ.

Učinil-li dlužník coby obchodní korporace ovládaná jediným společníkem zvýhodňující právní jednání ve prospěch jiné obchodní korporace ovládané stejným jediným společníkem, jenž byl současně jediným jednatelem obou obchodních korporací, pak šlo ve smyslu ustanovení § 22 odst. 2 o. z. a § 241 odst. 2 insolvenčního zákona o právní jednání ve prospěch osoby dlužníku blízké.

Pravidlo obsažené v ustanovení § 13 z. o. k. se nepoužije na smlouvy uzavřené mezi dvěma jednočlennými společnostmi zastoupenými stejným jediným společníkem.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sen. zn. 29 ICdo 43/2018)