Narovnání; neurčitost; neplatnost, § 1903 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., § 1904 zák. č. 89/2012 Sb.

26. 11. 2020

Vyjádření spornosti či pochybnosti určitých práv a povinností není nezbytnou náležitosti dohody o narovnání (§ 1903 o. z.); jeho absence proto sama o sobě nezakládá neurčitost či neplatnost dohody o narovnání.

Spornost nebo pochybnost práv a povinností jsou kategoriemi subjektivními; podstatné je proto, zda se práva a povinnosti jevily jako sporné stranám závazku. Skutečnost, že se takto nejeví třetí osobě či soudu, je bez právního významu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1720/2019, ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1720.2019.1)

Anotace:
Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalovaným (mimo jiné) zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství.

Odvolací soud dotčený rozsudek soudu prvního stupně v části potvrdil (ohledně části dlužné částky) a v části jej změnil tak, že žalobu v rozsahu zbývající části dlužné částky zamítl.

Ve vztahu k měnícímu výroku o věci samé odvolací soud po právní stránce uzavřel, že listina mu v řízení předložená obsahuje - vedle uznání dluhu - dohodu účastníků o narovnání, která je „od samého počátku“ neplatným právním jednáním, neboť je z ní zřejmé, že důvod i výše dluhu nebyly mezi stranami sporné či pochybné, a nelze tak určit, která práva měla být předmětem narovnání.


S výše uvedeným závěrem odvolacího soudu žalobkyně nesouhlasila a podala k Nejvyššímu soudu dovolání, aby posoudil otázku hmotného práva, zda pochybnosti či omyl účastníků ohledně sporných skutečností v dohodě o narovnání způsobuje její neplatnost, což shledal Nejvyšší soud jako otázku pro dovolání otevřenou, resp. v tomto směru shledal dovolání žalobkyně přípustným.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 9. 9. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 80/2020).