Právní věty rozhodnutí schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 13. ledna 2021

Zdánlivé právní jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ], Skončení pracovního poměru, Pracovněprávní vztahy, Smlouva pracovní
Simulované právní jednání, při němž jednající strany navenek pouze předstírají vůli právní jednání učinit a kdy jejich projev vůle pro chybějící vážnost projevené vůle nesměřuje k vyvolání právních následků, které jsou s předstíraným projevem vůle spojeny, je právním jednáním zdánlivým (§ 552 o. z.). Ke zdánlivosti (nicotnosti) právního jednání soud přihlíží z úřední povinnosti, vyjde-li zdánlivost v řízení najevo.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 03. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2862/2019)



Pojištění, § 33 odst. 1 předpisu č. 37/2004 Sb.

Ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, se uplatní i při pojištění platební neschopnosti dlužníků pojištěného (při pojištění dobytnosti pohledávky).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 05. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2593/2018)



Pojištění odpovědnosti za škodu, Promlčení, Přípustnost dovolání, § 619 o. z., § 620 odst. 1 o. z., § 626 o. z., § 635 odst. 2 o. z., § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Nárok na plnění poskytované Českou kanceláří pojistitelů z garančního fondu (§ 24 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se promlčuje ve lhůtě tří let počínající běžet rok od pojistné události (§ 626 o. z.). Tato lhůta skončí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy (proti přímému škůdci), na kterou se pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel vztahuje. Jestliže není znám přímý škůdce (provozovatel nezjištěného vozidla), neskončí promlčecí lhůta nároku na pojistné plnění dříve než za čtyři roky od vzniku újmy.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 05. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019)



Náhrada škody, § 2900 o. z., § 2901 o. z., § 2910 o. z.

Náhrada škody způsobené porušením prevenční povinnosti (§ 2900 a § 2901 o. z.) přichází v úvahu, jen není-li konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 05. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3510/2019)



Náhrada škody, Náklady léčení, § 2960 o. z.

Náklady spojené s péčí o zdraví (§ 2960 o. z.) zahrnují vedle výdajů na léčebnou péči poškozeného, která není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění, též výdaje na účelně vynaloženou osobní péči, která nemá jen lékařský charakter (např. úkony osobní hygieny, přípravy stravy a jejího přijímání, vyměšování, oblékání, jichž není poškozený zcela či zčásti sám schopen), a výdaje na péči o jeho domácnost (např. obstarávání nákupů, úklid, praní i vyřizování potřebných záležitostí na poště, na úřadech apod.). Náhrada se týká nákladů k pořízení potřebných pomůcek i k zabezpečení činností, které poškozený nezvládá, prostřednictvím jiných osob.

Účelnost nákladů spojených s péčí o zdraví poškozeného je třeba měřit nejen hlediskem ekonomickým, nýbrž i širším pohledem, který zohledňuje snahu společnosti o začlenění zdravotně hendikepovaných osob do společenského života ve smyslu Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, publikované pod č. 10/2010 Sb. m. s.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 06. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3838/2018)



Poplatky soudní, Společenství účastníků řízení, Zastavení řízení, Směnka, § 2 odst. 8 předpisu č. 594/1991 Sb., § 7 odst. 1 předpisu č. 594/1991 Sb., § 9 předpisu č. 594/1991 Sb., § 91 o. s. ř.

Ustanovení § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., které upravuje solidární poplatkovou povinnost, se neprosadí v případě účastníků řízení, majících postavení samostatných společníků podle ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř.

Výstavce vlastní směnky a směnečný rukojmí (jako přímí dlužníci ze směnky) jsou (i) v hmotném právu dlužníky samostatnými. Pro určení povahy jejich poplatkové povinnosti (tj. pro posouzení, zda mají povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání každý sám za sebe nebo solidárně) je nevýznamné, zda jim proti majiteli směnky náleží shodné (nebo naopak rozdílné) námitky, respektive, zda by (případná) pohledávka ze směnky byla uspokojitelná (jen) z majetku jednoho z nich nebo (v případě manželů) z jejich společného jmění. V tomto směru je bez právního významu též skutečnost, zda odvolání podali samostatnými podáními nebo podáním společným (jedním); takové rozlišení totiž činí povahu a výši poplatkové povinnosti závislou na právně nevýznamné skutečnosti (na technické podobě odvolání), aniž by k takovému rozdílu byl dán zákonný podklad, ať již v zákoně o soudních poplatcích či v jiném právním předpisu. Naopak důsledkem takového rozlišení by byla ničím neodůvodněná nerovnost poplatníků soudních poplatků, založená jen na tom, zda odvolání podali společně (jedním podáním) nebo samostatně.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 07. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1625/2020)



