Postoupení pohledávky; odporovatelnost; odpůrčí žaloba; neúčinný právní úkon; narovnání; splnění; insolvenční řízení; náhrada; rovnocenná náhrada, § 585 zák. č. 40/1964 Sb., § 559 zák. č. 40/1964 Sb., § 236 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., § 237 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 239 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb.

26. 11. 2020

Je-li majetkem, který v důsledku neúčinné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dlužníkem coby postupitelem ušel z majetkové podstaty dlužníka, postoupená pohledávka, která před právní mocí rozhodnutí, jímž soud vyhověl odpůrčí žalobě, zanikla dohodou o narovnání uzavřenou mezi dlužníkovým dlužníkem a postupníkem, nebo tím, že ji dlužníkův dlužník splnil (uhradil) postupníku, je osoba, v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo osoba, která z něho měla prospěch, povinna poskytnout za takovou pohledávku do majetkové podstaty rovnocennou náhradu (§ 236 odst. 2 insolvenčního zákona). Rovnocennou náhradou za postoupenou pohledávku přitom není nominální výše této pohledávky, nýbrž její obvyklá (tržní) hodnota v době účinnosti postoupení.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2019, sen. zn. 29 ICdo 24/2018, ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.24.2018.1)

Anotace:
Dlužník měl vůči společnosti K pohledávku z titulu nedoplatku ceny díla ze smlouvy o dílo. Podle uznání závazku a dohody o konverzi měny měla společnost S vůči dlužníku splatnou pohledávku z titulu nedoplatku kupní ceny za dodávku fotovoltaických panelů. Tuto pohledávku postoupila společnost S (postupitel) v lednu 2011 za úplatu žalovanému (postupníku) a dlužník se v dohodě zavázal ji žalovanému zaplatit v náhradním termínu. Postupní smlouvou postoupil dlužník (postupitel) pohledávku vůči společnosti K žalovanému (postupníku) za dohodnutou úplatu. Podáním doručeným dlužníku mu bylo oznámeno postoupení pohledávky společnosti K. Následným podáním započetl žalovaný proti pohledávce dlužníka z titulu úplaty za postoupení pohledávky svou pohledávku vůči dlužníku (nabytou od společnosti S). Společnost K zaplatila na postoupenou pohledávku dlužníku jistou částku. Žalovaný uzavřel se společností K dohodu o narovnání, ve které se společnost K zavázala zaplatit dlužníku na úhradu postoupené pohledávky nejpozději do sjednaného termínu (ještě) zbývající částku.

Insolvenční soud v prvním stupni (mimo jiné) zamítl žalobu, kterou se žalobce jako insolvenční správce dlužníka domáhal vůči žalovanému určení, že smlouva o postoupení pohledávky vůči společnosti K uzavřená mezi dlužníkem jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem je neúčinným právním úkonem, protože dospěl k závěru, že postoupení nebylo zvýhodňujícím právním úkonem, neboť ve smyslu ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) šlo o právní úkon, který dlužník sice učinil v době, kdy byl v úpadku, šlo však o právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění v tom, že jako protiplnění byla použita původní pohledávka věřitele společnosti S. Současně nešlo o právní úkon učiněný mezi osobami blízkými nebo mezi osobami, které spolu tvoří koncern, nebylo prokázáno, že by žalovaný mohl vědět o úpadku dlužníka a právní úkon sám o sobě nemohl vést k úpadku dlužníka.

Odvolací soud změnil (mimo jiné) rozsudek insolvenčního soudu v prvním stupni způsobem, že určil, že postupní smlouva je neúčinným právním úkonem, což zdůvodnil tak, že pro posouzení věci není rozhodné, z jakého titulu a jak nabyl žalovaný pohledávku za dlužníkem, rozhodné je jen to, že za postoupenou pohledávku neposkytl žalovaný dlužníku žádné protiplnění; započtení pohledávky žádným novým protiplněním nebylo. Postupní smlouva je proto neúčinným právním úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, a to právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, neboť za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (v tomto případě existující pohledávka) se dlužníku reálně nedostala skutečně přiměřená náhrada.

S výše uvedeným závěrem odvolacího soudu žalobce nesouhlasil a podal dovolání, v jehož rámci se tak Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda je (bez dalšího) v řešené věci správný závěr odvolacího soudu, že postoupená pohledávka v nedotčeném rozsahu náleží (právní mocí rozhodnutí, jímž byla vyslovena neúčinnost postupní smlouvy, bude náležet) do majetkové podstaty dlužníka, či nikoliv a pro tento případ pak též Nejvyšší soud zodpověděl otázku, zda osoba, v jejíž prospěch by byl neúčinný právní úkon učiněn nebo osoba, která by z něho měla prospěch, bude povinna za takovou pohledávku do majetkové podstaty poskytnout náhradu a v jaké výši.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 9. 9. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 85/2020).