Smír; narovnání; zánik závazku; změna závazku; uznání dluhu; vzdání se nároku; osvobození od placení zbytku dluhů; zastavení exekuce, § 516 zák. č. 40/1964 Sb., § 585 zák. č. 40/1964 Sb., § 414 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., § 416 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb.

20. 11. 2020

Má-li účastníky sporu uzavřený smír (jen) povahu dohody o částečném vzdání se nároku věřitelem a částečném uznání dluhu dlužníkem, pak pohledávka vzešlá z takového smíru není vyloučena z účinků osvobození od placení zbytku dluhů přiznaného dlužníku rozhodnutím insolvenčního soudu dle § 414 insolvenčního zákona jen proto, že k uzavření smíru a k jeho schválení soudem došlo až po uplynutí propadné lhůty určené věřiteli k přihlášení pohledávky, jež byla předmětem smíru, do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 29 Cdo 557/2018, ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.557.2018.1)

Anotace:
Soud prvního stupně (mimo jiné) zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, přičemž vycházel z toho, že exekučním titulem byl soudní smír uzavřený po uplynutí propadné lhůty určené věřiteli k přihlášení pohledávky, jež byla předmětem smíru, do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka. Takto vymáhanou pohledávku považoval za pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle ustanovení § 169 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), pročež na ni nedopadají účinky osvobození podle ustanovení § 414 insolvenčního zákona.

Odvolací soud potvrdil usnesení okresního soudu, jelikož dospěl k závěru, že takto vymáhaná pohledávka není sice pohledávkou podle § 169 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, což však není pro rozhodnutí ve věci významné. Tím je pouze titul, ze kterého se pohledávka uplatňuje, a to smír schválený soudem, jenž byl uzavřen až po uplynutí všech lhůt pro přihlášení pohledávek věřitelů do insolvenčního řízení povinné. Tento smír představuje z pohledu hmotného práva dohodu o narovnání (§ 585 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), na základě které vzniká oprávněnému pohledávka za povinnou, jež je vymáhána exekucí. Protože jde o pohledávku, kterou nemohl oprávněný přihlásit do insolvenčního řízení (smír byl schválen až po uplynutí přihlašovací lhůty), nevztahují se na ni účinky § 414 insolvenčního zákona a není tak naplněn žádný důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

V dané věci tak pro výsledek dovolacího řízení bylo určující především posouzení hmotněprávní povahy smíru uzavřeného účastníky řízení Nejvyšším soudem pro poměry insolvenčního a exekučního řízení.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 9. 9. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 87/2020).