Předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy vystoupil na shromáždění delegátů Soudcovské unie ČR, ve svém příspěvku rozvinul témata soudcovské etiky, úsilí o zřízení nejvyšší rady soudnictví a uzákonění institutu emeritního soudce

Petr Angyalossy jako vedoucí týmu 23 soudců, kteří v loňském roce vytvořili Etický kodex soudce ČR, opakovaně připomíná, že inspirací jemu a jeho kolegům byl už dříve zavedený etický kodex, který vypracovala Soudcovská unie ČR, přesněji etické zásady chování soudce schválené na 15. Shromáždění zástupců sekcí Soudcovské unie v roce 2005 v Brně. Znovu tedy poděkoval členům Soudcovské unie za jejich zásluhy o prosazování soudcovské etiky, za kvalitní zpracování jejich původních vlastních pravidel a ochotu i do budoucna napomáhat k šíření a dodržování etického chování také mezi soudci, kteří nejsou členy unie. Podle Petra Angyalossyho není význam nového Etického kodexu – ač formálně nezávazného – pouze symbolický. Jak uvedl: „Etický kodex má potenciál nejen posílit důvěru veřejnosti v justici, ale rovněž přispívá k naplňování požadavků Skupiny států proti korupci GRECO, která dlouhodobě vnímala a tlumočila absenci jednotných etických pravidel pro soudce v České republice jako nedostatek. Jsem tak rád, že se tento nedostatek podařilo tímto napravit, a mám za to, že Etický kodex bude nezanedbatelným přínosem i v tomto směru“.

Předseda Nejvyššího soudu patří mezi dlouholeté zastánce vzniku nejvyšší rady soudnictví v České republice. Ostatně, stejně jako jeho předchůdci ve vedení Nejvyššího soudu. Před členy Soudcovské unie ČR tak Petr Angyalossy ve svém vystoupení v pátek 22. října připomněl už snahy Otakara Motejla o její zřízení. Otakar Motejl po odchodu z čela Nejvyššího soudu v pozici ministra spravedlnosti před více než dvaceti lety předložil Parlamentu dokonce návrh paragrafového znění zákona ustavujícího tuto instituci, nicméně k jeho schválení nakonec nedošlo. Nelze v tomto směru opomenout taktéž snahy prof. Pavla Šámala a iniciativu Nejvyššího soudu podporující zřízení této instituce, v době kdy stál Pavel Šámal v jeho čele, tzv. „Zelenou knihou“ justice.

Také úsilí o zavedení funkce emeritních soudců je v České republice dlouhodobě neúspěšné. Petr Angyalossy v té souvislosti připomenul, že: „Ve vztahu ke zkušeným soudcům je škoda je odstavovat z funkce paušálně a nadobro po dosažení jejich věku sedmdesáti let. Ačkoliv bych tuto věkovou hranici samu o sobě zachoval, zavedení institutu emeritního soudce považuji za vhodné řešení jak pro samotné soudce, kteří by i nadále měli zájem podílet se za určených podmínek na soudcovské činnosti, tak zejména pro soudy a soudce aktuálně činné. Teoreticky by se jednalo o všestranně přínosnou situaci – starší soudci by nadále mohli zůstat přínosem pro soudnictví a využívat své celoživotní zkušenosti a současně by soudy získaly dodatečné soudcovské kapacity pro zvládání zvýšeného nápadu či dočasného výpadku některých soudců, ať již z důvodu soudcovské stáže či např. dlouhodobé nemoci či rodičovské dovolené určité soudkyně či soudce.“ Petr Angyalossy k tomu dále doplnil, že emeritní soudci běžně napomáhají justici v řadě zemí, jmenoval například Rakousko, Polsko či Portugalsko.


Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností, Nejvyšší soud
22. 10. 2021