Insolvenční řízení, Insolvenční správce, Oceňování majetku, Znalecký posudek, § 39 IZ. ve znění od 01. 01. 2008 do 31. 05. 2019, § 219 IZ. ve znění od 20. 07. 2009, § 302 IZ. ve znění od 01. 07. 2017

Jde-li o obtížně ocenitelný majetek, jehož ocenění pro účely soupisu znalci zadá insolvenční správce bez žádosti věřitelského výboru, aniž by takovému postupu bránily skutečnosti uvedené v § 219 odst. 3 části věty za středníkem insolvenčního zákona, lze takto vzniklý náklad na znalečném hradit z majetkové podstaty bez dalšího zkoumání účelnosti využití znalce a bez předchozího souhlasu věřitelského výboru ve smyslu § 39 odst. 3 insolvenčního zákona. Jde-li (naopak) o obtížně ocenitelný majetek, jehož ocenění pro účely soupisu zadá insolvenční správce znalci bez žádosti věřitelského výboru, ačkoli lze důvodně předpokládat, že náklady na ocenění majetku znalcem budou vyšší než přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto způsobem jeho ocenění, lze takto vzniklý náklad na znalečném hradit z majetkové podstaty jen při splnění podmínek uvedených v § 39 odst. 3 insolvenčního zákona.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 05. 2020, sen. zn. 29 NSČR 94/2018)



Insolvenční řízení, Oddlužení, § 8 IZ. ve znění do 31. 05. 2019, § 50 IZ., § 80a IZ., § 401 IZ. ve znění do 31. 05. 2019, § 406 odst. 4 IZ. ve znění do 31. 05. 2019

Je-li hlasovací lístek, jehož prostřednictvím věřitel hlasuje o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů po zahájení insolvenčního řízení, opatřen pouze uznávaným elektronickým podpisem osoby oprávněné za věřitele jednat, není tím ve smyslu ustanovení § 401 odst. 1 insolvenčního zákona splněna podmínka úředně ověřeného podpisu a k hlasovacímu lístku se (proto) nepřihlíží.

Odvolání proti usnesení o schválení oddlužení je ve smyslu ustanovení § 406 odst. 4 insolvenčního zákona přípustné i tehdy, podá-li je věřitel, kterému hlasování o způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů znemožnil nesprávný úřední postup insolvenčního soudu a který (v odvolání) se schváleným způsobem oddlužení nesouhlasí; jde-li o vadu, která mohla ovlivnit volbu způsobu oddlužení, je takové odvolání i důvodné.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 06. 2020, sen. zn. 29 NSČR 106/2018)



Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ], Neplatnost právního jednání, Výpověď smlouvy, Smluvní pokuta, Smlouva příkazní, § 555 o. z., § 556 o. z., § 574 o. z., § 580 o. z., § 586 o. z., § 588 o. z., § 1998 odst. 1 o. z., § 2048 o. z., § 2430 o. z., § 2443 o. z.

Ujednání stran o tom, že „příkazník může od příkazce požadovat úhradu nákladů v určité paušalizované výši, pokud příkazce odstoupí od smlouvy nebo od projektu před datem podání žádosti o poskytnutí dotace, popřípadě tuto smlouvu před datem podání žádosti o poskytnutí dotace vypoví bez zavinění příkazníka“, není neplatným ujednáním o smluvní pokutě dle § 2048 o. z.; výklad tohoto právního jednání (§ 555 a násl. o. z.) může vést k závěru, že jde o odvolání příkazu ve smyslu § 2443 o. z. Takové ujednání není neplatné jen proto, že výše paušalizované částky neodpovídá nákladům vynaloženým příkazníkem, přiměřené části jeho odměny nebo jemu vzniklé škodě.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 03. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2070/2018)



Náhrada škody, § 2915 odst. 2 o. z., § 2915 odst. 1 o. z., § 438 obč. zák.

Škůdci, kteří podle pravomocného rozsudku vydaného soudem v trestním řízení spáchali trestný čin jako spolupachatelé, jsou zásadně povinni nahradit škodu způsobenou takovým trestným činem společně a nerozdílně (§ 2915 odst. 1 o. z.); povinnost k náhradě škody podle účasti škůdců na škodlivém následku (§ 2915 odst. 2 věta první o. z.) jim lze uložit jen výjimečně. Jestliže však škůdci spáchali trestný čin jako spolupachatelé a zároveň jako členové organizované skupiny, jsou povinni nahradit tím způsobenou újmu (škodu) vždy společně a nerozdílně; ustanovení § 2915 odst. 2 věty první o. z. o dělené povinnosti škůdců se zde vůbec neuplatní.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 02. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3333/2019)