Adhezní řízení, náhrada nemajetkové škody, § 228 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 229 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

19. 10. 2020

Výroky o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích a o vydání bezdůvodného obohacení jsou oddělitelnými výroky (viz rozhodnutí pod č. 14/2014-II. Sb. rozh. tr.), proto je nezbytné, aby soud při formulaci výroku, jímž poškozenému přiznává jím uplatněný nárok (§ 228 odst. 1 tr. ř.), případně jímž jej zcela (§ 229 odst. 1 tr. ř.) či zčásti (§ 229 odst. 2 tr. ř.) odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních nebo před příslušným orgánem, správně rozlišil, jakého charakteru je nárok, který uplatnil poškozený v trestním řízení podle § 43 odst. 3 tr. ř. Výrok, jímž soud přizná poškozenému nárok na náhradu škody za vytrpěnou bolest, je vadný, neboť bolestné je nárokem na náhradu nemajetkové újmy podle § 2894 odst. 2 o. z., nikoli nárokem na náhradu škody.

Nárokem na odčinění bolesti se míní odčinění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání. Jestliže obtíže spojené s psychickým prožíváním utrpěného zranění přerostly v trvalý následek, musí být zahrnuty do náhrady za ztížení společenského uplatnění, byly-li jen dočasné a postupně vymizely, mohou být posouzeny jako vytrpěná bolest.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 6 Tdo 1309/2019, ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1309.2019.1)

Anotace
Rozsudkem soudu I. stupně byla obviněná uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku.

Proti rozsudku soudu I. stupně podala obviněná odvolání, na jehož základě odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné povinnost uhradit škodu a nemajetkovou újmu. Současně poškozenou odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na totéž řízení odkázal i příslušnou zdravotní pojišťovnu. V ostatních částech zůstal rozsudek soudu I. stupně nezměněn.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval náležitostmi výroků o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích a o vydání bezdůvodného obohacení.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 16. 9. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 39/2020)